Abych mohla tento příběh znovu vyprávět musím si vytvořit časovou smyčku abych to celé viděla o něco zivjeji.. Možná to ale nebude zas az tak potřeba včera me podrazila kamarádka takže mám náladu levl zakladka...

No nic začneme...

Zacalo to ve školce? Tak rozhodně ne sice jsem nebyla moc oblíbené dítě ale nějak extra mi to nevadilo navíc jsem měla kamarádku,to mi stačilo a já byla u celkem šťastná.

Přišla první třída,uz jsem kolem sebe neměla tu haldu skolkovych děti a vlastně ani tu kamarádku. Ona se odstěhovala dost daleko na to abych se s ni mohla nějak často vidět. Maximálně to byli prázdniny-velké podzimní a jarní, po výjimkách víkendy.

Tehdy jsem s poměrně často nudila,myvala jsem těžké spaní a do jisté míry mi na nějakou dobu houklo? Vydržela jsem dost dlouho chodit po krajině,povídat si sama se sebou, utíkat do svého vlastního světa-žádné drogy prostě nuda,říkala jsem tomu nuda.

Šlo to takhle nějaký čas az přišla pátá třída ve třídě nás bylo hodně v tu dobu někdo přistoupil a hodnou učitelku vystřídal učitel,co bral svou práci vážně.

Učení mi nešlo,nebyla jsem premiant. V lavici jsem seděla s jednou holkou říkejme ji třeba Dagmar. Dávala mi "čoudy" to ona to vlastně začala..

,,jednou te pichnu tímhle perem a ty umřeš." Řekla třeba když si hrála s obyčejným psacím perem ale ja tomu věřila. Bala jsem se ji a místo toho abych se učila jsem dávala pozor aby me náhodou nepichla... celý dny,nechtěla jsem s mo sedět ale musela sem a modlila se aby to skončilo.

Nakonec nové tváře opustili naši třídu a ja mohla sedět sama,někdo šel na gimpl a já si vsimala... naše třída je z velké části holčičí.

Ten osudný den jsem vstala dost naivní a posledla tím ze to bude perfektní den,ue třeba se semnou budou bavit (do teď nevím jak jsem na to přišla)

Šla jsem na záchod protože tam byli holky...

Začali me tam strašit (mám to celé v mlze,díky bohu) s jakýmsi duchem Pepou ze když se pak budu s nimi bavit ze budu v bezpečí... bavila jsem se ale v jejih  přítomnosti mi nebylo dobře...

Přesto jsem se bavila.. u oběda me vyhaneli a ja vždy zůstala sama,tehdy jsem měla myšlenku ze nic neznamenam,tak tak jsem procházela a jiní si ze me proti me vůli dělali prdel.

Štítili se me,urazeli me nenáviděla me...

Tehdy jsem dostala za pět ze slohové práce a štvalo me to..  Bylo mi 11 když jsem dostala svůj první dotykový mobil a začala vytvářet hodnoty...

(Omlouvám se budu psát po menších částech a možná v intervalech v časovém rozporu. Chce se mi z toho brečet,takže stále z toho vylecena asi nejsem) :-/