Do teď si to neuměl představit.
Myslel si, že to bude jako všude. Ve škole, doma nebo na tréninku. Každý na něj bude zírat, ukazovat si a smát se, nebo hůř výhružně se mračit.

Čekal, že si bude opět připadat odstrčený. Nechtěný. Odporný. Vždy byl totiž pro každého TEN DIVNÝ.
Ať už pro styl jakým se obléká, jeho orientaci nebo chování. Nikdy nezapadal mezi lidi ve svém okolí. Ostatní byly zkrátka normální a on se vymykal.

Jenže dnes tomu tak není.
Rozhodl se přiživit další předsudek a poslechnout své okolí, které mu stále dokola opakovalo ať jde tedy na Pride, protože to je jediné místo kde najde stejné podobné pochybné existence jako je on sám.

Měli pravdu.
Tady mezi těmi všemi si konečně přišel jako,že někam patří. Nebyly stejný, nikdo nebyl. Každý byl jiný svým vlastním způsobem ale všichni do jednoho byly na svou odlišnost hrdí.

Konečně si nepřišel sám a jak čas postupoval dokonce začal pociťovat takovou zvláštní lehkost. Našel tu lidi co mu rozuměli i přátele ale to nejdůležitější našel v sobě.

Bylo to odhodlání.
Už se nechtěl přizpůsobit okolí. Je sám sebou, což je něco na co může být hrdý. To ale není vše, taky to znamená, že konečně začal věřit tomu, že tam někde na něj čeká jeho štěstí.
Čeká jen na to až sebere dost odvahy aby ho našel a dnešek je toho počátkem.

Tady v té záplavě barev které dominuje duha prozřel. Není sám. Není jediný. Existují lidé jako on.
Někteří mají i stejné problémy, stejné běsy a nejistoty. Někteří se od něj nemůžou lišit víc ale to nevadí, tady má každý právo se lišit. Být sebou. Originální a neopakovatelný.

Teď už chápe, že to celou dobu bral špatně. Chtěl se přizpůsobit světu ale místo toho měl svět přizpůsobit sobě. On je přesně takový jaký má být a když nezapadá musí počkat až mu svět teprve vytvoří jeho místo.

Bude šťastný, navzdory minulosti i budoucnosti, zařídí si to. Najde si lásku, najde si životní cíl co ho bude bavit a až za několik desítek let zemřel zanechá po sobě něco nezapomenutého. Bude se lišit natolik aby každý věděl kdo konkrétně byl. Byl tím mužem jehož život naplnilo štěstí a hrdost.

No a až se zase nějaký klučina bude v zajetí konvencí cítit jako ve svěrací kazajce tak ho k útěku z té pasti inspiruje.