Dominik
Došel jsem společně s Nicem k nám domů a mou tvář začala pokrývat další várka slz. ,,Kde jste sakra byli!" vykřikla na mne máma. ,,Kde je Danielle? " zeptal se táta. ,,Ona-" vzlykl jsem. ,,Je mrtvá." doplnil jsem a složil se k Nicovi do náruče. Sledoval jsem rodiče, máma se sesypala na židli a táta sledoval zeď. ,, Sedni si Dominiku."zašeptal Nico a pomohl mi na židli. ,,Neděláte si srandu, že ne?" podíval se na mě táta. ,,Když jsme byli na poště, tak se to tam nějací chlápci snažili vykrást. Vedle nás byla jedna paní s miminkem a oni jí vyhrožovali, že pokud začne brečet, tak je oba zabije. Danielle je chránila a když ten chlap vystřelil klekla si před ně. Záchranka dorazila moc pozdě, ale Danielle zemřela jako hrdinka." řekl Nico a po tváři mu začali taky stékat slzy. ,,Pane Bože." vzlykla máma. ,,Nicholasi můžeš vzít Dominika k němu do pokoje?" zeptal se táta. ,,Pojď." řekl Nico a pomohl mi do pokoje.

,,Co to děláš?" podíval se na mne. ,,Píši na Daniellinin blog co se stalo." povzdechl jsem si a rukávem setřel zbytek slz. ,,Já nechtěl jsem se na to ptát, ale proč byla Danielle němá?" zeptal se a sedl si vedle mne. ,,Narodila se s nevyvynutejma hlasivkama." podíval jsem se na něj a zveřejnil poslední příspěvek na blogu.

-