Anna šla do své komnaty a když za sebou zavřela dveře, tak si opatrně sundala teplý kožich který měla na sobě.

Přejela po něm prsty a náhle jakoby ucítila onen dotek toho muže který se jí dotýkal a který jí i líbal a smutně si povzdechla že už ta krásná chvíle kterou zažila skončila. Odložila kožich a náhle jí došlo že se s ním vlastně ještě může vidět.

,,Vždyť mu ho musí vrátit," řekla si sama sobě a náhle se na její tváři objevil úsměv z toho že se s tím mužem ještě setká.

Potom si vysvlékla i své šaty a lehla si v noční košili do postele, za chvíli sice přišel král, ale jen se s ní pozdravil a když si pak lehl do postele vedle ní, tak se jí ani nedotkly. Stejně tak jak tomu u něj za tu dobu co ho znala bylo vždy.

Párkrát to bylo hned po svatbě, sice něco zkusil, ale když viděl její strach a její ne tak krásnou tvář, tak vždycky hned raději skončil než mohlo mezi nimi k něčemu dojít.

Anna už měla strach aby si o ní lidé ze dvora nezačaly šeptat nějaké špatné věci, protože stejně věděla že jí král podvádí s Kateřinou Howardovou a to jí skutečně nikdo říkat nemusel, protože ona byla opravdu krásnější než ona a to se mu možná na ní taky líbilo.

Protože ona nikdy žádná krásná nebyla a až dnes si po slovech toho muže krásná připadala, protože dříve se o to ani nepokoušela, protože stejně věděla že to nemá cenu a král si jí vzal stejně jen proto, protože malíř její portrét trochu přikrášlil a tak si myslel že je hezká.

Ale když jí uviděl, tak věděl že tomu tak není a možná proto se od ní odvrací, protože lituje toho že si jí vzal.

Jednou  omylem nepatrně zaslechla jak o ní mluvil se svým přítelem a jak mu řekl že vypadá jako ,,Flanderská kobyla," a to jí rozplakalo, protože takovou urážku o sobě ještě nikdy neslyšela a pravém to v ní vyvolalo bolest.

,,To sis jí nemohl prohlédnout pořádně!," okřikl se na něj tehdy král vztekle a jeho hlas byl tehdy slyšet i přes zavřené dveře.

,,Měla na sobě hustý černý závoj a tak nešlo opravdu poznat jak vypadá," obhajoval se tehdy jeho přítel, ale byla pravda že Anna když za ní tehdy přijel s žádostí o ruku od krále, měla na sobě přes obličej hustý černý závoj který doplňovaly černé šaty, protože skutečně nechtěla aby viděl jak vypadá, protože se bála toho že pak jí král třeba hned odmítl a to se taky i hned stalo.

I když se napřed pokoušel přesto přenést a i když se k ní choval mile, tak Anna viděla jeho vyloženou nechuť vůči ní.

Ale ten muž kterého viděla dnes byl jiný a jemu připadala krásná, tak krásná jak se ještě nikdy ani ona sama necítila a rozhodla se že mu hned zítra ten kožich vrátí aby se s ním mohla zase vidět, protože měl v sobě něco co král rozhodně ne a zaručeně k ní nebyl tak chladný jako on, i když se tvářil mile.

Ale tenhle muž byl rozhodně jiný a ona se ho rozhodla poznat hlouběji, protože věděla že král jejich manželství bude chtít určitě hodně brzy ukončit a to se taky hned další den ráno stálo, když za ní přišel královský herold aby se jí zeptal na pár věci.

,,Vaše Veličenstvo," řekl herold když vešel a když se za ním hned na to zavřely dveře.

,,Vaše Milosti," odpověděla Anna a poté co jí políbil ruku na znamení úcty mu věnovala úsměv.

,,Vaše královské Veličenstvo, přicházím v dosti choulostivé záležitosti a rád bych se zeptal na pár otázek," řekl hned na to a pak na ní vrhl svůj pohled a Anna se opět posadila na pohodlné křeslo.

,,Tak prosím mluvte Vaše Milosti," oslovila ho a nabídla mu místo vedle sebe.

,,Jedná se o to že jsem z moci krále pověřen tím abych se vás zeptal na pár otázek v rámci vašeho manželství," dodal a Anna na něj vrhla dlouhý pohled.

,,Ale na to se přeci můžete zeptat Jeho Královského Veličenstva?," odpověděla a pokoušela se na své tváři opět vykouzlit úsměv.

,,To ano, ale tady se jedná spíš o to jestli nejste nebo jestli by jste nemohla být těhotná," řekl královský nejvyšší herold a prohlédl si jí svým zkoumavým pohledem.

,,Tak to vás asi zklamu, protože těhotná nejsem a královo dítě nečekám," odpověděla Anna klidně a přitom se snažil znít stále vyrovnaně.

,,Tak v tom případě se dá asi s největší pravděpodobností očekávat že vaše manželství bude brzy anulováno, protože král by se hned opět oženit," dodal herold a Anna na něj vrhla svůj pohled.

,,A kterou pak šťastnou si vybralo jeho Veličenstvo...," řekla naprosto klidně, i když uvnitř ni se to trochu bouřilo.

,,Lady Kateřinu Howardovou, vaši dvorní dámu," odpověděl a přitom se na Annu usmál.

,,Tak v tom případě skutečně jejich svazku nic nebrání a můžete jeho Veličenstvu říct že souhlasím s rozvodem," řekla Anna která pak na sucho polkla, ale přitom byl na její tváři stále i nadále úsměv.

,,Děkuji Vaše Veličenstvo a to by bylo všechno," dodal po chvíli a potom když se na rozloučenou uklonil, tak z její komnaty odešel.

Anně se potom do tváří nahrnuly slzy, protože věděla že její královská láska a povinnost jako královna už pomalu, ale nenávratně končí.

Ale co už vždyť možná to nebude dlouho trvat a potká lásku svého srdce, kterou našla v tom pro ní tak tajemném a navzájem přitažlivém muži který jí i když si to o sobě nemyslí nazval krásnou.