Danielle
Ráno jsems probudila s myšlenkou, že dnes nastupuji na novou střední školu a vlasně se není ani čemu divit, když je mi sedmnáct. Vylezla jsem z postele a oblékla se do džínů a trička. Vzala jsem si batoh, tabulku a fixu a šla do kuchyně kde už čekala má máma a můj bratr, který jde do stejné třídy jako já. ,,Ahoj princezno." usmál se Dominik. Oboum jsem jen zamávala a sedl si na židli. ,,Jako vždycky." podívala se na mě mamka a položila přede mne misku s jogurtem. Děkovně jsem se na ní podívala a pustila se do jídla.

Když jsem dosnídali, tak jsme museli už bouhžel do školy, ale naštěstí je středa, takže se to dá přežít. ,,Ničeho se neboj, dobře?" usmál se a já kývla. Chytl mě za ruku a propletl si se mnou prsty, ano někomu to přijde divné, ale do nás by nikdo neřekl, že jsme sourozenci a Dominik si mě víc hlídá. ,,Máme jít do řiditelny, tam nán daj klíčky a pak do třídy." ujasnil mi. Jen jsem se usmála a dál sledovala okolí.

Po chvilce jsme stáli před obrovskou budovou a Dominik mě ihned táhl k řiditelně ke které jsme po chvilce došli. Po všech těch kravinách co nám řiditel vtloukl do hlavy nás konečně dovedl k naší třídě a se slovy 'přestavím vás' zaklepal a vstoupil. ,,Dobré ráno, posaďte se a dovolte mi vám přestavit Danielle a Dominika." usmál se a já jen kývla hlavou. ,,Dobře můžete si jít sednout do třetí lavice a doufám, že vás mezi sebe všichni přijmou." usmála se a my si šli sednout. ,,Proč bychom měli přijmout někoho kdo se neumí ani představit?" ozval se nějáký kluk. ,,Danielle je němá, nemůže mlivit Nicholasi." odvětila učitelka a začala na tabuli psát nějáké příklady.