Pomalu jsem si lehl na schody. Měl jsem ještě dostatek času.

Výhled na noční oblohu v mém srdci vždy vyvolával ty prapodivné pocity. Pocity tísně jež střídala úleva. Pocity strachu, které střídaly pocity bezpečí.

Vzpomínky mi dál bloudily ke dni, která změnil náš prapodivný vztah úplně od základů.

V ten den na mě výjimečně čekal on. Už od začátku to bylo velice zvláštní setkání.

Na místo jedné jediné lahve měl s sebou dvě, už byl lehce v náladě a na sobě výjimečně neměl montérky ani pracovní tričko. Ten den nebyl v práci.

Bylo dost chladno, přesto seděl v krátkém rukávu i nohavicích a rozhodně nevypadal, že by oblečení postrádal.

Poprvé mé oči spatřily jeho holá kolena, lokty i ramena. Nikdy jsem nespatřil žádný další kousek jeho kůže.

Dlouho jsem vedl teorie o tom, že si možná ubližuje nebo ubližoval. Lidé jež podobnými problémy trpí, se je snaží skrývat. Slýchal jsem to. Čítal v knihách, vídal v seriálech, slýchával od přátel.

Neznal jsem takového člověka nebo možná znal a nikdy si to nepřipouštěl.

Na jeho rukou se však neleskly drobné, vystouplé čárky, ani ty větší. Ani drobná kolečka barvící se do růžové. Neměl na nich jizvy. Ne ty od žiletky ani cigaret.

Jizvy na jeho rukou i nohou byli od popálenin. Nebyl jsem zrovna lékař, ale lehce nakrabacená kůže jiného odstínu vystačila za všechna slova. I ta, která zůstala z mých úst nevyřčena.

Zjizvená kůže z paží mířila až k ramenům, kde se ztrácela pod tenkou látkou trička. Nohy měl popálené jen od kotníků po kolena. Nedokázal jsem si ani dovolit pomýšlet na to, co se mu asi stalo.

Jedno jsem však věděl jistě.

Ať mé oči bloudily po jeho těle jak chtěly, nedokázal jsem v sobě najít pocity, které častokrát museli cítit ostatní. Nepřišlo mi to nechutné, nepřišlo mi to ani odporné. Díky tomu, co mi dovolil vidět, jsem pochopil.

Pochopil jsem proč tak často ucukává před plamenem. Proč se mu ruce chvějí mnohem víc, když zapaluje cigaretu. Proč stále tak fascinovaně sleduje oranžové světýlko popela.

Nefascinuje ho oheň. Má strach. Jeho život se změnil kvůli něčemu, pro ostatní tak běžnému, jako je malý, drobný plamínek. Plamínek, který dokáže rozpoutat nekontrolovatelný požár. Plamínek, který z minuty na minutu dokáže měnit lidské osudy.

A změnil i ten jeho.

Ten večer mi nic neřekl. Ne o svém těle ani o své minulosti. Přesto naše konverzace tu noc nebrala konců.

Byla to naše první nepromlčená noc.