Na konci kapitoly je důležitá informace a hlasování, tak to prosím dočtěte až do konce <33

Tmavovlásek seděl stále na stejném místě na terase a hypnotizoval trávu která si vesele poskakovala ve větru. V hlavě mu zněla slova slečny, která odešla teprve před chvílí. Vůbec si nebyl jistý jestli mu to zvládne říct do očí ale měl pocit že když to v sobě bude dusit ještě chvíli, praskne mu hlava.

,,Vypadáš nějak zamyšleně" Zazubil se Tanjiro a posadil se vedle něj. V ruce držel bambusový tácek na něm několik růžových kuliček. ,,Mochi knedlíčky, dej si" pobídl ho a sám si jeden dal do úst.

Tokito si jeden vzal ale oni se s ním nepřiblížil ke svým rtům. Jen si ho zaraženě prohlížel, zatímco sbíral odvahu.

Vyšší si ho nechápavě projel pohledem od hlavy až k patě ,,Co se děje? Řekneš mi už konečně proč jsi tak zamýšlený?" zeptal se a slabě do něj loktem šťouchnul.

,,Ono... J-je to složité..."

,,Však máme času dost ne?"

Tmavovlásek se nadechl že něco řekne ale jeho bušící srdce ho zastavilo. Opravdu to chce říct? Bude to riskovat?

,,Tokito... Jestli tě něco trápí tak mi to řekni" naléhal a starostlivě se na něj podíval.

Nervózně semkl rty a snažil se si to uspořádat v hlavě. Jakoby tam měl deset hlásku a každý mluvil něco jiného. V povzdechem se chytil za hlavu ,,Bože, já už to nezvládám!" vykřikl a shodil Tanjira na záda. Než si to stihl uvědomit, obkročmo na něm seděl a dlouze zmateného rudovláska políbil.

Tanjiro překvapeně vytřeštil oči ale ani se nepohnul.

Mladší z nich si po chvíli uvědomil co udělal a celý rudý polibek rozpojil. Dlaněmi se opíral vedle jeho hlavy a koukal na něj jakoby viděl ducha ,,O-omlouvám se! J-já jen... Posledních pár dnů, vždycky když jsem tě viděl měl jsem v hlavě příjemný pocit. Když jsme cokoli dělali, spolu, bušilo mi srdce jako o závod a měl jsem motýlky v břiše!" vychrlil na něj a zatímco se mu do očí tlačilo čím dál víc slz.

Tanjiro stále ležel bez hnutí a omámeně pozoroval chlapce nad ním.

,,Bál jsem se že zničím naše přátelství! Jsi můj jediný kamarád kterého mám a nechtěl jsem o tebe přijít, takže jsem mlče-" v tu chvíli ho Tanjiro popadl za límec uniformy a opět si ho přitáhl do polibku.

Jeho ruka zamířila přímo do jeho černých vlasu a trochu majetnicky si ho přitáhl blíž.

Tokito byl ve stresu jako nikdy předtím. Opravdu se teď líbají? Co to pro ně znamená? Kdyby se snažil najít odpověď, praskla by mu hlava.

Po chvíli se odpojili a Tanjirova ruka přistála na jeho rudé tváři ,,Stačí ti to jako odpověď?" usmál se a palcem ho pohladil po tváři.

,,A-ale, jak? J-jsme přeci dva kluci!" vyhrkl zmateně tmavovlásek.

Tanjiro si pobaveně povzdechl ,,Kdo ví... Jediné co vím že za těch pár týdnů co se spolu vídáme jsem přišel na to že pokaždé když od tebe odejdu mám prázdnou, vygumovanou a skleslou mysl. A jakmile uvidím tvůj úsměv, jako bych se probudil znovu k životu. Pokaždé když jsem udělal něco nečekaného, tvoje roztomilá reakce mi rozpálila tváře a srdce se mi rozbušilo" dokončil svůj monolog a zadíval se do jeho krásných nervózních očí plných slz.

Menší byl stále zaražený a nevěděl co má říct, nebo dělat. Jen se nad ním omámeně skláněl a nechávám pramínky svých dlouhých vlasů padat na Tanjirův hrudník. ,,Co teď s námi bude..." zamumlal když byl konečně schopný slov.

,,Já mám jasno..." usmál se a jedním chvatem si ho bez problémů dostal pod sebe. Sledoval jak se oči tmavovláska rozšířily v překvapeni a jak se mu už tak rudých tváří nahrnulo mnohem víc krve.

