A tak tedy vyrazila za ním a začala se proplétat v davu, snažíc se ho neztratit v houfu plném lidí, co jí šlapali na nohy.

"kam to jdeme?" křičela na něj, zatímco se snažila stačit jeho rychlé chůzi. měli štěstí, zdálo se, že se je žena v černých šatech společně s ostatními snaží pronásledovat, ale zřejmě netušila, kam se poděli.
paní v klobouku se o to nestarala. znala proroctví, znala slova, znala osudy. věděla, že její chvíle přijde, a tak klidně postávala, kde od ní naši hrdinové odběhli.

Plahočil se skrz dav s hlavou zaraženou mezi rýhy v chodníku. Kabát mu vlál pod náporem větru, obličej mu zakrýval honosný cylindr. Procházel skrz dav jako stín a po očku sledoval vše, co se dělo kolem něj. Všímal si toho víc, než by kdokoliv očekával. Byl tu ve správný čas - na správnou zábavu.

Jasmine se též otočila za osobou která se objevila v kuchyni, ale ukázalo se že je to další, tentokrát obyčejná, servírka která na ně jen hloupě koukala. Alan na Jasmine kývl a ona hned seskočila dolů stejně jako předtím servírka. Alan jí následoval, ale uvědomění že je stratili mu moc na klidu nepřidalo.

Nechtěl dopadnout jako řady Služebníků před nimi. On svůj úkol splní. On nezklame.
Jasmine uvažovala podobně jako on. Ale bála se. Na vlastní oči viděla k čemu zklamání vede. Nechtěla tak dopadnout, ne když byl v sázce i osud Alana.

Muž s cylindrem po očku sledoval dvojici, která se snažila utéct. Možná by jim to i vyšlo, kdyby tady ovšem nebyl on. Sám pro sebe se usmál. Strážcům osudu nikdo neunikne, a už vůbec ne jemu. Rychle hodnotil situaci. Uvědomil si, že dokáže chytit jen jednoho. Zaváhal. Martin sice právě porušoval pravidla, ale ne tolik jako Laura. Nebyl tak nebezpečný. Najde ho později. Stále se zrychlujícími kroky vyrazil za dívkou.

Laura se nepřestávala ohlížet. Zatím to šlo nějak moc hladce.
"Nelíbi se mi to. Určitě nás stále vidí" svěřila se se svými obavami.
"Tak měj oči otevřené. Za chvíli budeme v bezpečí"
Kam to vlastně jdeme? Zeptala se ho znovu.
"Do bezpečí" odpověděl chladně. Jeho výraz nasvědčoval tomu, že víc už neřekne. Proplétali se davem dál.

Muž v cylindru se rychle přibližoval. Bude muset jednat rychle jinak se akce nepovede a ani on se nechtěl potýkat s následky. Ideální by bylo kdyby tu ten dav nebyl, ale nic není dokonalé. Už měl Lauru nadosah.

Jasmine hledala očima v davu. Bylo jí jasné, že už nemá šanci spatřit ty, které potřebovala, přesto však hledala "něco". Například pomyslnou uličku, mezi lidmi, která se ještě nestihla zacelit, či snad podezřele rychlejší pohyb, než jakým se plahočili procházející. Její roztěkané oči toho ale momentálně nebyly schopny. Namísto toho si všimnula jednoho známého cylindru a aniž by se musela zamýšlet, odkud, že ho vlastně zná, její hlasivky už zformovaly docela výstižný popis situace: „Ale né.“
Její společník na ni otočil pohled a čekal vysvětlení. Jasmine mu pohled neopětovala a jen stejným tónem dodala: „Alane, vidíš ho taky?“

Laura se na chvíli otočila. Jen na okamžik, který se jí stal osudový. Zakopla o nerovnost na zemi a spadla přímo na obličej. Snažila se rychle zvednout ze země a pokračovat dál, ale to už ji chytly něčí paže a surově ji postavily na nohy.

