Louis si povzdechl, než pomalu zvedl oči vzhůru k alfě, která se posadila na roh stolu kousek od něho. „Co se děje?" Sám se více opřel ve svém křesle a předloktí položil na područky.

Zayn se zašklebil. „Nemohl jsem najít ty podklady, ale to není můj problém. Tys už měl být v práci, když já mám schůzku. Já jsem ředitel, není mou povinností si hledat a nosit podklady. A tentokrát smrdíš Liamem! Děláš to snad naschvál?!" zamračil se muž.

Louis měl největší chuť zkroušeně zasténat anebo alfě plivnout do obličeje. Chovala se k němu jako ke kusu hadru. „Ty složky byly na tvém pracovním stole, klidně se zeptej Liama, byl tam se mnou. Dřív jsem přijít nemohl, protože jsem si dával tebou nařízenou sprchu a Liamem smrdím, protože jsem čerstvě vysprchovaný a jediná alfa v mé blízkosti po delší dobu byl právě Liam a teď ty. A nevím, o co se zase snažíš, ale přestaň s tím!"

Brunetova brada se ocitla v ocelovém stisku. „Nebuď drzý! Nejraději bych tě za tohle chování přetáhl rovnou tady na tomhle stole, aby to všichni viděli. Jaká seš ubohá omega!" zasyčel Zayn, než ho prudce pustil a odtáhl se. „A absolutně se mi nelíbí to tvoje přátelství s Liamem. Začneš s ním chrápat a přísahám, že tě zabiju, stejně jako jeho vykastruju!"

Louis zavrtěl nevěřícně hlavou. „Liam je kamarád!" narovnal se ve svém křesle. „A fakt s ním spát nehodlám! Tak se laskavě uklidni!" Ani nevěděl jak, když jeho tvář prudce palčivě zahořela a hlavu se otočil pod vlivem rány lehce do boku. Zayn ho uhodil. Na tvář.

„Vyskakuješ si už příliš. Dneska seš bez jídla, celý den, a ještě jednou a zapomeň na tvé setkání s matkou."

„To nemůžeš!" vyjekl Louis, jehož tvář stále ještě štípala.

„Představ si, že můžu, Louisi! A teď mě laskavě poslouchej. Dneska večer je firemní večírek, na který zřejmě přijdou čmuchat fízlové a možná i FBI nebo CIA kvůli té vraždě v minulém týdnu. Chci, aby ses choval, jak se na omegu váženého ředitele patří, tedy držel hubu a krok. Však už to znáš. Ale protože to nedokážeš ani tady, tak se postarej, aby ta modřina na tvé tváři nebyla vidět. Jen na tebe sáhnu a seš k ničemu!" odfrkl si černovlasý a otočil se směrem ke dveřím. „Jdu za Liamem, máme nějakou práci, tak mi sežeň kafe a papíry z návrhového. U Daisy."

Louis už ani necekl. Jen Zayna vyprovodil pohledem a když mu zmizel z dohledu, položil se vyčerpaně hlavou na své ruce na skleněné desce stolu. Další firemní sešlost asi nezvládne. Zvlášť po tomhle.

Jak se asi teď měl mile usmívat a tisknout se se zamilovaným úsměvem k Zaynově boku...

***

Se sklopenou hlavou, aby jen minimum lidí mohlo zpozorovat jeho otékající namodralou tvář, se vrátil do své a Zaynovi kanceláře. V naprosté tichosti oskenoval všechny papíry s podpisy a zbytek poté založil do archu, jak bylo zvykem. U počítače následně zařídil ukládání do evidence, které mělo vypočtenou dobu na dvacet minut plus minus. To byla akorát doba na to, aby stihl zaběhnout ven Zaynovi pro kafe a stavit se u Daisy.

Daisy byla jedna z nejvíce arogantních alf, hned snad po Zaynovi, kterou poznal. Byla hodně dominantní a pro ránu nešla daleko. Naštěstí ale neměla ještě stálou omegu, se kterou by měla bond, a tak neměla koho týrat preventivně.

Louis ji nesnášel a Zayn to věděl. Proto ho taky pro papíry poslal. Rozhodl se u protivné alfy stavit jako první.

