Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Červený okvětní lístek = vztek

,,To snad nemyslíš vážně, "zavrčela na něj a už se natahovala po prvním talíři který po něm hodí.,,PO TOM VŠEM MI ŘEKNEŠ, ŽE NEMŮŽEŠ!!"

,,Marry, já..."dál se nedostal, protože mu nad hlavou přistál talíř.

,,Už zase ty?!"vykřikla. ,,Ty jsi chtěl na pouť, tak jsme šli na autíčka."

,, Já vím,"

,,Ty jsi chtěl do botanické zahrady, tak jsme šli koukat na plevel."

,,Ale.."chtěl se nějaký způsobem obhájit.

,, Mlč!!"varovala ho a přidala k tomu tentokrát jednu skleničku.,, když sis usmyslel, že chceš vidět geologickou výstavu, šli jsme koukat na šutry. Udělala jsem pro tebe první poslední....a ty tohle?!"

,,Ale já za to vážně nemůžu,"bránil se už trochu zoufale a utřel si krev z tváře kde ho škrábl střep.,, Líbila ses mi, tak jsem myslel že to půjde...ale nedokážu to."

,,Chci toho po tobě snad tak moc?!"zeptala se dotčeně. ,,Jen nějaký prostý lidský dotyk. Jenom naplnění našeho vztahu po vše stránkách, ale to se pánovi zdálo přehnané..."

,,To není ale naschvál, já..."sklopil pohled a už mu tekly slzy. ,,To nemůžeme mít vztah bez sexu? Vždyť jsme se do teď měli tak dobře."

,, Takže se mám spokojit s tím co jsi mi ochoten nabídnout a přestat si ztěžovat?"vyjela na něj opět a mrštila po něm fotku z jejich prvního výletu až se rámeček rozlétl na všechny strany.,,Jak se mám smířit s někým komu se příčí se mě jen dotknout?!!"

,,Ale tak to přece, není,"bránil se i když trošku neúspěšně.,, Dokážu tě políbit, jen..."

,, Samozřejmě, u tebe je vždycky nějaké jen nebo ale..."pokračovala ve vyčítání a vůbec jí nezajímalo, že čím dál víc připomíná fúrii. Už ale to nádobí neházela po něm a jen na zem. Vytvořila pod sebou docela úctyhodnou hromádku než byla linka úplně prázdná. ,,Ale já už na to nemám. Končím, protože tenhle vztah už pro mě nemá žádnou budoucnost a jestli najdeš nějakou druhou takovou zrůdičku, která bude ochotná pro tenhle věčný celibát... Je vám to přáno."
S posledním slovem se otočila na podpatku a s pohrdlivým odfrknutím za sebou třískla dveřmi.

Složil se na zem do těch střepů a vzlykal. Doufal, že tentokrát to vyjde, protože už je unavený, že to pokaždé skončí stejně. Touží po někom kdo by mu dal vztah, který potřebuje. Založený na emocích místo toho fyzična na kterém teď očividně stojí úplně všechno.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro