,,Na zdraví!" zvolal postarší kouzelník, pozvedl svůj špinavý půllitr a hlasitě s ním vrazil do sklenice čarodějky sedící vedle něj, jež ani nepostřehla, že se něco slaví. Hlasitý smích podnapilého muže se nesl hostincem a nespokojený hostinský jen cosi nesrozumitelného zamumlal, mezitím co mávnutím hůlky zvedl špinavý hadr, kterým pucoval jednu ze sklenic.

,,Na zdraví," odpověděla polohlasně menší žena a pozvedla ruku v ochranné gesto, jelikož v onu chvíli si chtěl kouzelník připít i s ní.

,,Ať slouží paní, ať slouží!" křikl kouzelník ještě, když žena samou zlostí přelomila lžíci, jež držela v ruce. Kratší, kdysi hnědé, dnes poněkud prošedivělé vlasy, jež měla žena zřejmě předtím upravené do pravidelných vln, byly plné listí a celkově působily velmi zanedbaně. Seděla s pohledem zlostně upřeným před sebe, a když se hostinský šouravým, nadmíru znuděným krokem vydal směrem k ní, aby se jí zeptal, zda-li se ráči objednat si konečně něco, nechal znát své opovržení nad vzevřením oné ženy.

,,Budete si tedy přát hrnek medoviny, či-"

,,Obviate," zamumlala žena stále soustředěná na něco v dáli a muži se zamlžily zorničky.

Jediné, co před ženou leželo byl výstřižek novin, ve kterých byla obrovská fotograie ženy v růžovém kostýmku a nad ní titulek "náměstkyně ministra Popleta..." dál byl text utržen a nebylo možno vyčíst jak pokračuje. Žena se na fotografii ženy podívala, ústa se jí skřivila v bolestný úšklebek plný zloby, vzhledla a poněkud neslyšně zašeptala jedno jedné slovo:

,,Dramione."  

•••

Okeyy, tak tedy popořadě. Asi pod náporem blížící se maturitky ((je tu ještě nějaká jiná dušička, kterou čeká maturitka?)) mě nepadlo napsat nějaký příběh... Eh, jako bych toho neměla už tak vážně dost... Ovšem psaní mi poněkud chybí, takže tady házím další příběh do plenéru ostatních a doufám, že si najde aspoň pár milujících čtenářů.

S přáním lásky, milionem pusinek a tak dále, Cathy ♥