Menza byla poloprázdná – čas oběda byl dávno za nimi. Naštěstí si mohli jídlo objednat v kteroukoli hodinu. Právě teď měli všichni téměř tříhodinové okno, než jim začne přednáška v půl šesté. Neji se sluchátky v uších četl titul Trestní politika po začátečníky a zdálo se, že je plně ponořený do textu. Shikamaru spal. Zase. A Sasuke čelil svému psychickému rozpoložení – Naruto totiž seděl přímo vedle něj.

I když to bylo už několik dní od chvíle, co se tak nějak se Sakurou připojil k jejich skupince, Sasuke si na jeho přítomnost nemohl zvyknout. Cítil se jako nějaký nerd, který se mezi nimi ocitl náhodou. Vždy byl rád středem pozornosti a vždy hodně mluvil, ale s Narutem po boku mu najednou vůbec nebylo do řeči, a měl pocit, že cokoli, co vypustí z pusy, bude totální sračka. A tak jen mlčel a snažil se na něj necivět jako idiot.

„Z pohádky Omega a pět zámožných alfiček," zašklebil se Kiba, když si přisedl ke stolu.

„Ty máš z toho fakt druhé Vánoce," smál se Naruto.

„Nediv se, jsi první omega chlap, kterého jsem v životě potkal! A to naši dělají do genetiky, člověk by řekl, že v takovém prostředí narazí na kdejaké mutace..."

Sasukeho pálila na jazyku celá škála vybraných slov, které by nejraději použil všechny najednou, aby dal Kibovi najevo, že by měl raději držet klapačku. Jeho alfa se v něm bouřila touhou zastat se omegy vedle něj. Omega vedle něj evidentně nepotřeboval zachraňovat.

„Takže jsem mutace...?" zvedl Naruto obočí.

„Jsi velmi sexy mutace," ujistila ho Sakura. „A tady Inuzuka bude taky mutace, pokud nepřestane mít debilní kecy."

„Ale noták!" protáhl Kiba. „Však jsem nic neřekl! A Naru je s tím v pohodě, ne?"

„Ale jistěže. Být mutací je odjakživa můj sen."

Kiba na něj chvíli hleděl mírně přimhouřenýma očima a zdálo se, že o něčem usilovně přemýšlí. Což se u Kiby nevidělo zrovna často. Dokonce i Shikamaru se záhadně probudil a uvolil otevřít aspoň jedno oko, aby si kamaráda změřil pohledem. Čekal, co z něj vypadne za inteligentní kec.

„Hah," vypravil ze sebe Kiba rezignovaně. „Já fakt nevím, jestli jsi uražený nebo máš ze mě piču."

„Piču mám od přírody, zlato," mrknul na něj Naruto.

Kiba otevřel pusu a zase ji zaklapnul. „Na toto já se můžu vysrat, fakt. Nechci tě. Proč tu sedíš. Jdi pryč."

Naruto se rozesmál: „No já nevím, kdo na mě začal na metodách mluvit, jako bychom byli nejlepší kámoši od školky."

„Ne. Prostě ne. Jdi. Nech mě a nemluv na mě."

„Je mi tě líto," prohlásila Sakura. „A to ho znáš jen chvíli. Počkej, až na něj přijde heat. Se posereš."

Sasuke prudce zvedl hlavu. Heat? No tak to ne. „Souhlasím s Kibou. Odnes si to zpátky domů, Sakuro."

Z Narutova hrdla vybublal hlasitý smích. Rozzářenýma očima se na Sasukeho podíval a familiárně mu položil dlaň na koleno. Sasuke vnitřně zavřískal a ovládla ho touha s jekotem praštit Naruta jídelním tácem přes obličej a s ještě hlasitějším jekotem utéct do Ugandy.

„Na to, že skoro nemluvíš, to stojí za to, když tu pusu otevřeš," promluvil na něj Naruto.

„Hm," udělal jen Sasuke a uhnul pohledem.

„Ale je to divné," řekl Kiba a významně se na Uchihu podíval. „Sasuke obvykle nebývá tak potichu."

„Myslím, že to bude ten typ alfy, který se bojí mužských omeg, či?" zeptala se zvědavě Sakura a položila Narutovi bradu na rameno.

„Nebuď na něj zlá, Sak," věnoval jí Naruto úsměv. „Třeba jen rád poslouchá lidi."

Na to se Kiba rozřehtal na celé kolo: „Sasuke a poslouchat někoho? Je vidět, že ho vůbec neznáš."

„Neznám, neznám," pokýval hlavou Naruto.

Sasuke na sobě cítil jeho pohled. Pálil ho. Zvedl k němu zrak – ty modré oči budou jeho smrt, určitě. Naruto naklonil hlavu na stranu a usmál se. V tom gestu bylo něco, co dalo Sasukemu kopanec přímo do žaludku a v hlava se mu zamotala, jako by se mu prudce zvedl tlak – nesnášel tyto pocity dejavu, kdy si byl stoprocentně jistý, že už stejný okamžik jednou prožil.

„Zato všichni znají tebe," povzdechl si Shikamaru najednou v reakci na hihňaní skupinky slečen, které kolem nich procházely.

Naruto jen pokrčil rameny: „Všechno má své pro i proti."

„V tomto případě jsou „proti" ony. Jen berou místo lidem, kteří doopravdy chtějí studovat. Je to otravné," zívl Shikamaru. „A navíc – většina vyučujících doufá, že neprojdeš prvním semestrem."

„Nemel blbosti," vložil se do toho Sasuke.

„Blbost to není," oponoval Shikamaru. „Uvědom si, že jsou starší generace. Nejsou k omegám tak benevolentní, i když zákony mluví v jejich prospěch."

Sasuke chtěl něco namítnout, ale věděl, že to nemá cenu. Shikamaru měl pravdu. Mnoho starších alf pořád pokládalo omegy za něco méně, co by mělo sedět doma, vařit, uklízet a prát, případně vychovávat děti. Dávno tomu tak nebylo a omegy nebyly omezené ve výběru toho, co by chtěly v životě dělat. Pravdou ale bylo, že málokterá omega měla dost pevné nervy na to, aby se zkoušela uplatnit v oborech, které přináležely primárně alfám.

„Vidíš," promluvil Shikamaru, když viděl, že mu Sasuke svým mlčením dává za pravdu.

Sakura brčkem nahlas usrkla ze své ledové kávy, pohrávajíc si s kusem recyklovaného papíru mezi rty. Neříkala nic. Na rozdíl od těchto zhýčkaných alf znala Naruta dost dlouho na to, aby věděla, že něco jako nelibost ze strany vyučujících pro něj nebyla žádná překážka. Znala jeho pohnutky a věděla, že pokud se pro něco rozhodne, nic ho nezastaví.

„Náhodou," promluvil Naruto. „Docent Hatake by byl ke mně rád velmi benevolentní."

Kiba udělal ksicht jako kdyby se zakousl do citronu. „To jsem slyšet nepotřeboval."

„Ale," zvedla Sakura obočí. „Něco proti menšinám?"

„Kuš," odbyl ji Kiba. „Náhodou je mi to dost fuk, jen – "

„Jen?" obočí Sakuře vylétlo ještě o něco výš.

„Ale nic," mávl nad tím Kiba rukou.

„Anatomie mužských omeg mu způsobuje panické záchvaty," řekl prostě Shikamaru.

„Ty prevíte...!" vykřikl Kiba dotčeně.

„Ujišťuju tě, že to je úplně běžná reakce," zasmál se Naruto. „Nic, za co by ses měl stydět."

Sasuke mlčel. Cítil, jak mu hoří tváře. Věděl přesně, jak to Kiba myslí. Sám se u těch myšlenek přistihl mnohokrát, hlavně ve chvílích, kdy slintal nad Narutovými fotkami na instagramu. Nepříjemně se ošil. Jak s tím může být Naruto tak v pohodě? To ho vážně žádný Kibův kec neuráží? Jako jo, musí být zvyklý z internetu, ale i tak...

„A tos neviděl mou anatomii, haha," řekla Sakura a Kiba zbledl.

„Ani nechci, děkuji," odpověděl pohotově. „Můžeme změnit téma?"

„Tys s tím začal," připomněla mu Sakura.

„A rád bych i skončil!" ujistil ji naléhavě.

„Srabe," naznačila rty a poslala mu vzdušný polibek.

Kiba ji hluboce nenáviděl. Zato Sakura vypadala, že si právě našla svou novou oblíbenou oběť. Naruto Kibu v duchu politoval. Budeš to mít těžké, chlapče, fakt hodně těžké. Až se Sakura skutečně projeví, bude Kiba ronit krvavé slzy.

„Skončili jste?" ozval se Neji vyndávaje si z ucha jedno sluchátko.

„A ty?" oplatil mu otázku Sasuke.

„Moc mi na výběr nedáváte," Neji označil stránku záložkou a zavřel knihu. „Navíc bychom se měli pomalu přesunout."

„Co? Kolik je? No tyvole fakt."

Do začátku přednášky zbývala necelá půlhodina a oni museli přejít z kampusu do budovy fakulty. Fakt byl nejvyšší čas vyrazit. Posbírali si tedy své věci a uvolnili nejlepší stůl v jídelně. Bylo jim jasné, že nezůstane prázdný ani minutu – jakmile zmizí, přesednou si sem první studenti, kteří si toho všimnou.

„Půjčíš mi ji pak?" zeptal se Sasuke a kývl hlavou k Trestní politice.

„Nemáš svoji?" podivil se Neji.

„Hm," přikývl Sasuke neochotně. „Nějak jsem se na to vysral a pak na mě nezbylo."

„Jsi kokot, no. Když tak si ji klidně ofoť, hele," nabídl Neji.

„Dík, kámo, máš to u mě," objal ho Sasuke kolem ramen.

„No jo, si to pak vyberu."

„Hej, mákněte si trochu, bo přijdeme pozdě!" houkl na ně Kiba netrpělivě.

„Co my!" houkl zpátky Sasuke. „Se koukni, jak se courá tamten."

Shikamaru zaostával o dobrých deset metrů a nezdálo se, že by měl v plánu přidat do kroku. S rukama v kapsách se coural areálem jako by šel na procházku, ne na přednášku viktimologie. Což o to, bylo krásně a komu by se chtělo, ale profesor Shimura neměl rád nedochvilnost a nedělalo mu problém studenty obratem vypovědět z posluchárny.

„Jenže tamten měl nejvyšší hodnocení u přijímaček," připomněl mu Kiba.

„Na rozdíl od tebe my všichni jsme měli nadprůměrné hodnocení," oplatil mu to Sasuke a nevinně se usmál. „To abys trochu popoběhl, kámo. Podrž nám dobrá místa."

„Hahaha," udělal teatrálně Kiba a protočil očima.

Přesto raději přidal do kroku, a Sasuke s Nejim ho po chvilce přeci jen dohnali. Naruto se Sakurou je čekali u muzea. Nebo možná nečekali, to se nedalo zas tolik odhadnout, jelikož Naruto pózoval před kamennou zídkou obrostlou zelení a Sakura více než ochotně pořizovala snímky.

„Modelko," vyplázl na něj Kiba jazyk, když k nim konečně došli.

„Nepičuj a hybaj sem," kývl na něj Naruto.

„Ani mě nehne, nechci se najít někde na tvém instagramu," odmítl Kiba.

„Ale no ták!" nedal se Naruto.

„Nebuď baba," přidala se Sakura.

Kibovi se bojovně blesklo v očích a Naruto se vítězně usmál, přičemž na Sakuru děkovně mrknul a natáhl se po Kibovi jako kojenec po matčině prsu. Mladý alfa nepříliš ochotně přistoupil a nechal se naaranžovat podle Narutových představ.

„Skončil jsi?" zeptal se po několika minutách a asi dvaceti fotkách Inuzuka.

„Nedělej, že tě to nebaví," zasmál se Naruto. „Jsi velmi povolná mužská alfa."

Než stihl Kiba cokoli namítnout, Naruto se kolem něj obtočil jako břečťan, přitiskl si ho na hruď tak pevně, až to Kibu překvapilo, a vtiskl mu mlaskavou pusu na tvář. Kiba se znechuceně ušklíbl.

„Úsměv!" vykřikla v tu chvíli Sakura, a Naruto se k ní okamžitě otočil čelem.

Kiba protočil očima, ale následoval Naruta a trochu neohrabaně zvedl ruku, aby mohl prsty naznačit V. Sasuke, který to celé pozoroval zpovzdálí, si moc dobře uvědomoval sužující pocit kolem srdce. Pevně semkl rty a odvrátil zrak. Neměl vůbec důvod žárlit, když spolu sotva prohodili větu. Ne?!

„Víte, že za pět minut začíná přednáška, že?" promluvil Shikamaru, který se k nim konečně doloudal.

„Pojď se taky vyfotit! Sasuke, Neji!" mávl na ně Naruto.

„Si dělá prdel, ne?" zamumlal si Neji pod imaginární vousy.

„Myslím, že ne," zklamal ho Sasuke.

Naopak on sám ho nadšeně popadl za paži a rázně vykročil k Narutovi a Kibovi. Cestou s sebou vzal i Shikamarua. Hned se mu dýchalo o něco lépe.

„Jděte trochu blíž k sobě," přikázala jim Sakura.

Poskládali se co nejblíže k sobě, u kamenné zídky muzea, a Sakura jim pořídila společnou fotku. Poté se otočila, naštelovala selfie kameru tak, aby bylo vidět ji i všech pět spolužáků, a pořídila hned několik fotek, aby si mohla vybrat tu nejlepší.

Když později na přednášce viktimologie seděla v zadní řadě s Narutem opírajícím se jí bradou o rameno, a s tichým podlým smíchem přidávala fotku do příběhu na svůj instagram, nemohla si odpustit připsat k ní jednoduché: Odpolední venčení. 

🦊🦊🦊

Zdravím vás, mé drahé devítiocasé lištičky! 

Já vlastně ani nevím, co bych k této kapitole měla říct kromě toho, že mě neskutečně bavila psát. Upřímně zatím netuším, kam přesně dějově příběh povede, mám jenom takový hrubý náčrt a budu hodně spoléhat na vlastní vzpomínky z univerzity, takže se můžete těšit na hodně kapitol, které budou úplně... no. Infantilní. Protože univerzitní studenti v sedm ráno na přednášce z latinské morfologie a tak... ehm.

Snad se mi brzy pořádně projeví i chudák Sasuke. Zdá se, že se stal kulisou vlastního příběhu a že za hlavní postavy se považují Sakura s Kibou. Ups. 

Mimochodem zde nechávám obrázek, který mě inspiroval k textu. :D