V prostředí pásu se nacházely také tři kusy červeného kamene, vybroušené precizně do hranatých tvarů, na rozdíl od kamenů modrých tónů. A tady byl Bashia mírně zmaten, jelikož by se dalo očekávat, že všechny tři budou stejného původu. Nebylo tomu tak. Ačkoliv se to zdálo nemožné, nebo jako Bashiova chyba v zhodnocení, opravdu by vsadil svůj život na to, že každý z nich je úplně jiný druh.

Kvůli tomuto objevu zkoumal pás ještě dlouhé minuty. Strávil nad tím více jak polovinu celkového času zkoumání doplňku. Až Kietovy koutky úst vzlétaly opět nahoru, cítil se rázem triumfálně, když mohl toho starce opět pokořit.

Zato Duen se začínal nudit. Už si chtěl pás vzít zpět, aby ho nadále vítr nešimral po prse, ale sotva se rozhodl natáhnout pro něj ruku, už mu automaticky vpadl do dlaně.

„Zajímavé," Bashia se musel pro sebe ušklíbnout. Duen, přestože nasadil svoji usměvavou masku, nemohl potlačit malou dávku zvědavosti, kterou v něm jedno prosté slovo probudilo. Co je zajímavé? Zná svůj pás jako nikdo jiný. Byl vyroben pouze pro něj, společně s rodiči dohlížel nad každým krokem. Ano, výsledný výrobek byl zajímavý, to rozhodně, ale jak může obyčejný vesničan posoudit míru jeho zajímavosti? Má na to kvalifikaci, právo?

„Chcete slyšet ohodnocení?" jakoby se probudil z transu Bashia a pohlédl Duenovi do očí. Ano, rozhodně zajímavé, že po té dlouhé době, co důkladně studoval modré odstíny použitých drahokamů do těch nejjemnějších detailů, měl najednou pocit, jako kdyby stejně znal i tu osobu před sebou. Což je absurdní, vzhledem k negativním emocím, které k němu pociťoval. Raději rychle strhl zrak na jídlo a rovnou si nabral na lžíci kus porce.

„Samozřejmě," usmál se Duen, a přestože měl pás v rukách, ještě si ho na sebe neupevňoval. Bashia toho využil a druhým koncem lžíce, kterou zrovna držel, poukazoval na jednotlivé detaily.

„Je poznat, že tento výrobek byl vytvořen na zakázku. Velice individuální zboží. Hned řeknu proč. Všechno tohle, i zde na druhé straně, jsou jasné tyrkysy vysoké kvality. Téměř žádné inkluze, čistá barva, dokonce vykazuje na některých místech známky průhlednosti. Velice pěkné kousky. Avšak pár vad by se přece našlo. Třeba tady a tady," sice řekl pár, jakmile se pustil do vyzdvihování nedostatků, u dvou se rozhodně nezastavil. Duen naslouchal a pozorně se díval. Po tolika letech si byl vědom většiny, na co Bashia upozornil, a to hodně dobře. Ale jen většiny. Byl navíc překvapen, jak ten stařík dokázal toho najít tolik během tak krátké doby, když Duen všechno vypozoroval postupně, v dlouhých nudných chvílích, a jen s velikou dávkou trpělivosti.

„Jak jsem řekl, dost individuální zboží. To, co se investovalo do tyrkysů, se ušetřilo na akvamarínech. Jsou hodně zakalené a pro většinu šperkařů jen velice málo cenné. Jen díky motivu toho pásu se daly kameny zakomponovat, aby podpořily celkový obraz a jejich nedostatky jsou najednou žádané. Ale samostatně, jak říkám, nízká cena."

Bashia se nadechl a posunul se vedle.

„A tady pak máme tři kameny rudé barvy, každý jiný. Ten nejvíce vpravo, pro vás vlevo, je rubín. Má v sobě určité množství inkluzí, zakaluje ho to více, než by se dalo tolerovat, výrazně to snižuje jeho cenu. Hned vedle je granát, což je sám o sobě levnější drahokam, ale tento je velice vysoké kvality. Naprosto bez inkluzí. A nalevo je červený turmalín. Je nádherně zabarvený, inkluzí jen pár – můžete si všimnout drobných bílých proužků a tady se nacházejí vnitřní prasklinky a bublinky. Ale jinak ve skvělém stavu, jeho sytost tyto nedostatky dobře skrývá."

Kiet sledoval znepokojeně Duenův obličej, zatímco majitel zkoumané věci s úsměvem naslouchal pohádkám Bashii.

Ten nečekal na nějaké potvrzení, jestli měl pravdu nebo ne, a pustil se zpět do jídla. Už mu pořádně vyhládlo a po těch dnech potřeboval dodat energii. A tak přede všemi nahlas usrkával, zatímco oni tiše rozdýchávali mírný šok.

„Duene?" zkoušel to opatrně Kiet, jelikož na tváři jeho přítele se už nějakou dobu nic nedělo. Až pochyboval, jestli ta osoba vůbec žije. Ale neznal nikoho, kdo by vytesal sochu s úsměvem, takže to vedle něj musel být on.

Duen pomalu natočil na Kieta tvář.

„Hm?"

Kiet jen házel bradou po hedvábném pásu na stole.

„A co s ním?" odsekl jeho přítel.

„Nebudeš nějak reagovat?" ptal se překvapeně Kiet. Duen se k němu obrátil celým tělem.

„A jak chceš, abych reagoval?"

„Přece..." pokukoval mladík po pásu a zpět na Duena. Ten však nadále mučil Kieta svým tvrdým pohledem, než nakonec změkl, usmál se a úsměv si zachoval, i když se narovnal a ten doplněk si zapínal na své tělo. Najednou ho začalo oblečení hřát, aniž by si uvědomil, že mu byla zima.

Až po chvíli, kdy jeho hruď i boky opět zaplavovalo příjemné teplo, jenž se šířilo i do jeho končetin a na krk, si povzdychl a naklonil nad stůl.

„Pane Bashio, mýlil jste se."

„Opravdu?" lovec sotva věnoval jeho poznámce nějakou pozornost, protože byl plně ponořen do jídla.

„Ano. Dva rubíny, jeden granát," Duen promluvil velice příjemným hlasem na poslech, takovým hlasem, který kárá a přesto uklidňuje, že je vše v pořádku.

„Ne, od každého jeden," zamumlal Bashia, už téměř dojídal.

„Pane Bashio, snad vím, co jsme si zadali za požadavky."

„Tak vás pravděpodobně oklamali," pořád nevzhlédl. Omáčka se mu přilepila na vousy. Otřel si je rukou a pokračoval v jezení.

„Jste si jistý?" opět Duen vyzýval muže, snažil se v něm probudit trochu té soupeřivosti a typické mužské bojovnosti. Ale Bashia byl jiný. Byl jak zamrzlý povrch jezera. Tvrdý, lesklý, neprůbojný. Jenže každý led má místo, kde je jeho tloušťka nejtenčí, kde se stačí dotknout špičkou nohy a led se zlomí a proboří, ponoří člověka do nekonečného mrazu. Kde se u Bashii nachází tato křehká část? Má ji vůbec? Ano, určitě, jinak by nebyl tak agresivní při tom obvinění. A to je vše? Nic víc? Nudné...

„Z části."

„Z části?" Duen se najednou upřímně zasmál, až na sebe strhl pozornost celého hostince. Hostů, kteří o něm smýšleli jako o nějakém šílenci, a děvčat, které takovýto okouzlující smích ještě neviděli a neslyšeli. Kiet si taky odfrkl, podobnou reakci v sobě dusil, jak to jen dokázal.

„Je to můj názor," spolkl poslední porci lžíce a odložil misku bokem.

„A jak jste k němu došel?" Duenovy přivřené oči vybízely k odpovědi.

„Jednoduše," Bashia si ještě jednou otřel vousy, než pokračoval. „Granát je jasný. Ty se hodně často vyskytují s minimem kazů, rubín takto bez inkluzí je těžko k nalezení. Jeho barva je sytá, tmavá, a má hnědý nádech. Když se podíváte správně, pod dobrým úhlem, v odlesku je vidět pouze jedna barevná duha. To považuji za jasné. Horší je rozeznat rubín od červeného turmalínu. Ale není to nemožné. Rubín je často sytější, hlubší, lehce do růžova. Turmalín, který je známý svojí variabilitou zbarvení, také může chytat růžové odstíny, ale jeho barva není tak plná jako rubínu. Někdy se různé odstíny mohou objevit v rámci jednoho drahokamu. Tento je však pěkně plně zbarvený, jak jsem zmínil, a není tak jednoduché jej odlišit. Ale zajímavé je, že když ho otřete a zahřejete, tak k sobě chytá prach. Nebo chlupy. Takže proto si dovoluji tvrdit, že ten nalevo je turmalín."

Duen se s pochybami podíval na svůj pás, především na drahokam, který je centrem jejich konverzace. Ještě doteď si myslel, že Bashia se opravdu spletl, jen to nechtěl rozebírat, avšak nyní... S jeho výkladem, který tady přednesl, opravdu na okamžik uvěřil pravdě tohoto vesničana. Je vidět, že cestoval s jedním z nejlepších obchodníků. Iaza ho naučil spoustě triků. Například, jak oklamat člověka během pár chvil.

„Nechcete úmyslně snížit cenu Duenova pásu?" Kiet se opřel do Bashii, ale byl zastaven zdviženou Duenovou rukou.

„Zajímavé. Přesně, jak jste řekl. Ale také jste řekl, že si nejste plně jistý."

„Ano," souhlasil Bashia, kterému bylo hned od začátku jasné, že jeho posudek povede k hádkám o pravosti či nepravosti drahokamů, a na to neměl trpělivost ani nervy. Prostě věděl, co řekl, ale jestli to podepřel správnými argumenty a jestli mu ti dva uvěří, to bylo na nich. Předem doufal, že před tím uteče, když se Duen příliš nezajímal o podrobnosti. Nebýt jeho přítele...

„Oceňuji váš posudek, pane Bashio," zdvihl koutky úst Duen, čímž tuto kapitolu bleskově uzavřel, a všechno ostatní už nechal pouze na své hlavě a komplikované mysli.

Kietova slova stížnosti jen visela ve vzduchu, nechala ho sedět s otevřenou pusou, ale jazykem rozpohybovat už nechtěla.

A Bashia byl spokojen.

„Kde jste získal takové vědomosti?" načal Duen, na nějaký pás už zapomněl.

„Na cestách s Iazou."

„Opravdu? Takové vědomosti nemá každý pocestný obchodník. Mohu se zeptat, jak dlouho jste spolu cestovali?"

Bashia neodpověděl ihned, absolutně nezúčastněně, jak doposud. Místo toho si nechal chvilku pro promyšlení, jako kdyby chtěl ty roky spočítat. Přestože ve skutečnosti jen vyvolal příliš vzpomínek najednou a potřeboval je zahnat zpět do kouta.

„Tři roky."

„Tři roky?" vyhrkl Kiet a střídavě sledoval Duena, taktéž překvapeného, a starce s kamenným obličejem.

„To je opravdu zázračné, pochytit za takovou dobu a hlavně za takových podmínek vědomosti hodné celoživotního vzdělávání."

„Moc mi lichotíte," odsekl Bashia, kterého se kompliment nedotkl ani zdálky.

„Feder se u toho klenotníka učí už pět let a stále nedokáže rozeznat běžný kámen od opálu," tiše se posmíval Kiet při vzpomínce na jejich druha v Adranuchu.

„Feder je... trochu jiný případ," semkl pevně rty Duen, aby se hned nerozesmál.

„To rozhodně je," dodal ještě Kiet, jeho smích už utichával.

„Máte rozhodně talent, pane Bashio," pokračoval v mířené chvále Duen, naprosto profesionálně, snad teď na Bashiův nejtenčí led konečně narazí. Zároveň byl však příjemně potěšen, že opravdu se jim dostal do ruky materiál, který jim pomůže dosáhnout cíle.

„Jen vím, na co se dívat," odsekl muž a raději odvrátil pohled na personál hostince.

„V tom bude něco více," mrkl na něj Duen.

„Ne. Jen mám dobrou paměť."

Jakmile se zmínila paměť, Duena rázem napadl menší dotaz.

„A ještě řekněte. Co za motiv jste myslel, když jste mluvil o mém pásu?"

Bashia se sekl. Otázka ho překvapila. Rozhodně ji nečekal a ani nějak netoužil na ni odpovídat. Rozhodl se předstírat hluchého, což si ve svém věku může dovolit, a jen odvětil nevinně „Co?"

„Motiv. Zmiňoval jste motiv mého pásu, v kombinaci s nekvalitními akvamaríny," rýpnul si do něj Duen a podložil bradu rukou. Pozoroval muže v rozpacích, jehož vrásky neustále cukaly, jak se nedokázal rozhodnout, jakým způsobem se zatvářit. Chvíli byl plný zmatení, poté odporu, načež se probudila jeho ochota, která chtěla zachránit situaci a spasit svět, odvátá novou dávkou zmatení.

Bashia opravdu nebyl v náladě, aby dělal Duenovi šaška a připomínal mu, co už dávno věděl. Tyto věci jsou navíc zrovna témata, o nichž by muži měli mluvit před svými dívkami a tím je ohromovat. A ne, aby tady popisoval motiv tak soukromé věci. Když však spatřil nadějného Duena, který byl ve skrytu duše radostí bez sebe, že si může toho starce dobírat, nakonec si přeci jen vzdychl a pohlédl přímo na zdroj jeho trápení.

„Vaše oči," odvětil, následně vyskočil na nohy a odešel z hostince ven.

Duen čekal dlouhých pár sekund, než se Bashia vzdálil, aby spustil v hlasitý smích a opět tím vyvolal v hostinci rozruch. Tentokrát i Kiet už prskal na stůl a požďuchoval loktem do Duena, jak může být tak krutý k starým lidem. No jo, jako by on nebyl ještě krutější.

Nemuseli ani mluvit, aby si vyměnili mezi sebou tyto postřehy, než zvesela opustili hostinec, připraveni vyrazit na cestu.