Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

1

Danielle
Ráno jsems probudila s myšlenkou, že dnes nastupuji na novou střední školu a vlasně se není ani čemu divit, když je mi sedmnáct. Vylezla jsem z postele a oblékla se do džínů a trička. Vzala jsem si batoh, tabulku a fixu a šla do kuchyně kde už čekala má máma a můj bratr, který jde do stejné třídy jako já. ,,Ahoj princezno." usmál se Dominik. Oboum jsem jen zamávala a sedl si na židli. ,,Jako vždycky." podívala se na mě mamka a položila přede mne misku s jogurtem. Děkovně jsem se na ní podívala a pustila se do jídla.

Když jsem dosnídali, tak jsme museli už bouhžel do školy, ale naštěstí je středa, takže se to dá přežít. ,,Ničeho se neboj, dobře?" usmál se a já kývla. Chytl mě za ruku a propletl si se mnou prsty, ano někomu to přijde divné, ale do nás by nikdo neřekl, že jsme sourozenci a Dominik si mě víc hlídá. ,,Máme jít do řiditelny, tam nán daj klíčky a pak do třídy." ujasnil mi. Jen jsem se usmála a dál sledovala okolí.

Po chvilce jsme stáli před obrovskou budovou a Dominik mě ihned táhl k řiditelně ke které jsme po chvilce došli. Po všech těch kravinách co nám řiditel vtloukl do hlavy nás konečně dovedl k naší třídě a se slovy 'přestavím vás' zaklepal a vstoupil. ,,Dobré ráno, posaďte se a dovolte mi vám přestavit Danielle a Dominika." usmál se a já jen kývla hlavou. ,,Dobře můžete si jít sednout do třetí lavice a doufám, že vás mezi sebe všichni přijmou." usmála se a my si šli sednout. ,,Proč bychom měli přijmout někoho kdo se neumí ani představit?" ozval se nějáký kluk. ,,Danielle je němá, nemůže mlivit Nicholasi." odvětila učitelka a začala na tabuli psát nějáké příklady.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro