*
Dart = Šipka
Pouncera = Ranař
Ruffrunner = Spěchal
*

,,Tak poleďte,"popoháněla je Šipka, která letěla před svými bratry. Dokonce se otočila tváří k nim a letěla pozadu aby dokázala jak moc jí přijdou pomalý.

,,Kam letíme?"zamručel nespokojeně Spěchal, který se jako vždy táhl na úplném konci.

,,Copak na tom záleží?"zeptal se poslední ze sourozenců než přidal aby letěli se sestrou křídlo vedle křídla. Už se nemohl dočkat až se dostane za hranice známého území. Skrytý svět už je všechny nudí. Je pro ně zkrátka příliš malý a známý. Neznámé je pro ně mnohem lepší výzvou.

,,Záleží,"ozvala se Šipka než do bratra strčila dostatečně aby oba začali padat hlavou vstříc oceánu co se rozprostíral pod nimi. ,,To ale neznamená, že vám to řeknu."

,,Proč nám to nechceš říct?"zeptal se uraženě Spěchal když se snažil udržet své sourozence alespoň na dohled když neletěl vedle nich.

,,Protože sama nevím jestli je to pravda,"přiznala. ,,Starší vyprávějí o ostrově, který žádný člověk nedokáže najít. Možná by tam mohla být zábava."

Tenhle krátký rozhovor za letu vedl k obvyklému sledu událostí. Prvně hádka, následně rvačka jako vždy zakončená tvrdým dopadem pubertálních draků. Ve skrytém světě jejich dopad už ani nepoutá pozornost, protože si Alfa nakonec svá trojčata vždy srovná ale tentokrát dopadli někam kde na jejich obvyklé přistání nikdo nebyl zvyklý.

Poplašili několik divokých zvířat a upozornili na sebe všechno v okruhu několika desítek mil. Vzhledem k tomu, že místo dopadu se na první pohled zdálo dost podobný jako skrytý svět si s tím trojčata moc hlavu nedělala. I když ona si v tomhle věku obecně nedělala hlavu vůbec s ničím.
Možná proto je také zaskočilo když jim čumáky olízly plameny.

Ranař překvapeně zamrkal a zahleděl se na podivné stvoření co nikdy v životě neviděl. Bylo to jen o trochu větší než hrůzák a navzdory dračímu tělu hlava co chrlila oheň byla stoprocentně vlčí. Tedy možná až na menší růžky na hlavě.

,,Co jsi zač?"zeptala se Šipka a tvor zavrčel opravdu jako vlk.

,,Na to bych se měl ptát já, protože vy jste tu vetřelci,"řekl tvor nepřátelsky a opět se postavil připravený chrlit oheň.

,,Já jsem Šipka a tohle jsou mý bratři Spěchal a Ranař,"řekla klidně a vymotala se s klubíčka končetin svých sourozenců.,,Jsme Noční bleskové ze skrytého světa."

,,Já jsem Giela,"řekl tvor a začal si je všechny mnohem lépe prohlížet. ,,Jsem Draigblaidd a místo na kterém jste přistáli je mým domovem."

,,Když už jsme u toho, kde že jsme to přistáli?"zeptal se Spěchal nervózně, nelíbilo se mu, že je na místě o kterém nic neví s tvorem který se nepodobá ničemu co viděl.

Draigblaidd jim už chtěl odpovědět ale nakonec to za něj udělal někdo jiný. Z houští nedaleko nich vylezl mohutný muž. Nikdo z dráčat si nebyl jistý jestli jde o člověku, protože měl zelenou kůži, delší špičáky a na sobě pouze kalhoty.

,,Přistáli jste na Karganto perdai a nikomu z místních se nelíbí způsob jakým jste to udělali,"řekl vážně ten nový tvor a prohlížel si je.
Ovšem úplně jinak než Giela, tenhle pohled nebyl zvědavý, zkoumal jejich proporce a celkově každého z nich.

,,Ty nám rozumíš?"zeptal se Ranař a udělal pár zvědavých kroků blíž k tomu zelenému člověku. ,,Co jsi zač? Na člověka jsi... "
Nevěděl jaké slovo použít na popis ale rozhodně věděl, že žádné by nebylo dostatečně výstižné.

No a pokud byly do téhle chvíli trojčata jen lehce zmatená, tak v dalším okamžiku už vůbec nevěděli která bije.

To co viděli se totiž nejvíc podobalo legendě o drakodlakovy a ani ta by nebyla schopná vysvětlit co se v tuhle chvíli odehrálo. Ten zelený muž se přímo před jejich očima začal měnit v draka. Prvně se mu ruce a nohy změnili v tlapy. Následně mu narostl ocas, hlava změnila svůj tvar a vyrostla mu křídla.

Vypadal přesně jako oni až na pár rozdílů. Jeho oči byly světele hnědé a byl celý černý, bez jediné bílé kresby. Kdyby nebyly noční běsové až na jejich otce vyhynulý, věřili by že právě na jednoho koukají. Jenže ani jeden z nich nekoukal, zírali jako by jim měli vypadnout oči s důlků a stále nevěřili tomu co vidí.

,,Co jsi zač?"zopakoval tentokrát důrazněji Ranař a vztyčil se do své plné výšky a snažil se působit hrozivě, protože tvor naproti němu se mu přestával líbit. Sice ještě není podle dračích měřítek dospělý ale už dosáhli plného vzrůstu.

,,Ranaři,"pokusila se ho uklidnit Šipka, která se nejspíš bála že si ten cizí tvor přebere jeho slova jako výhrůžku a zaútočí. On sám se toho nebál, protože své sourozence vždy přepral ale je pravda, že nemá nejmenší ponětí o schopnostech té věci.

,,Jsem Proměnlivec,"řekl černý drak hrdě a rozpřáhl svá křídla aby působil ještě větší. Nelíbilo se mu jak s ním drak mluví, i když ho jejich vzhled zaujal. Byly úplně jiný než draci, kteří se na ostrově vyskytovaly.

,,Všimli jsme si, že se měníš ale nás zajímalo kdo jsi ty."řekl Ranař, kterému odpověď z jeho strany dodala ještě víc troufalosti. Přece jen když to s nimi může mluvit, mělo by to odpovědět na všechny otázky co položili.

Černý drak se ušklíbl a líně se usadil za Giel, jasně tím dal najevo, že trojčata nepovažuje za soupeře před kterými je třeba se mít na pozoru. Jeho Alfa by to možná zhodnotil jako hloupé, protože ani on své soupeře nezná ale pýcha je vždy špatným rádcem.

,,Jmenuji se Upe a jsem druhý nejlepší bojovník svého kmene."řekl klidně a zívl. ,,No a předemnou je už jen náš Alfa."

Byl hrdý na své postavení a to nejspíš způsobilo, že přehlédl varovné signály ze strany nejsvětlejšího draka.
Ranař si totiž tohle chování rozhodně nechtěl nechat líbit, takhle povyšovat se nad něj může pouze jeho sestra a ani u ní to netoleruje dlouho. Zlehka se přikrčil aby získal větší pohybovou sílu než se na toho namyšleného zelenáče vrhl. Jelikož neznal místní terén začali se oba rychle kutálet ze svahu a jediné co je chránilo před zraněním byla odolná dračí kůže.

Někdy mezi tím věčným otáčením a sledováním očí draka naproti sobě si něco uvědomil. Tohle ho vlastně docela baví, protože navzdory tomu jak to bylo nebezpečné ještě ani jeden z nich nedostal příležitost jít tomu druhému po krku.

Takže když s nakonec zastavili na úplném dně,při čemž byl Ranař tím kdo byl nahoře, začali se smát jako malí. Napůl nad absurdností dané situace a napůl kvůli tomu, že tímhle opadla většina napětí. Těžko můžete chtít prokousnout hrdlo někomu s kým jste se tak dlouho kutáleli ze srazu. Tedy samozřejmě pouze s ohledem na situaci. Kdyby si provedli něco horšího a nemohla za to pouze jejich povaha asi by všechno bylo jinak .

,,Takže Upe,"začal opět mluvit s pohledem upřeným do jeho hnědých očí. ,,Provedes Provedeš nás po Karganto perdai?"
Jen co tu otázku položil uslyšel někde daleko nad sebou odkašlání specifické pro jeho sestru. No ano, Šipka je sice často vůdce, jenž nás vede do problémů ale také je tím kdo dohlíží na to abychom byly v čas doma a rodiče kvůli nám nemuseli prohledávat celé souostroví. Ovšem tentokrát by jim ani to nepomohlo, protože tento ostrov byl už za jeho hranicí.

,,Nebo alespoň tolik kolik stihneme než se setmí,"upřesnil pro klid svojí sestry a věnoval Proměnlivci šibalský úsměv.

***
,, Vidíš Freyi, je konec a ani tě to nebolelo."řekl Loki se škodolibým úšklebkem, protože i když si bohyně upravovala pravidla zvládla jeho výzvu opravdu lehce.
Takže svým způsobem vlastně vyhrál on.

,, Pro Thorovy chlupaté papuče, "zaúpěla bohyně a uhnula pohledem. ,,Máš v plánu mi to připomínat dalších sto let?"

,, Vlastně myslím, že minimálně tisíc,"prohlásil Loki nestydatě a připil na svůj úspěch korbelem medoviny. Té nejlepší medoviny, která se dělá pouze z medu Berserkských včel.

***

Tak je to tu.

Prázdniny, stejně jako léto se pomalu chýlí ke konci s nimi i tato výzva.
Jako takový dárek nakonec jsem nahoru přidala vlastnoručně kreslený obrázek Ranaře ( Pouncera), snad si je alespoň trochu podobný...😉

Samotnou mě občas překvapilo jaká úskalí si na mě výzva připravila ale i tak jsem to nakonec nějak zvládla. Takže bych teď chtěla poděkovat všem čtenářům i účastníků, těm bych navíc chtěla pogratulovat k tomu, že se do toho pustili.

Jsem ráda, že se mi podařilo nějak se dostat až sem, protože prázdninová výzva je tradicí na kterou se každý rok těším.

Ráda bych se vás zeptala jaká povídka se vám nejvíc líbila, i když vím jak těžká to může být otázka.

Doufám, že jste si letošní výzvu užili tak jako já a snad se uvidíme zase u té příští.

P.S

Dovolím si ještě malou poznámku k dnešní části.
Karganto perdai, ostrov na kterém přistála trojčata je svět ve kterém se odehrává moje jiná kniha, která nepatří do světa Httyd.
Kniha se jmenuje Začalo to mnou.
No a pokud vás zaujali Proměnlivci nebo Draigblaidd, tak ti z toho světa pochází také.