,,Co tu děláš?"zeptala se Atali černovlásky. Pro královnu křídlonošek bylo zvláštní vidět dívku, která jí byla již docela známá, přijet na lodi. Heather totiž byla obvykle se svou dračicí nerozlučná.

,, Přišla jsem s možná neobvyklou žádostí,"přiznala a vystoupila na jejich molo. I když už si zvykla na svou úlohu náčelnice Berserků ale zároveň jí byly jasné i jiné skutečnosti. Dagur měl svůj spokojený život s Malou  a první dítě už bylo na cestě. Znala svého bratra a co bylo důležitější, znala sebe. Od ní její kmen následníka čekat nemůže, takže je jejich budoucnost jasná. Je dočasnou náčelnicí než dospěje Dagurův první syn, ten pak nastoupí na její místo. Naopak prvorozená dcera se stane královnou ochránců křídla.

,,S jakou žádostí?"zeptala se Atali, která se nakonec smířila s nastalou situací. Jakoby odpověď na její předešlou úvahu kousek od Heather přistála její věrná břitošvižka, měla nepěkně poškozené křídlo což vysvětlovalo proč na ní dívka nepřiletěla.

,,Až můj bratr vychová svého nástupce, nebude pro mě jako náčelnici místo.,"řekla upřímně a prohlédla Atali do tváře. ,,Chtěla bych požádat, abych se až ten čas přijde mohla přidat k tvým křídlonoškám."

Heather to nedělala jen kvůli budoucnosti, dělala to i kvůli minulosti. Tehdy udělala neodpustitelnou chybu kterou se teď chce pokusit napravit.

,,Pro každou přítelkyni břitošvihů je u nás místo,"odpověděla jí Atali s úsměvem a rukou jí pokynula ať je tu jako doma. Na všechny přátele Škyťáka si zvykly a ženy tu vítali ještě srdečněji než muže.

,,Děkuji, královno."odpověděla Heather s uctivým skloněním hlavy než se vydala po cestě do nitra sídla křídlonošek. Pohledem nenápadně hledala konkrétní křídlonošku, i když nevěřila že to někde bude. Vždycky se držela dál od ostatních a raději se obklopovala břitošvihy.

Proto se vydala přesně tam kde se v tuhle roční dobu většinou vyskytují, byl to její první pokus jak jí vyhledat. Moc jiných možností stejně neměla.
No a přesně tam také byla. Seděla zády k ní u jedné z samic a tiše k ní promlouvala. Byla nádherná v tom stříbrném brnění jak jí černé kadeře splývaly po zádech v nezkrotných vlnách.

,,Ehm.."odkašlala si aby na sebe drobnou černovlásku upozornila. Nechtěla jí překvapit ani zaskočit, protože jí byla jako bojovnice rovna. Možná byla dokonce zručnější než Heather ale na tom nezáleželo, protože zbraně většinou neskřížili.

,,Heather,"konstatovala stále zády k ní. Bylo jí jasné, že nikdo jiný než brunetka by jí nerušil. Většina křídlonošek, kromě královny Atali, se jí bála, protože si žádnou z nich nepustila blíž k tělu. Když jí tehdy královna zachránila z vachrlatého voru ke  kterému jí přikovali lidé z vlastní rodiny jako oběť bohům.

Vybrali jí hlavně proto, že vůbec nezapadala do obvyklých standardů té doby. Byla dívkou se zálibou v dívkách a to se u nich tehdy moc nenosilo. Svůj starý život stejně jako první jméno nechala umřít na vlnách, kde se očekávalo že umře také.

Na souš vyšla jako nový člověk, který se za sebe odmítal stydět. I proto to Atali  přiznala bez nejmenších rozpaků, nechtěla to před královnou tajit. Měla by vědět koho si pouští mezi své okřídlené ženy. Nikomu to nevadilo, takže to zůstalo bez povšimnutí. Od jejího příchodu to všichni věděli ale nikdo o tom mluvil. Přesto se jí ale vyhýbali, možná i proto že stále uctívala své staré bohy. Jen v mezích ale přece.

,,Stále se straníš?"zeptala se Heather i když hned věděla, že šlápla vedle. Byla to pitomá otázka na začátek ale už jí neměla šanci vzít zpět.

,,Nemám důvod se stranit, ale alespoň víš kde mě hledat."utrhla se na ní stále bez jediného pohledu. Nemohla se znovu zahledět do těch smaragdových očí, protože by jí její návrat ještě víc bolel. S Heather si padli do noty už při jejich předchozích návštěvách, dlouho do noci si společně povídali a obě věděli že za tím někdo hluboko je mnohem víc. Jenže každá měla své povinnosti které jim nedovolovali spolu strávit víc než těch pár večerů,i když se černovláska snížila a žádala brunetku aby zůstala. Prosila jí aby se stala jednou z křídlonošek a strávila zbytek života po jejím boku. Heather tehdy odmítla a, i když z dobrých důvodů, to mezi nimi vytvořilo velkou trhlinu. Propast ublíženosti,  která se už možná nikdy nedá překlenout.

