Ráno pro Duena bylo mnohem horší, než kdykoliv po probdělé noci. Možná za to mohl nějaký divný dozvuk žitné, možná za to mohlo chrápání chlapů, kvůli němuž nedokázal absolutně usnout, a samozřejmě hrál roli i ten záhadný chlapec od tůně, jehož obličej se vtisknul Duenovi do mysli, přímo před jeho oči, a on tak neviděl nic jiného, než tu perfektní tvářičku, smyslné rtíky a odtažité oči.

Přemýšlel nad ním celou snídani, pokukoval všude možně, jestli nezahlédne sluhu, jehož vzhled by byl jen trochu podobný. Ošíval se i při procházce dvorem, zatímco správce navrhoval a domlouval všechny možné varianty, jak provést prodej jeho domácí pálenky. Aby řekl pravdu, jen stěží ho vnímal. Nedal mu pokoj ten mladík z minulé noci. Víc než on sám ho však zajímala ta záhada okolo něj. A dokonce ho v jedné chvíli napadlo, jestli náhodou nemá co společného s podvodníky, jestli nepodlehl jejich kouzlu a nyní nemůže najít sám sebe. Poslední možnost je opravdu nejvíce pravděpodobná, vše vysvětlující, ale nějak jí Duen nemohl věřit. Hlavně, nechtěl věřit. Nikdo nic nikomu neukradl, není důvod, proč praktikovat nějaké triky. Naopak pomalu věřil, že to byl opravdu jen divoký sen.

Nakonec to nevydržel. Když balili poslední věci a potraviny do vaků připevněných ke koni, obrátil se k starému muži a vyhrkl otázku.

„Nemáte syna?"

Zvláštně položená otázka, úplně mimo kontext, přivábila pozornost všech. Snad jen Sanoh byl zaujat svým. Kalaya také jen zavrtěla hlavou, když si domyslela, kvůli čemu se to asi ptá.

„Ano, mám," překvapeně odvětil správce, s neskrývaným úsměvem. A ten se rozšířil, jakmile zpoza Duenových ramen zahlédl osobu jejich diskuze. „Zrovna tam jde!" ani neukázal a začal rovnou mávat.

Duen na okamžik ztuhl. Potlačoval radostný výraz, nechtěl vypadat příliš podezřele. Neměli by se přeci znát, že, takže se tak musí i chovat. Ale to očekávání a neuvěřitelné napětí ho nakonec stejně úplně dostalo. Chyběl mu dostatek času, aby se převlékl, upravil vlasy, osvěžil se a poprášil parfémem. Může se s ním takto sejít? V noci nic není vidět, ale teď... Potřebuje udělat dojem a nemá jak. Mohl se spolehnout pouze na starý trik. A tak vycvičeným pohybem, který v hostincích vždy zabral, otočil celým svým tělem tak, že se jeho oblečení elegantně vzneslo do vzduchu. Nato spatřil muže, mladíka, který mu nedal chvíli klidu. Jak duševního, tak fyzického.

Tedy, myslel si, že spatří.

Ale velká postava, robustnější než Bashii, jež se k nim řítila, rozhodně nepatřila té krásce z noci. Takže správcův syn to není?

Jeho zářivý úsměv vítající ztracenou ovečku rázem opadl, dokonce se mu spustila i čelist a pootevřela rty otrávením.

Když Bashia viděl tuhle náhlou změnu jeho nálad, neodpustil si pobavené odfrknutí, následované kroucením hlavy.

Beznadějný případ.

Poplácal koně po boku, ale pouze lehce. Každým poplácáním si uvědomoval, jak moc se kůže přibližuje jeho kostem. Znepokojeně semkl rty, jakékoliv pobavení vyprchalo jako stará vůně.

Duen se ještě několikrát snažil zachytit obličej toho mladíka ve vesničanech, kteří náhodně procházeli po kluzké cestě udupaného sněhu, ale štěstí se mu nedopřálo. Naopak, jeho nervozita, běžně nevídaná, byla zajímavým článkem pro jeho společníky. A ti neváhali chytnout se navijáku.

„Co Duene, to ses nám zamiloval?" hlasitě se zasmál Bunma. Duen se jen po něm ohlédl s jeho typickým úsměvem. Zdá se, že se konečně zkrotil a navrátil zpět na zem.

„Do správcova syna," dodal Kiet a na Duena se zazubil.

„Oh, pěkný kousek, věřím, že tě očaroval, hlavně jeho mohutné paže, totálně k zakousnutí!" pokračoval Bunma.

„Ano, jsou velice, velice sladké," mrkl svůdně na Bunmu, jak se bez zaváhání pustil do jejich hry. Ten na to jen dokázal s odporem krčit nos a otírat si jazyk, jako kdyby snědl něco špatného.

„Moc by vám to slušelo."

„Já vím," hleděl zamilovaně Duen na nebe.

„A jaký je? Co všechno umí? Víš, jak to myslím?" rýpal Bunma dál, a v téhle chvíli Bashia i Kalaya imaginárně zacpali své uši, jelikož tohle už poslouchat nepotřebovali. I Sanoh se zdál celkem znepokojený.

„Hele, úplně všechno. Žádná baba mě neudělala tak, jako on."

„Tak to aby byla svatba!" rozmáchl rukama, až pustil otěže, a již se viděl chlastat na svatební hostině.

„Jako kdyby to šlo, když už někoho má," odfrkl si Kiet, načež si chtěl připlácnout ruku na ústa, že něco vůbec vyslovil. Opatrně pokukoval po Duenovi, čekal, že ho sprdne. Ale Duen se nadále usmíval, přestože hleděl trochu mrtvolně před sebe.

„Někoho má? Počkat, tohle jsem asi nějak minul," Bunma nezaznamenal, že právě narazili na zónu nebezpečí a nejlepší možností je rychle vycouvat. Pozdě.

„Nic si neminul. Nemám. Nemám nikoho. Je to jasné?" poohlédl se po hlavních účastnících v diskuzním kroužku a i přes úsměv jim věnoval dlouhý chladný pohled. Kietovi až naskočila husí kůže. Jen mlčky kývl a sklopil zrak, káraje se za to, jak nevymáchanou hubu to má.

Bashia mohl být ignorantský ke všemu, to ano. Ale chytil jakýsi pocit, že právě narazil na zeď. Nebo alespoň na jednu ze zdí, která vadí Duenovi v běžném fungování a utváří ho takového, jakým je. Jak si myslel, asi jsou nějaké důvody jeho bezstarostnosti a poletavosti. Ve způsobu, jakým utnul jejich zábavu, mohl ležet právě jeden z těchto důvodů. Bashia nebyl zvědavý, to ne, nebyl ani nějaký duševní pomocník, jenž by napravil lidská traumata a odstranil vnitřní bolest. Ale asi nějaký sobecký zájem v něm ležel. Už jen jako oplátka toho, že Bashia Duenovi odhalil portrét namalované ženy. Něco za něco, ne?

A jak tak zkoumal Duenův výraz, který téměř perfektně zakrýval možný diskomfort nad rozebíranou tematikou, oči mu blýskly i k osobě, která to omylem vyvolala.

Kiet ještě stále zpytoval své svědomí, ale z jeho zpytování ho vyrušila nečekaná pozornost jednoho vousatého muže. Ostře na něj pohlédl, neodpustil si nenávistné zamračení, než vyplivl pár nepěkných poznámek.

„Co sakra čumíš? Nemáš nic jinýho na práci?"

Bashia pro to neměl slova.

Cesta té podivné skupiny pokračovala.

Temná atmosféra jim všem svázala srdce a kradla slova z úst. Husté lesy a strmé neustupující kopce přikryté zataženým nebem je už doprovázely několik dní; od opuštění té osudné vesnice, kde Duen našel nový objev, jehož se pořádně ani nedotkl. Naštěstí už nebyl okupován těmi vzpomínkami a zvědavostí, jako den první, kdy se nervózně ohlížel a jakoby doufal, že ho zahlídne cupkat za jejich koňmi. Ale brzo to kouzlo, které na něj pravděpodobný podvodník uvrhl, opadalo. A z nějakého nočního setkání už nebylo nic, co by zasluhovalo jeho pozornost.

Teď pro něj byla největší starost zvládnout to kličkování údolím, kvůli němuž akorát natahují jejich cestu, a dokonce museli jednou pospat pod širým nebem. To se stalo jeho nejstrašlivějším zážitkem za celou dobu, jelikož i přes snahy Bashii udržet oheň celou noc stále v plné síle, ohřívaný byl jen jeho obličej. Naopak jeho zadnice, vystavená tmě lesů, utrpěla omrzliny.

A co více, nejen počasí je deprimovalo, Bunma už otřepal Duenovo seřvání a začínal si na Kalayu opět dovolovat. I přes osvětlení její situace, i přes to, že hledá svého manžela, i přes to, že doma ji čekají děti. Kdyby nebyl Bunma důležitým bojovníkem, jehož úkolem bylo chránit Duena a pomoci mu dosáhnout cíle, už by skončila jeho mrtvola s poříznutým hrdlem někde váleje se po cestě.

V jednom okamžiku k tomu opravdu došlo. Kdyby Kalaya bleskově nevytasila meč a neřízla ho do paže, udělal by to Sanoh, jehož oči už důkladně sledovaly Duenovy a vyčkávaly na rozkaz. Prsty sahal po své zbrani.

„Bunmo, ty idiote," šťouchl do něj Kiet, zatímco si agresor přidržoval krvácející ránu.

„Ta kurva si začala!"

„Ty jseš tu kurva!" řval zpětně Kiet za Duena, který tak šetřil energii a jen se pousmíval nad celou situací. Kalaya opodál nadále svírala pevně rukojeť meče a nespustila z Bunmy zrak.

„Ještě jednou a jseš mrtvej," zavrčela a jakoby to nebylo málo, ukázala na něj zakrváceným ostří.

„To spíš ty, ale až poté, co si s tebou užiju, ty jedna malá děvko!"

„Jen pokud projdeš skrz můj meč!"

„Bunmo, dej se dohromady! Ona za to nestojí!" srovnal Bunmovi ramena Kiet.

„Pche, to se ještě uvidí!" procedil skrze zuby, jeho oči vzteky rudé jak krev smáčející oděv kolem jeho zranění. „Budeš kvičet jak prase, až se mi dostaneš do rukou!"

„Hovado!" rozběhla se Kalaya, rozhodnutá ho umlčet jednou pro vždy. Kiet byl zaneprázdněn udržením Bunmy na místě, nebylo v jeho momentální kompetenci zastavit další běsnící osobu. Bashia, jenž postával za jejími zády opodál připraven ji bránit, se rozehnal, ale tak prudký pohyb mu způsobil seknutí v zádech a uzemnil ho na místě. Sanoh nechtěl zasahovat do žádných cizích záležitostí a Duen nadále sledoval dění před ním, avšak tohle začínalo být nebezpečné. A tak letmo na Sanoha kývl, a ten na znamení vylítl jak blesk. Postavil se do cesty Kalayi a několika pohyby ji odzbrojil. Ta však neskončila spoutaná na zemi. Oháněla se kolem sebe v obraně, ani holé ruce jí nezabránily úspěšně udávat Sanohovi rány, jež trefily cíl přímo tam, kam měli. Muž, vycvičený bojovník a příležitostný žoldák, měl celkem problém ženu znehybnit, jak obratně bojovala. Pohybovala se ladně jako tanečnice, ale nelítostná a drtivá, jako přívalová vlna, jako horský vodopád.

„Nechte je bojovat."

„Cože?" ohlédl se Kiet po Duenovi, a ani Bashia neskrýval udivené oči.

„Když vyhraje Bunma, bude po jeho. Když Kalaya, tak..." zamyslel se, protože kdyby nabídl Kalayi volnou ruku, přišel by o stráž. A to si nemůže dovolit, proto přeci udržoval toho chlapa při životě a toleroval všechny jejich přestřelky. Ale nějak ten boj musí být fér. Musí je lákat odměna. A nechat Bunmu vyváznout jen s poraněnou hrdostí – tu má poraněnou teď a co dělá? Duen ho už jednou napomenul. Musí si pamatovat, jaké mají jeho činy následek. Nejen za Kalayu, ale i za jiné.

„Přijde o malíček."

„Nestačí," namítla ihned Kalaya, jež se zastavila a naslouchala možné spravedlnosti. Měla až moc velké oči.

„Oba," nezaváhal Duen a nabízel dále s úsměvem, že by ani nikomu nepřišlo, že si tady hraje s lidským zdravím.

„Duene! Ty hajzle! Na to nemáš právo!" rozeřval se Bunma a snažil se prodrat skrze zeď z Kieta, jehož pozornost na okamžik povolila, jak byl sám překvapen z Duenových slov. Ihned se ale probral a zabral zpět.

„To nemyslíš vážně!" pokračoval Bunma, jehož oči už nebyly jen podlité krví, ale dokonce i mokré, jak se do nich vehnaly slzy ze vzteku a ponížení.

„Samozřejmě že myslím, já svá slova dodržuji," sladce na něj pohlédl Duen, přestože pod tou pokrývkou sídlil skrytý hněv. Nato se opět otočil na Kalayu, která vážně zvažovala jeho dohodu. Nemá se čeho bát, to nemá. Ale bude to stačit? A kdyby... Co když je v tom trik? Nemůže těm mladíkům věřit, v tomto světě nelze věřit nikomu, jen sobě. Může dopustit, aby uřízla jeho příteli prsty, ona, naprosto cizí žena? Kdo by byl tak krutý?

A nejhorší je, že nedokázala v Duenovi vyčíst, jestli to opravdu myslí vážně, nebo si jen střílí. Jestli má úmysly čisté, nebo prohlédl v plánu skulinku a hodlá ji využít a přítele zachránit, přičemž ale poškodit její čest, její hrdost, přinést jí šrám větší než celá země.

Bashia Duenovi také nevěřil. Byl zvyklý mu nevěřit, vypouštět jeho slova ven, přesto nikdy nešlo o věc vážnější, jako je ztráta něčích malíčků... Chtěl nějak Kalayi pomoci, vyhádat se s Duenem, ale neznamenalo by to, že obhajuje Bunmu? Že schvaluje to co, dělá? Neschvaluje. Je proti tomu, je proti Duenovi, ale jen tak rozhodnout, jen tak vymyslet „zábavu", při níž každý poražený utrpí nesnesitelnou ránu...

To se opravdu tak nudí? To si opravdu vůbec neváží lidského života, lidských emocí?

Bashia semknul rty, jež se mu šokem pootevřely.

Co to dělá. O co se snaží? Vždyť nemá nejmenší právo nějak zasahovat do jejich rozhodnutí. Co on může vědět, co je v sázce?

„To je stále málo," nakonec Kalaya rozhodně pravila. Duen věděl, co bude nejlepší předmět sázky, ale to si zas nemohl dovolit on. Shodou okolností je Bunmův otec celkem vysoce postavený, a největším snem lidí jeho typu je kromě peněz a slávy také úspěšný potomek a zajištění pokračování rodu.

On sám potřebuje získat pověst rodiny zpět, kdyby Bunmu urazil příliš, rovnou tu může na místě spáchat sebevraždu.

„Více nabídnout nemůžu," povolil rty Duen, aby dal najevo, že to myslí vážně.

„A to můžeš nabídnout mé prsty? Ty sráči! Zkurvysyne! Opovaž se –"

„Platí," kývla Kalaya a natáhla k Duenovi ruku. Bunma využil posledních svých sil, aby Kieta odhodil stranou a Kalayu trefil předtím, než dohodu utvrdí s Duenem, ale pozdě. Před jeho očima byl pakt vytvořen.

„Dobrá. Všichni stranou! Vyhrává ten, kdo... Jednoduše vyhraje. Poražený je ten, kdo skončí omráčený, na sklonku smrti nebo mrtvý. Anebo se také může vzdát," pokrčil rameny Duen a ustoupil, aby nechal prostor oběma osobám.