Anna z Cleves se chvěla, když tiše procházela po omrzlých zahradách Hamptonu. Potřebovala si vyčistit hlavu a pokud byl způsob jak to udělat v mrazu, udělala by to!

Pootočila hlavou, když si vzpomněla že král se jí od jejich svatby vůbec nedotkl a někdy by i přísahala že v jeho tváři viděla znechucený výraz když spolu v noci leželi.

Anna věděla že není ani trochu hezká, jako například její sestry nebo ta Howardova dívka, na kterou král nedávno pohlédl a povzdechla si z toho. Její hluboký povzdech který zněl jako by ho bylo třeba vypustit byl neskutečně srdceryvně smutný.

Anthony Knivert byl schoulený v kabátě z medvědí kůže který mu byl nejméně o tři čísla větší. Vybral si právě dnešek ze všech dnů na to aby zkontroloval svého hřebce, jen si neuvědomli že je dnes právě taková zima!

Protočil očima a pokračoval v chůzi zpět k paláci, čím rychleji se tam dostane, tím rychleji se bude moct znovu zahřát.

Najednou ucítil jak mu na nose přistálo lehké závaží a vzhlédl k nebi a uviděl stovky drobných sněhových vloček které právě začínali padat z oblohy.

Anthony potichu zaklel a rozhodl se utéct k paláci, když v tom koutkem oka zahlédl ženu která se mírně zachvěla a šla dál.

Byl zmatený a zapomněl na svůj šílený úprk do paláce a místo toho se vydal za tajemnou ženou. Když ji tiše následoval, protože jí nechtěl rušit v jejím rozjímání, využil příležitosti aby se na ni podíval zblízka.

Měla na sobě jednoduché, ale hezké šaty ,,Které nebyly anglické", pomyslel si Anthony a začal se stále více zajímat o tu podivnou ženu.

Toužil vidět její tvář a náhle se rozhodl na ni zavolat.

,,Promiňte má paní, ale není vám trochu zima, být tady úplně sám a bez pláště je vskutku teď o život," řekl Anthony který téměř spolkl jeho poslední slova když se otočila a když konečně zahlédl její tvář, která byla nádherně úchvatná a naprosto zmatená...

Uvažoval jestli nepochází z jiné země....., ale všechny jeho ostatní myšlenky se při pohledu na ní z něj doslova vypařily jako vznášející se lehká oblaka.

Anna cítila jak se jí jemné sněhové vločky třely po tváři a byla na vteřinu vyděšená, i když byla v tu chvíli hluboce zamyšlená.

Pokračovala v chůzi, stále zahalená ve svých myšlenkách a...... nevěděla ani kam jde...

Pak za sebou uslyšela znovu mužský hlas a nejprve si myslela že je to král, ale ten hlas byl něžný a ten muž ji oslovoval dámou...

Anna se pak po chvíli znovu otočila aby se podívala na toho muže, který byl bohužel docela pohledný a smůla kterou vždy měla byla pro ní, protože ji považoval za děsivou a když uviděl ten muž její obličej.

Z výrazu v jeho tváři a jeho ztracených slov...... Anna se snažila nehýbat, ale stálo jí to velké úsilí a místo toho se na muže rozpačitě podívala a odpověděla.

,,Můj pane, neumím moc anglicky..., " řekla a pohlédla znovu na muže.

Anthony byl překvapený když viděl tak krásnou dámu která se skoro rozplakala a doufal že ji nevyděsil...

Pak uslyšel její sladký hlas plný nějakého přízvuku, ale nestaral se o to co bylo v jejím hlase, protože mu záleželo na slovech která v něm zazněla. A když se dál tvářila nejistě že se na ni usmál, připadalo jí tak přirozené usmívat se na ženy, jako jsou ženy jen přirozeně krásné než ta co je před ním. 

Ve skutečnosti by k ní měl být blíž a tak se Anthony k ní začal pomalu přibližoval a usmíval se, aby ji uklidnil.

 Jemně ji vzal za ruku a políbil ji, pak ze sebe rozepnul obrovský kožich který měl na sobě a jemně ho položil dámě kolem ramen. Podíval se na ni, aby zjistil co si myslí a byl překvapen když zjistil že má na bledé tváři lesknoucí se slzu.

 Natáhl ruku k jej tváři a zamračil se když viděl jak lehce před ní ucukla.

 Znovu si však otřel zamračení, jakmile uviděl strach v jejích očích a místo toho se usmál a jemně jí setřel její jedinou slzu z její tváře. Pak jí  vzal za ruku a jemně k ní promluvil.

 ,,Má paní, pojďme dovnitř," řekl a ukázal směrem k paláci pro případ že by mu nerozuměla. Ale tentokrát pochopila buď jeho slova, nebo gesto kterým tím směrem ukázal a jí když nabídl svou paži, tak jeho nabízenou paži přijala a šla s ním k paláci.

Anna se cítila mnohem tepleji, když vcházela do paláce na mužově paži a jasně pochopila jeho posledních pár slov a teď se cítila trapně za její reakci venku a nechtěla tu slzu ze sebe setřít sama, protože ona neměla v úmyslu ucuknout. ....i když si myslela že se jí chystá dát facku za to že nechala utéct tu slzu, jako to její otec už mnohokrát udělal...

 Cítila že se jí znovu zalily oči slzami a odvrátila zrak od muže vedle ní.

 Anthony ženu bedlivě sledoval a zjistil, že ho zarmoutilo zjištění že je znovu rozrušená a tak vzal její ruku která opustila jeho paži a přiložil si jí na srdce, přičemž si dal na čas a políbil ji.

 Když pustil její ruku a podíval se jí do tváře, zjistil že mu zmateně hledí do očí.

 Anthony vzal její obličej do svých dlaní a jemně ji pohladil po tváři a sledoval jak její oči pátrají po jeho a její výraz v obličeji začíná v tu chvíli měknout. Anna nechtěla dát muži najevo že pustila jeho paži, ale on si toho stejně všiml a pak se natáhl po její ruce podíval a pak jí znovu políbil.

 Byla zmatená, ale pak vzal její obličej do dlaní a zmátl ji ještě víc... Anna mu zírala do očí a snažila se přemýšlet, ale úplně se ztratila v jeho dokonalé tváři.

Anthony se jí hluboce zadíval do očí a snažil se zjistit co na něm vidí, ale brzy na ten směšný úkol zapomněl a začal přibližovat svou tvář k její, jako by chtěl políbit její světlé rty a taky to i udělal.

,,Jste krásná," zašeptal jí něžně do rtu a pak se jí jeho rty dotkly znovu.

,,Ne, já nejsem krásná," odpověděla Anna a snažila se od něj odtáhnout.

,,Ale jste a ještě nikdy v životě jsem neviděl krásnější ženu než jste vy, protože vy nemáte krásu jen v duši, ale také v srdci i když si možná krásná nepřipadáte," dodal a pak se jí jeho rty dotkly opět a ona ho nechala aby jí líbal.

 Najednou se oba pustili a polekaně cukli když zaslechli hlas který na jednoho z nich volal.

 ,,Vaše Veličenstvo?," řekl ten hlas a Anthony se podíval k jedné z chodeb kde se k nim vydala mladá žena která vypadala jako dvorní dáma.

 ,,Vaše Veličenstvo, tady jste. Hledali jsme vás snad všude!," řekla mladá žena a pak přestala mluvit a pohlédla nejprve na Anthonyho a potom na Annu.

 ,,Doufám že jsem vás nevyrušila?," zeptala se a Anna se na ženu jen usmála.

 ,,Samozřejmě že ne," řekla svou angličtinou s přízvukem a Anthony si nemohl pomoci, ale usmíval se na ni když znovu uslyšel její tolik sladký hlas.

Po chvíli se Anna otočila zpátky k muži a promluvila k němu.

 ,,Doufám že se znovu setkáme, můj pane," dodala klidným hlasem a plaše se přitom usmála, uklonila se a pak následovala svou dvorní dámu na chodbou.

 Anthony se pošetile zašklebil, když pozoroval jak mizí chodbou směrem ke královniným komnatám.

 ,,Královniny komnaty....," říkal mu nějaký hlas v hlavě a Anthonyho si uvědomil že ta tolik krásná a okouzlující žena se kterou se teď před chvíli líbal je královnou!!! A začal s úžasem zírat do chodby kam zmizela, protože věděl že král se znovu oženil, ale vůbec by nepředpokládal že to bylo s tou hezkou mladou dívkou se kterou byl teď viděn...

 A pocítil bodnutí hněvu nad tím jak by mohl král zanedbat svou tak krásnou královnu a odejít s nějakou obyčejnou děvkou?

 Cítil jak kolem sebe fouká studený vánek a začal se uklidňovat, protože se zlobil na krále a na jeho přítelkyni kterou vyměnil za tak neskutečnou a pro něj nesmírně přitažlivou a krásnou ženu.