Černý okvětní lístek = úzkost
Za okny se šeří,
Uvnitř mě to svírá,
Byl to stín?
Někdo se snad dívá?
Slyším to,
Nebo se mi to zdá?
Vidím ho,
Nebo jsem to já?
V okně obličej bez tváře,
Za dveřmi zvuk bez jména,
Všechno se mi třese,
Dechu se nedostává.
Každý zvuk ticho násobí,
Jen vítr otřese větví,
A cizí prsty se tě téměř dotknou, tisíckrát a ani jednou...
Slyšíš to?
To šustění?
Strachy přivírám oči
A vše je jen horší...
Kroky ozvěnou tvé mysli,
Spalují tě jak knot svíčky
Za zavřenými víčky,
Děsíš se, že už přišli?
Mrazivý vítr,
Rozrazil okno,
Srdci zbývá poslední metr,
A pak je mrtvo...
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro