Danielle
Zastavila jsem se a sedla si na chodník. Ihned si ke mně sedl jak Nico tak i Dominik a začali mě vyslíchat. Vzala jsem Dominikovi ruku a záčala komunikovat pomocí Lormovy abecedy.
"Vzpoměla jsem si na tu nehodu." ,,Všechno je v pořádku." obejmul tě Nico. ,,Hromadné objetí."zasmál se Dominik a přitiskl se na mne ze zadu.  ,,Asi půjdeme domů." řekl Nico a podal mi tenisky.
---
Došli jsme s Dominikem k nám domů, kývla jsem na rodiče a zmizela u nás v pokoji. Zejtra bude pršet. Pomyslela jsem si a flákla sebou na postel. Vážně si jim to povedlo. Vážně si jim povedlo mě postavit na brusle. Vážně- ,,Danielle máma s vámi chce mluvit." ozval se z poza dveří táta. Mlčky jsem se zvedla z postele a šla společně s tátou do kuchyně.

Sedla jsem si velde Dominika na barovou židli, napila se z jeho sklenice a poslouchala mámu. ,,Potřebuju aby jste tenhle balík odnesli na tuhle poštu  dva vyzvedli." řekla a položila před nás balík. ,,Okey, stačí to zítra?" zeptal se brácha. ,,Stačí, můžete už jít." usmála se. Vzala jsem si balík a s Dominikem v patách šla do pokoje. Balík jsem položila na stůl a znovu si lehla do postele. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se brácha a sedl si ke mně. Jen jsem kývla hlavou. On mě chytl za ruku a mlčky se na mne díval. ,,Mám tě rád Danielle." usmál se. Nic jsem mu neodpověděla, jen jsem ho obejmula. Bylo to takové to láskyplné objetí, které dostanete jen od lidí z vašeho nejužššího okolí.