,,Artemis,"špitla Heather tiše a udělala několik kroků k dívce. Jen vyslovením jejího jména jí žádala o odpouštění. Žádala jí o další šanci. O něco co možná nikdy neměla právo žádat.
V tu chvíli se dívka otočila a upřela na ní svůj tmavý pohled, jenž na alabastrové tváři byl ještě tmavší. Téměř černý, ale pro Heather nemohly být žádné oči uhrančivější.

Dívka, jenž si za své vzala jméno panenské bohyně lovu, byla pro ní tou nejkrásnější. Artemis přesto nebyla dokonalá, měla příliš ostrý nos a rty několikrát zjizvené, ale nejvýraznější byla dlouhá tenká jizva která jí jakoby rozdělila úzkou tvář. Ta jizva se táhla od levého spánku přes nos až k pravé čelisti. Heather nikdy nezjistila kde k ní dívka přišla ale bylo jí už podle její neochoty o tom mluvit jasné, že pro ní má velkou váhu.

,,Proč jsi tu, Heather? Chceš otvírat staré rány nebo se jdeš ujistit že jsem na tom stejně jako jsem byla když jsi odešla?"zeptala se a konečně se otočila dostatečně aby bylo vidět mládě břitošviha v jejím klíně. Malá luna  jí doprovázela úplně všude a bylo jedno, že už je dostatečně stará aby odešla. Jejich vztah byl až příliš pevný aby se rozdělili.

,,Ne,"řekla upřímně a konečně sebrala odvahu aby úplně zrušila mezeru mezi nimi a klekla si hned před ní.,, Jdu se ptát jestli by jsi byla ochotná odpustit mou sobeckost. Bylo odemne  absurdní myslet si, že můžu být náčelnicí když nebudu mít nástupce a stejně tak i to, že někdy dokážu zapomenout na ženu která otřásla celým mým světem. Artemis, byla by jsi ochotná počkat ještě pár let než se budu moci stát také křídlonoškou?"

,,Pár let?"zeptala se podezřívavě černovláska.

,,Než dospěje Dagurův první syn,"přiznala Heather a s nepatrnou naději se jí zahleděla hluboko do očí. Už jen to, že se zeptala bylo příznivé znamení, protože kdyby neměla zájem prostě by to odmávla.

,,Pokud vím, tak ještě nemá žádného syna."

To byl postřeh, který byl zlomový. Znamenalo to totiž, že by na ní musela čekat víc jak patnáct let. Což rozhodně nebyla krátká doba, naopak to byl už čas který by asi leckdo nechtěl čekat. Naštěstí pro Heather ale Artemis mezi takové lidi nepatřila, ta dívka měla naopak trpělivosti na rozdávání.

Artemis se klidně na Heather usmála a zlehka jí pohladila po tváři. Těch pár let by možná přišlo většině příliš, ovšem ona si na dívku jako je Heather ráda počká.

,,Dávám mu šestnáct let, "řekla Heather pevně a přivřela pod jejím dotykem oči.,, Pak odejdu sem, ke křídlonoškám ať má jediné dítě nebo šestnáct dcer."

Tomu se obě zasmáli, protože věděli že by to Heather nedokázala. Tak dlouho snila o tom být náčelnicí, že nejspíš nedokáže odejít dřív než nadejde skutečně čas. Navíc mladá náčelnice skutečně milovala svůj lid ať byl jakýkoliv. Byly její zodpovědností ale nikdy jí to nevadilo. Dávala si záležet aby její odkaz byl co největší, stejně jako to bylo u jejího otce. Jméno Oswald dobrotivý zná v souostroví každý a nikdo si při jeho zaznění nevzpomene na nic jiného než velkou slávu zběsilců.
Tak snad až za několik desítek let zazní v jméno Heather spravedlivá taky si každý vzpomene na to co vše pro svůj lid udělal.

No a pokud ne, snad si vzpomenou na náčelnici s břitošvihem, která si vybrala život po boku ženy místo věčné samoty.

To by jí stačilo z jednoduchého důvodu, po boku Artemis byla totiž nejšťastnější a to bez ohledu na to co se právě dělo.

***
,,To jsem si mohl myslet, Freyi,"poznamenal bůh lsti pohrdlivě. ,,Je jedno jak moc jim tvrdíš, že mají zavrhnout muže a odevzdat se svému úkolu. Stejně jsi je alespoň jednou musela v tomhle úkolu použít. "

,,Loki,"zavrčela na něj naoplátku bohyně.,,Nemluv o nich jako by plné odevzdání svých životů povinnosti bylo něco špatného, mají být na co hrdé."

Na to jí už nic neřekl ale posměšný smích hraničící se šílenství dával jeho názor jasně najevo.