Danielle
Při těhlech slovech se mi lehce zamotala hlava. ,,Jasně promiň byl to špatnej nápad, vážně promiň." jen jsem přikývla, protože stejně nic jiného udělat nemůžu.  ,,Tak si pak můžeme jít zaběhat?" znovu jsem jen kývla. Dominik se zastavil a chytl mě za ramena. ,,Víš, že když se bude cokoliv dít, tak mi to můžeš napsat. Jsem tu pro tebe, vždycky jsem byl a vždycky budu." usmál se. ,,Čau lidi, kam míříte?" objevil se u nás Nicholas. Jen jsem protočila oči a naznačila Domnikovi ať ze mě sundá ruce. ,,Domů." řekl Dominik a chytl mě za ruku. ,,Vy dva-" pozastavil se nad našima rukama. ,,Ne," odvětil brácha. ,,Je to na dýl." ,,Mám času dost." usmál se Nico. ,,Uvidíme se zejtra." řekl naštvaně a táhl mě domů.

Ihned jak jsme přišli domů mě přepadla lítost. 'Proč jsi Nica tak odbil?' ukázala jsem bloček bráchovi. ,,Neodil jsem ho, jen... Sakra nechápeš to! Je to mezi klukama!" vystartoval na mě a odešel se zamknout do koupelny. Nechápavě jsem jen zírala do chodby a po chvilce se rozešla do kuchyně. ,,Ahoj zlatíčko, co je s Dominikem?" usmála se mamka. 'Ale asi žárlí' ukázala jsem mamce lísteček a lehce se pousmála. ,,Doninik a žárlit? To se mi nějak nezdá." uchechtla se. ,,Takže kdo je to?" zeptala se. Protočila jsem oči a všechno jí napsala. 'Nicholas. Něco dneska řekl Dominikovi a pak když jsme šli domů, tak nás dohnal a začal něco žbatlat. Pak se Dominik naštval a teď tohle.'  ukázala jsem jí papírek a udělala si šťávu. ,,Běž za ním." usmála se.