V ten moment ji nejdřív zalila hrůza, ale když před sebou spatřila Martinův obličej, sama musela přiznat, že je nakonec ráda, že je v tu chvíli právě s ním. Byl hrubý, jako vždy, přiváděl ji k šílenstvími těmi jeho nemístnými poznámkami, ale držel ji při životě a v dobrých dnech zas ona jeho. Rozeběhla se dál za ním, co jí síly stačily a snažila se z hlavy vytěsnit tu bolest v lokti z předchozího pádu.

,, Už mi konečně řekneš, kam to jdeme?" zeptala se Laura Martina, ale ten vytrvale mlčel a rychlým krokem si to dál razil davem.
,, Ještě jednou se zeptáš a nechám tě tu." Odpověděl.

Laura stiskla rty k sobě do jedné linky. Nelíbilo se jí, jak se k ní Martin chová a o to víc jí štvalo, že si to nechává líbit. Sebevědomě zvedla bradu a vzdorovačně odvětila: ,,To bys neudělal. Kdybys ses mě chtěl zbavit, už dávno bys to udělal."

Muž v cylindru odháněl poslední kousíčky davu, byl neúprosný a nezajímal se o kohokoliv, kdo políbí dlažbu. Laura byla skutečně blízko, ovšem se k ní přidal kdosi.  Nepotřeboval jej ke spolupráci, akorát mu kazil jeho zatím dobře odváděnou práci. Stál už přímo za nimi, stačilo jen udělat poslední krok.

,,Co ty víš o tom, co já chci?" pokračoval Martin v napjaté konverzaci s Laurou, aniž by si jeden z nich všiml, že nebezpečí je blíž, než si mysleli.
,, Vím, co chceš. Jde ti jen o to, abys získal dobré postavení u nich a mně zničil život. Proč bys za mnou jinak pořád chodil?" Laura už se neudržela a zahltila ho nadávkámi.
,, Lauro, tady nejde jen o tebe! Jde tu o mnoho dalších lidí a jestli se minulost bude opakovat, tak tu půjde i o celý svět! Takže teď buď na chvíli zticha a jednoduše mě následuj."
Laura chtěla ještě něco namítnout, ale to už celou ulici ozářilo jasně fialové světlo. Poslední, co Laura viděla, byla hrůza v obličeji Martina. Pak se jí zatmělo před očima.

Mezi změtí přihlížejících lidí, kteří většinově netušili, co se právě stalo, postávala žena, která to věděla až příliš dobře.
V tom prapodivném zmatku vytáhla svůj zápisník a obohatila ho několika novými slovy či větami. Když měla hotovo, narovnala si svůj jasně červený klobouk a zaostřila zrakem znovu na muže s cylindrem. Věděla, co bude následovat. Pokaždé, když tomu šílenci někdo přidělí úkol, začně dělat neplechu. Avšak tentokrát ne. Tentokrát neponechá nic náhodě. Muž svůj úkol splnil, teď je ideální doba ho zastavit, než začne pracovat přesčas.

"Nemůžeš ji zabít, Gabrieli," pronesla dáma s kloboukem, když i muž, který chtěl Lauru lapit, byl omráčen fialovým světlem. Nemohl ji samozřejmě slyšet, byl v bezvědomí a navíc dobrých dvacet metrů od ní, ale nemohla si to odpustit. "Laura udělala mnoho špatných věcí, ale ty o trestu nerozhoduješ."
Byla tak ráda, že mu to mohla říct, že si mohla alespoň představovat, že tím srazila jeho vysoké sebevědomí. S uspokojením sledovala, jak Lauru konečně dostihla udýchaná dvojice z kavárny.

Alan se rozhlédl a zasténal když spatřil i známý cylindr. Přestože byli víceméně na stejně straně ho neměl rád. Neměl v úmyslu ho omráčit, ale nelitoval toho. Jasmine mezitím koutkem oka pozorovala  ženu v klobouku. Už v kavárně jí bylo jasné kdo to je a jakou má funkci. Věděla že jim nic neudělá, ale stejně z ní byla nervózní. S Proroky není radno si zahrávat.
,,Alane, poutáme moc pozornosti. Musíme jít."
Alan se rychlým krokem vydal k bezvědomé Lauře. ,,Už jdu na to, dej mi chvíli" zabručel ještě na svou společnici.

(zatím nedokončeno)