Žárlivost

Nikdy bych nevěřil, že zrovna tohle nás svede dohromady. Ono se sice občas říká, nepřítel mého nepřítele je můj přítel.
Ale co když to tak úplně není?

Co když se naopak jedná jen o mého nepřítele?
Vždy jsem si myslel, že není možné aby se to stalo, přece jen nenávist většinou drží skutečně pevně.

Mým nepřítelem byl můj spolubydlící. Vždycky jsem byl vzteky bez sebe když se v pátek v chodbičce vedle botníku objevili lodičky. Pokaždé jiné, ale jedna věc z toho byla jasná. Slabost pro holky z velkýma nohama. Jenže když jsem se zeptal odpověděl jsi vždy to stejné,že se mi to zdá a o pár minut později nebylo po botách ani památky.

Chvíli jsem to toleroval ale když se to stalo naposled nevydržel jsem a přinesl je sebou jako důkaz.
Držel jsem za řemínek zlaté lodičky, velikostí minimálně čtyřicet trojky, a mezi dveřmi je držel na úrovni jeho očí.

,,Stále mi chceš tvrdit, že tohle je halucinace?"zeptal jsem se ho kousavě.

Dost mě tím totiž štval, nejenom že je přede mnou tajil ale ještě má každý týden jinou. Já sám mám problém si sehnat rande, a to nedovivynutý kuře, má očividně na každém rameni zavěšenou jednu.

I když za to možná mohla i sexuální frustrací, protože se na mě letěli jen komáři.
Přesto jsem ale strašně žárlil na to jak to s těma holkama umí.

,,Není to jak to vypadá,"vyjekl téměř okamžitě a zvedl ruce v obrané pozici. Jako ano, sice jsem školní ranař, nebo mám alespoň takovou pověst, ale jeho jsem ještě neuhodil a ani se k tomu nechystám.

,,Vážně, takže když teď půjdu k tobě nenajdu tam nahou vysokou ženu se slabostí pro lodičky? Možná schovanou dokonce ve skříni?"shodil jsem posměšně jeho obranu, takříkajíc, ze stolu a rozešel se tedy k jeho pokoji.
Když to není jak to vypadá, chci důkaz.

Rozrazil jsem je a překvapeně zamrkal.
Bylo tam až přehnaně čisto, vše srovnané, i učebnice do komínků na stole. Vše tak akorát a nikde se nic neválelo.

Čekal jsem tu alespoň nějakou podprsenku nebo sukni ale jako by po sobě uklidila.

,,Spokojený?"zeptal se rozladěně ale poznal jsem, že někde pod tím skrýval strach z toho co bych mohl najít.

,,Ne, ještě skříň."

,,Ne!!!"vykřikl a v další chvíli stál s rozpřaženýma rukama před skříní aby mi zabránil jí otevřít.

,,Víš, že nemáš žádnou šanci mi v tom zabránit?"zeptal jsem se pobaveně a přešel ke skříni. Nedělalo mi žádný problém ho odstrčit, a pak už mi nic nebránilo otevřít dveře skříně.

Největším překvapením ale nakonec nebyl fakt, že jsem nikde žádnou holku neviděl.
Skříň byla mnohem větší než jsem očekával a víc než polovinu tvořilo dámské oblečení, převážně šaty.
Byl jsem tak zaskočený,že měl šanci mě odstrčit.

,,Už jsi spokojený?! Když víš jak nejsem normální?!"vykřikl na mě hystericky a v očích mu stáli slzy. ,, když víš, že jsou to moje lodičky, moje sukně, moje šaty... "

S každým slovem byl jeho hlas slabší až jsem se začal bát.
No a v tu chvíli vše zapadlo na své místo. Došlo mi, že jsem celou dobu žárlil zbytečně, protože jediný s kým trávil ty noci byl on sám.
Žádná další žena, žádná další osoba co by narušovala naší nenávist a mě to došlo.

Nežárlil jsem pouze na něj, protože někoho měl. Žárlil jsem i na domnělé milenky, i když jsem si to do teď neuvědomil.

Nelíbila se mi myšlenka, že někoho má. Že ho někdo jiný může vytáčet, slyšet jeho smích nebo pomlouvat jeho hudební vkus. Nechtěl jsem aby s ním byl kdokoliv v užším kontaktu než jsem já jako jeho spolubydlící.

Než jsem já...

,,Tomu nevěřím, to bych tě v tom musel vidět. Pak možná, jen možná, uvěřím, že někdo s tak mizerným vkusem na hudbu vybral tyhle šaty..."řekl jsem svou chabou lest a sundal dolů ramínko s poměrně vyzývavými černými koktejlkami.

Vážně mě upřímně zajímalo jak vypadá když si to obleče.
Přece jen já ho vždy viděl v kalhotách, maximálně v teplákách. A tohle je úplně nová úroveň.

Uraženě nafoukl tváře a ramínko mi vytrhl jen aby s ním jak primadona odkráčel do koupelny.
Drama Queen...

Sedl jsem si na okraj jeho postele a přemýšlel o kolik by to bylo jednodušší, kdybych ty boty donesl už když jsem je tu viděl podruhé.
Mohl jsem si ušetřit spoustu nervů a zbytečného vztekání.

Čekání jsem si krátil hypnotizováním dveří od koupelny aby mi neunikl moment kdy vyleze.
Když se to ale stalo nemohl jsem ho poznat.

Věděl jsem sice, že má delší vlasy, i když je měl věčně stažený tak, že to skoro nebylo poznat ale když si je teď rozpustil, přidal trochu líčení a ty šaty...
Vypadal úplně jako holka, ale ne jen tak ledajaká, byl kost. Dokonce dokonale zapadal i do dnešních trendů, protože měl ploché břicho. Prsa jak jsem věděl neměl žádné ale při tomhle střihu šatů to bylo úplně jedno.

Nějak jsem neměl slov a tak jsem pouze obdivně hvízdl, protože kdybych ho takhle potkal kdekoliv jinde asi bych se ho i pokusil zbalil.

Jako by se trochu osmělil, když viděl jak mě to odkecalo, se několikrát na místě otočil a já ho tak mohl zahlédnout i zezadu.
Najednou jsem skutečně začal pochybovat o svých postojích.
O orientaci říct nemůžu, protože jsem vždy byl tak trochu nevyhraněný.

,,Víš, že tě nenávidím?"zeptal jsem se frustrovaně a přejel si dlaní po obličeji.

,,A proto tu nademnou téměř slintáš jak pes při pavlovu reflexu?"zeptal se naoplátku a já zavrčel.
Jedna má část měla chuť překonat tu vzdálenost a ukázat mu, že nejsem někdo s kým by si měl zahrávat. Ovšem ta druhá chtěla přesný opak, přímo toužila aby si semnou pohrával.

,,Myslím, že v tuhle chvíli hlavně proto,"odsekl jsem a pomalu se rozešel směrem k němu. Docela mě pobavilo jak sebou cukl a začal couvat až narazil zády na zeď.,,Ono totiž nestačí, že 'pán dokonalý' má na každou otázku odpověď, zodpovědně po sobě uklízí a nikdo o něm neřekne křivého slova.
On i když si obleče šaty, tak místo aby vypadal směšně, je jen zatraceně sexy."

Poslední větu už jsem mu vrčel téměř do tváře, kde se počáteční strach měnil v něco úplně jiného.
Jak jsme stáli tak blízko u sebe začal najednou vypadat jako mlsný kocour před miskou smetany.

,,A co s tím chceš dělat?"