„Hledám slečnu Clarkovou, je u sebe?" zeptal se při vstupu na oddělení sekretářky na pultem, který když si ho změřila pohledem, nakrčila nos. Alfa. Daisy měla na svém oddělení totiž pouze alfy. A k tomu samé ženy, až teda na jejího asistenta osobního, který byl navíc beta a Louis měl pocit, že se Daisy čas od času projede na jeho klíně, když má chuť.

„Ano, ale nechce být rušena. Přijďte jindy," sklopila dívka pohled zase dolů.

Louis povytáhl obočí. „Bohužel, jindy nemám čas," odsekl následně drzeji, než plánoval a prostě šel dál. Alfa za pultem něco zavrčela, ale nebyla ochotná se snížit k tomu, aby ho zastavila.

Zaklepal na dubové dveře a chvíli čekal. V kanceláři bylo stále ticho, ale to bylo možná tím, že byla dobře izolovaná a dveře vždy otevíral asistent. Zkusil to ještě jednou, ale bez výsledku.

Se zatnutými zuby vzal bez vyzvání za kliku a vešel dovnitř. Z pohledu, který se mu naskytl, se mu lehce zhoupl žaludek, ale udržel svou snídani v sobě. Záměrně si odkašlal.

Daisy sebou cukla, přestala hlasitě vzdychat jméno svého bety asistenta a prudce se na Louise zadívala. Louis se donutil usmát svým andílkovským úsměvem, čímž zapříčinil, že Daisy zrudla tvář vztekem, nikoliv vzrušením, a trhnutím za vlasy odtáhla betu od svého klína. Následně mladíka vytáhla z pod svého stolu a sama si klidně natáhla kalhotky.

Ušklíbla se. „Stejně drzý jako vždycky. Kdybys neměl tu tvář už modrou, postarám se, aby ti zmodrala ode mě," zasyčela nepříjemně. „Co chceš!" vyplivla následně.

„Potřebuju ty papíry," odvětil klidně Louis už bez úsměvu, protože ho díky němu pěkně bolela nateklá tvář.

Daisy se rozvalila ve svém křesle. „Ještě je nemám, přijď si tak za dvě hodiny," přehodila si nohu přes nohu a postranním pohledem zkontrolovala svého asistenta u vedlejšího stolu, který se tvářil, jako by neexistoval.

„Zayn je chce hned," opáčil Louis.

„A co já s tím? Řekla jsem, že je nemám, přijď si za dvě hodiny. Žádná zasraná omega děvka mi nebude určovat dobu, kdy mám odevzdat nějaké zasrané papíry!" zavrčela mladá žena a prohrábla si své dlouhé vlasy.

Louise nepříjemně píchlo u srdce, ale snažil se to ignorovat. Jestli ty papíry nedonese, schytá to on a ne Daisy. To on je měl Zaynovi donést. Jenže Daisy mu je nedá, co měl asi teď dělat?

Tiše si povzdechl. „Tak mi dej, co máš. Dodělám to," snížil se tak hluboko, že opět bude dodělávat práci jiné alfy.

Daisy se zašklebila a ve svém červeném kostýmku se postavila na jehlových podpatcích. Pomalu jako šelma došla až před Louise, kterého s přehledem převyšovala skoro o víc jak půl hlavy a chytla mezi prsty jeho dolní čelist.

Louis zasyčel.

„Chudáček malá omega," povzdechla si naoko zkroušeně Daisy. „Být já Zaynově místě, tak z tebe strhám kůži a zlámu ti hnáty. Vezmi si ty papíry a vypadni. Už tě dneska nechci vidět!" zavrčela, než ho pustila a nechala Louise vzít si složku papírů z jejího stolu.

Louis ani nepoděkoval, když odcházel. Za co. Za to, že to za ní bude muset dodělat? A taky by měl hnout kostrou, aby stihl vzít Zaynovi to kafe.

__________________________

Já vím, já vím, stále tam není Harry, co? :D Nebojte, bude. Potom už víc než jen často. ;)

I přes nepřítomnost Harryho... Líbilo se? :)

~Matthew~