A máme tu zadání číslo dva: "Napiš romantickou scénu"

Romantiky je tam poskrovnu, ale co byste chtěli. Severus Snape jako pubertální neduživý výrostek zkrátka romantiky moc nezažil. Doufám, že tam ten slabý nádech odhalíte.

V knihovně panovala uvzdychaná atmosféra. Studenti trpěli v hloučcích i samostatně, ale nálada byla společná; pracovně nudná.

"Tahle věta mi vůbec nedává smysl. Už to čtu potřetí. Ty tomu rozumíš?" rozčilovala se dívka a strkala objemnou bichli s názvem Dryáky roztodivné chlapci po svém boku pod nos. "Tak Severusi," ukazovala prstem do knihy na onu zákeřně nesrozumitelnou větu a těžký svazek se jí přitom v jedné ruce povážlivě zakymácel.

Severus, sotva zvedl oči do rozepsaného odstavce, už už jednou rukou chytal vachrlatou knihu. Ale spíš do ní šťouchl, a ta pokračovala v letu, cestou vzala ještě komínek odložených knížek, esej, brk a celou lahvičku inkoustu.

Lily jen vykvíkla a Severus konsternovaně zíral na nově vzniklou hromádku ve svém klíně. Z rukávu mu kapalo. Knížky, vypadá to, zůstaly bez úhony. Zato Severusova košile dostala plný zásah.

Lily si rychle zakryla ústa rukou, aby utlumila výbuch smíchu. Kousla se do pusy a už ukázněná pípla: "Promiň." Na svého kamaráda přitom nevědomky použila jeden z nejroztomilejších pohledů, které měla neustále při ruce. "Já nechtěla."

"No, ještě abys chtěla," zavrčel Severus.

"Počkej, pomůžu ti," šeptla Lily kajícně, ale pusa jí nebezpečně cukala. Postupně sundávala ze Severuse knížky a skládala je zpátky na stůl.

"Krása, vypadám jako bych se pral s obří olihní," brblal při pohledu na své oblečení.

"Já to hned spravím," uklidňovala ho, zatímco, s mírně vyplazeným jazykem, prováděla hloubkové důlní práce ve svém rukávu. Těžba skončila úspěšně. Lily vítězoslavně tasila hůlku.

Než se Severus vzpamatoval, kamarádka mu zamířila na košili a sebejisté švihnutí doprovodila zřetelným Evanesca. Kouzlo okamžitě zafungovalo. Na košili nezůstala ani stopa po inkoustu. Ona totiž nezůstala ani stopa po košili.

"Lily!" vyhrkl přidušeně Severus, hrábl za sebe na opředlo židle pro hábit a zabalil se do něj, až mu koukala jen čupřina a špička velkého nosu.

"Promiň, promiň, promiň, promiň," ruce ve vzdávajícím se gestu, oči navrch hlavy, překotně se rozhlížela kolem, jako by očekávala náhradní košili na každé druhé poličce.

"Teda Evansová, a to mi budeš tvrdit, že zaklínadla ti jdou."

"Vždyť jdou, podívej, jak bylo tohle účinné. Jen jsem měla spíš použít Pulírexo. Pro příště," pokrčila rameny.

"Pro příště neobracej hůlku proti nevinným, vzorně studujícím. A teď mi koukej pomoct dostat se do pokoje, než si toho někdo všimne."

"Tak pojď, ty exhibicionisto," posmívala se mu.

"Neprovokuj, nebo tě prokleju. Můžeme zkusit, jak odolná je tvoje uniforma," zaprskal Severus nabroušeně.

"Vždyť už mlčím," zakoulela Lily očima při balení svých i Severusových věcí. Ten totiž odmítal, byť jedinou rukou pustit hábit. Aby ho náhodou někdo neokoukal.

Lily hrdinně rozrazila dveře knihovny, náruč plnou. Jako vzorný předvoj se rozhlédla na všechny strany. Vzduch čistý.

"Pojď," prohodila směrem za sebe k brblajícímu hábitu.

Kdyby nehudral a pohyboval se trochu éteričtěji, kdekdo by se mohl vyděsit, že do Bradavic vtrhl mozkomor. Ze Severuse teď nevyčuhovalo zhola nic. Právě proto, že holého toho na něm bylo až moc, hlídal si každý záhyb. Přeběhl po něm mráz a zanechal po sobě na chlapcově bledém vychrtlém hrudníku husí kůži. Chlad mu na nadšení nepřidal. Celou trapnou situaci se snažil zabalit do své obvyklé jízlivosti. Ta ale ještě nedozrála do plné vyspělosti. Snad v pozdějším věku, bude neproniknutelná natolik, že by Severus směl kráčet kompletně nahý davem a nikdo by si nedovolil ceknout. Teď připomínala jen chabý závojíček. Kdyby alespoň sportoval, jako ten tupec Potter. Ale on byl vyzáblý sušinka a musela ho tak vidět zrovna Lily.

"Už nenadávej a pojď, dělej, k vám je to odtud strašně daleko," nabádala ho k nějaké akci. Aby se do Zmijozelských komnat dostali ještě před večeří.

Chodbou kráčeli mlčky. Lily s razancí ledoborce brázdila cestu. Zodpovědně nakoukla za každý kout. Už si myslela, že se stane zázrak a nikoho nepotkají. Její naděje přerušily pleskavé kroky několika běžících kecek. A protože kecky mají ve zvyku neběhat samostatně, za chvíli byly patrné i hlasy jejich majitelů.

"Jamesi... ty seš ale vůl. Až na to McGonagallová přijde, tak nás zabije!" supěl jeden a u toho se hýkavě smál, jak při sprintu sotva popadal dech.

"Nepřijde!" křikl druhý, stejně zadýchaně.

"Sakra," sykl Severus, to už ho ale dívka duchaplně drapla za rukáv a hledala, kam ho narychlo uklidit.

Středem chodby teď zmateně rotovala Lily, její taška, její knihy, její rusé vlasy, její hábit, Severus, jeho knihy v jejích rukách, jeho taška pověšená na její paži, jeho hábit... a ve všem tom víření se plavně vzdouval gobelín na stěně, čímž odhalil tmavý výklenek.

Nezaváhala a začala Severuse do otvoru pěchovat. Ten se chvilku nedůvtipně bránil. Pak se rozhodl, že se nechá kamarádkou do špinavého výklenku plného pavučin přeci jen nacpat. Rozdovádění Pobertové, utíkající před hrozbou školního trestu, se povážlivě přiblížili. Nebyl čas uvažovat nad vhodným uskupením, čí je co, ruka, noha, hábit... 

Hábit!

U Merlinových vousů! 

Severusův hábit se zadrhl na brnění, které strážilo před gobelínem. 

Už nešlo nic dělat. Severus se ho ve prospěch rezavějících plechů vzdal.

Naráz se stalo hned několik věcí.

Brnění zařinčelo a ponechalo Severusův jediný štít na udržení důstojnosti viset zahanbeně, jako prapor po nepodařené bitvě.

Gobelín tak tak stihl přilnout zpět ke stěně a skrýt polonahého chlapce s, Merlindík, ustrojenou dívkou a hromádkou jejich věcí.

Sirius doháněl Jamese a ladným obloukem překonávali poslední roh, který je dělil od výhledu na chodbu s osiřelým hábitem.

Lily se zakuckala, skoro vyprskla smíchy, ale Severus ji dlaní přidusil.

Na pozemcích před hradem se vrba mlátivá vztekle ohnala po provokujícím ptáčkovi.

Profesor Křiklan se vyděšeně ohlédl, když mu pod nohama praskla větvička, při kradení výhonků ve školním skleníku.

Albus Brumbál se toužebně přehraboval ve skleněné dóze mezi barevnými dropsy a pátral po nějakém citrónovém.

Ale vraťme se zpět k brnění a gobelínu ve studené hradní chodbě.

Udýchaní Pobertové hábit málem přehlédli. James ho na poslední chvilku zaregistroval. Jen se ošklíbl nad tím, že Zmijozelu asi chybí věšáky a běželi svorně dál.

Ufff.

Severus opatrně stáhl ruku z Lilyiny tváře. "Jsi v pořádku?" ptal se ještě pološeptem. Až moc si najednou uvědomoval, že drží dívku pevně v náručí. Její srdce mu návalem adrenalinu poplašeně tlouklo do nahé hrudi. Nepatřičně vnímal, jak k němu tiskne drobná ňadra. Lilyin dech Severuse lechtal na krku a zároveň ho až omamně mučil. Sladké mrazení mu přeběhlo po kůži a zatepalo ve slabinách. Ztěžka polkl.

Lily se šibalsky usmála. Stála tak blízko, že musela pohledem těkat z jednoho oka na druhé. Rozdovádění rarášci ji blýskali v zorničkách. "Jasně, že jsem." Povytáhla se na špičky a dala rychle Severusovi pusu na špičku nosu.

Než stačil jakkoliv zareagovat, vyvlékla se z objetí a vykročila do chodby.

"Hned ti ten hábit podám. Snad ještě dneska dojdeme," prohodila hravě.

"Snad cestou nepřijdu ještě o kalhoty."