Rozklepanýma rukama se mu mladší zapřel do hrudníku. Když se nám ním skláněl s tak krásným úsměvem ve tváři, hrozně ho to znervózňovalo a uvádělo do rozpaků a podivných myšlenek.

,,Jasno?"

Tanjiro přikývl a dlaněmi se zapřel vedle jeho těla ,,Mám tě rád, Tokito. Chtěl bych s tebou trávit všechen čas, co nám naše práce povolí. Budeš m-h" ani to nestihl říct a chlapec pod ním si ho za látku kterou sevřel mezi prsty přitáhl do polibku.

Překvapeně se pousmál s šel v polibku jemně proti němu. Jednou rukou ho chytil za zápěstí a jemně si s ním propletl prsty kdyby mu náhodou chtěl utéct a druhou se stále opíral vedle jeho hlavy, aby měl nějakou stabilitu.

Tokito mu obmotal volnou ruku kolem krku a prsty si začal pohrávat s rudými vlasy. Jestli věděl co dělá? Ne. Jeho tělo jakoby se hýbalo samo od sebe. A vůbec nemluvě o tom co se mu v hlavě honilo za myšlenky.

Například nedokázal pochopit jak mohly jeho rty tak dobře chutnat. Jako jahody s bílou čokoládou.

Chtěl aby tahle chvíle trvala do nekonečna a nikdy neskončila. V celém jeho těle koloval klid a zároveň spousta touhy a adrenalinu. Každý jeho dotyk ho vzrušoval víc a víc a chtěl aby se ho stále dotýkal. Tohle s ním Tanjiro dělal?

Najednou se ozval tlumený křik. Byl však jiný než křik který volá o pomoc. Bylo to spíš jako by se někdo... Smál?

Tanjiro se s trhnutím odpojil a zadíval se směrem odkud to šlo. Než si to však stihl uvědomil, tmavovlásek se objevil na druhé straně terasy.

Rukou se zapřel o tlustý trám a nakoukl za roh. Nikdo tam nebyl.

Rudovlásek se posadil na kraj terasy a s úsměvem ho pozoroval.

,,Nikdo tam není" zamumlal po cestě zpět. Držel si ve tváři seriózní výraz aby nedal najevo jak moc je celé jeho tělo ve stresu. Držel pěsti tak pevně sevřené že si nehty zakrýval do vlastní kůže. Bez jakéhokoli slova se posadil vedle vyššího chlapce a začal hypnotizovat zem.

Tanjiro pobaveně pozoroval jak vnitřně bojuje sám se sebou a jemně ho chytil za ruku ,,Nervózní?"

,,Možná..." zamumlal a opřel si hlavu o jeho rameno. Zaujatě si začal pohrávat s prsty staršího chlapce a spokojeně se pousmál.

,,Co je na mých prstech tak zajímavé, Muichiro?" zasmál se.

Tokito překvapeně zvedl hlavu. Opravdu mu teď řekl jménem? Poprvé? ,,N-no..." zakoktal se a přemýšlel co odpovědět.

Tanjiro se usmál ,,Máš krásné jméno"

•°•°•°•°•

Tanjiro si na prsty nanesl mast a jemně ji rozstřel po jeho tváři ,,Ta mast je snad zázračná, skoro všechna vyrážka po tom jednom namazání zmizela. Jen ta na tváři se ti drží" Zazubil se zatímco jeho druhá ruka volně spočívala na tmavovláskově pase.

,,Asi jsem si jí moc rozškrabal..." zamumlal nepřítomně a pozoroval ptáčky kteří si poletovali venku. Najednou sebou maličko trhl a otočil hlavou k terase.

Rudovlásek překvapeně naklonil hlavu ,,Copak?"

,,Někdo sem jde..." odpověděl a s trochou očekávání v očích se díval kdo je ta nečekaná návštěva.

Netrvalo dlouho dovnitř nakoukla Mitsuri a Shinobu.

,,Krásný večer chlapci" přinesla Shinobu se svým typickým úsměvem.

Tanjirova ruka nenápadně opustila bok tmavovláska ,,D-dobrý večer" zamumlal a nervózně se usmál.

,,Doufám že vás nerušíme" zahihňala se Kanroji a dala si ruku před ústa aby nebyl tak moc vidět její smích.

Oba zavrtěli hlavou ,,Děje se něco že jste tu obě?" zeptal se Muichiro.

Shinobu přikývla ,,Dneska máme setkání se všemi hashiry abychom se trochu pobavili a posdíleli úspěchy našich Tsugoku. Ty ses neukázal tak jsme pro tebe přišli" usmála se a zaujatě si prohlédla jeho pokoj. Párkrát tu byla a vždy byl ponurý a prázdný. Dnes tomu tak nebylo.

,,Nikdo mi o tom neřekl" odvětil Tokito a trochu překvapeně naklonil hlavu.

,,Říkala jsem ti před třemi dny, Tokito-kun. To už jsi zapomněl?"

Muichiro trochu zaraženě otevřel pusu že něco řekne ale radši mlčel. Podíval se na Tanjira vedle něj a zpět na ty dvě ,,Nechci tu Tanjira nechat, takže to dneska asi vynechá-"

,,Můžeš ho vzít sebou!" vyhrkla Kanroji vesele a loktem šťouchnula do menší dívky vedle ní.

Tanjiro překvapeně vytřeštil oči ,,A-ale já nejsem Hashira, bude to v pořádku?" namítl nejistě.

Neuběhlo ani pět minut a už byli na cestě bůh ví kam.

Ženy byly vepředu a něco si zapáleně šuškaly, zatímco co chlapci se táhli pár metrů za nimi.

,,Co se tam vlastně bude dít?" špitl nejistě.

Muichiro si povzdechl ,,Večer kde jen pijí saké a jí dobré jídlo. Občas se to zvrhne trošku hůř ale zatím nikdo nepřišel k úraz. Myslím, nepamatuju si to" odpověděl trochu otráveně.

Rudovlásek se na něj podíval jako na ducha ,,Ty piješ?" vydechl zaskočeně.

,,Ne, mě vždycky povolí jen džus kvůli věku. I když mě je to docela jedno" zamumlal a zadíval se na poslední sluneční paprsky které se schovaly za nedalekými horami.

Vyšší si oddechl. Nedokázal si ho představit opilého a asi ani nechtěl.

Škádlivě ho štípl do boku ,,To doufám. Opilý sice musíš být roztomilý a okouzlující, ale nerad bych abys zase skončil v nějaké špinavé vodě" Laškovně se ušklíbl a dál jednu ruku v bok.

Tokito překvapeně vyjekl a vytočeně ho propálil pohledem ,,Aby to nebylo naopak. Jestli si už dali něco bez nás tak ti budou chtít nalít taky. Jejich pravidlo zní "od patnácti", Tanjiro" odvětil s klidným úsměvem na tváří a otočil se zpět dopředu přičemž si uvědomil že je ty dvě zaujatě poslouchají. Do jeho tváří se nahrnula krev a byl donucen odvrátit pohled.

Mitsuri se tiše zahihňala ,,To nic, Muichiro-kun. Každopádně už jsme skoro tam".

A opravdu. Zastavili v krásné osvětlené ulici před jednou z budou.

,,Tomioka! Nesahej mi na mýho hada!" ozval se vytočený hlas zevnitř.

Shinobu si povzdechla ,,Nemůžeme ani na chvíli odejít..." zamumlala a vešla dovnitř v čemž jí ostatní následovali.

Ocitli se ve velké místnosti plné hluku s jedním velkým stolem uprostřed. Lidí tu bylo docela dost.

Malý černovlasý muž se bezmocně krčil v rohu místnosti. I přes obvaz na jeho tváří bylo vidět jak je naštvaný kvůli osobě která u něj klečela a hladila prsty bílého hada kterého měl kolem krku.

Dále tu byl vysoký bělovlasý muž kolem kterého seděly tři krásné ženy. Vedle něj muž s podivným úsměvem a vlasy v barvách ohně.

Úplně všichni vypadali dost opilý a bez smyslů.

Tanjiro musel uznat že to byl zvláštní pohled. Nejsilnější šermíři ale prohrávají proti alkoholu. Jen to pobaveně sledoval než se před nima objevil někdo koho úplně vidět nechtěl.

Shinazugawa Sanemi. Táhlo to z něj alkoholem a vypadal dost naštvaně.

,,Zase jdeš pozdě Tokito!" okřikl ho a dál ruce v bok.

Muichiro zakoulil očima ,,Zapomněl jsem..." chtěl i s Tanjirem odejít na místo kde nikdo nesedí ale muž je zastavil.

,,Není to ten spratek s démonem?" vyprskl a vytočené si rusovláska prohlédl.

Chlapec se snažil být zdvořilý tak jen nejistě přikývl.

Muž si ho povrchně prohlédl ,,Co ten tady dělá?!"

,,Shinazugawa-san, prosím nechte toho a jděte si nalít další saké" snažila se je přerušit Shinobu ale nebylo to moc platné.

Sanemi se pobaveně zasmál ,,Pokud vím, pořád ti dlužím hlavičk-".

V tu chvíli se do toho vložil Muichiro a vyřešil to jednou silnou ránou do zátylku.

Muž se složil na zem a bez známek života ležel na místě.

,,Je opilý, takže je neškodný" zamumlal otráveně tmavovlásek.

Kanroji která to všechno se zatajeným dechem sledovala málem skála radostí do stropu.

Kawai! Kawai! Kawai!

,,Díky" povzdechl si Tanjiro a trošku nervózně se poškrábal na zátylku.

Všichni čtyři se nakonec posadili ke stolu na volná místa.

Muichiro si spolu s Tanjirem sedli na jediná volná místa a rudovlásek se jen nejistě rozhlížel.

,,Muichiro, to je ten tvůj přítel o kterém mluvila Mitsuri?" zeptal se ten ohnivák zaujatě.

Oba chlapci mu věnovali překvapený pohled a potom úplně stejný ženě naproti ním.

Ta se jen nervózně zahihňala a nejistě do sebe kopla rundu saké.

Tmavovlásek se začervenal a bez odpovědi se napil višňového džusu před ním.

,,Kdo by čekal že si ten nejmladší z nás najde jako první nějaký vztah. Samozřejmě až po mě!" ozval se Tengen samolibě .

,,Vztah?!" vyhrkli překvapeně oba dva.

,,Dejte si saké" ozval se omámený hlas za nimi. Překvapeně se otočili a za nimi stál Tomioka se směšné vygumovaným výrazem který jim do obličeje strkal flašku saké.

,,Muichiro je na to moc mladý!" zastavoval ho Rengoku.

Tomioka zmateně naklonil hlavu a střídavě přejížděl pohledem z Tokita na Kamada. ,,Tanjiro už má 15" zamumlal po chvíli a doslova do něj začal lít alkohol.

Tanjiro se ho snažil odstrčit ale moc se mu to nedařilo.

,,Tomioka-san, nechte ho! Na alkohol je stále mladý!" okřikla ho Shinobu naštvaně.

Muichiro se mezitím vnitřně poddával záchvatu smíchu ,,Neříkal jsem to" Zazubil se a bez větších problémů z něj může shodil.

,,Jsi v pořádku, Tanjiro-kun?" vydechla Mitsuri krapet omámená alkoholem.

Rudovlásek si utřel ústa ,,Zatím..." zamumlal protože si uvědomoval, že má v sobě minimálně půlku láhve saké.

Tohle bude ještě veselé

Ohayo mina-san!

Mám tu pro vás další kapitolu a tentokrát i krátké hlasování. Mám spoustu rozepsaných příběhů a napadlo mě že bych mohla nějaký začít vydávat (třeba mě to donutí ten příběh dopsat :D). Mám pro vás na výběh ze čtyř témat.

1. Muichiro x Tanjiro oneshots - klasika

2. Muichiro x Tanjiro - příběh s trošku sexuálnější tématikou a složitějším příběhem. Muichiro byl v dětství prodán na černém trhu a v průběhu života se setká s rudovláskem který se ho z toho pekla pokusí dostat. Dokáže to?

3. Muichiro x Tanjiro - Hanahaki disease v mé upravené verzi (Pokud nevíte o co se jedná, stačí si to najít na google), do toho zamotané vztahy mezi příteli. Žárlivost.

4. Jean x Armin (Attack on titan) - také občas sexualní kontent ale jinak obyčejný románek na střední škole s velmi majetnickým přítelem a pohledným novým studentem. Koho si ta malá blonďatá hlava vybere se dozvíte v příběhu.

Budu ráda když budete hlasovat o který z příběhů by byl největší zájem. Budu se těšit u další kapitoly,

Vaše Anonymní Holčena <3