Muichiro vtrhl do dveří a zadýchaně se opřel o futra ,,Tanjiro!" vykřikl a vyděšeně se podíval na rudovláska, který na něj z postele překvapeně koukal.

,,Muichiro, copa-" ani to nestihl doříct a chlapec se mu se slzami v očích vrhl kolem pasu, přičemž mu hlavu položil do klína. Tanjiro chvíli zpracovával, ale nakonec ho s úsměvem pohladil po vlasech. ,,Notak... Co se děje?"

Tmavovlásek zvedl své uplakané modré oči ,,Bál jsem se že tu budeš ležet v bezvědomí, nebo v horším stavu..." vydechl plačtivě zatímco jeho slzy padaly na bílé povlečení.

,,Nemusíte se bát, Tokito-san, má jen menší zranění a zítra ho pustíme domů," vložila se do toho Aoi ,,naopak vy máte polámaná žebra, pohmožděný loket a stejně tu pobíháte místo odpočinku který vám nařídila Shinobu-sama!" sykla vytočeně a dala volnou ruku v bok, když v druhé stále držela koš s prádlem.

,,Polámaná žebra? Muichiro co se stalo?!" vyhrkl Tanjiro a starostlivě mu položil dlaň na tvář.

Tokito se slabě začervenal a odvrátil pohled ,,Neboj, stalo se mi to při tréninku..." zamumlal a opět mu zabořil tvář do klína.

Tanjiro si povzdechl a prsty zajel do jeho dlouhých černých vlasů ,,Co to bylo za hrozný trénink, že se ti tohle stane..." zamumlal nechápavě a druhou rukou Muichira pohladil po zádech.

Konečně se cítil spokojený. Mohl ho obejmout. Dotknout se ho a konečně věděl že je v bezpečí.

,,Ara, ara. Bylo mi jasné že ta střela co sem přilétla z lesa budeš ty, Tokito-kun" ozvala se Shinobu, která se zjevila ve dveřích.

,,Shinobu-san!" usmál se Tanjiro.

Tmavovláskem se otrávené zvedl a otočil se ke dveřím ,,Hmm..." zabručel zatímco propaloval podlahu.

,,To nic, jsem ráda že tu jsi, protože jsi mi utekl tak rychle že jsem ti nestihla dát mast na ten loket a krk" pronesla a vytáhla malou krabičku podobné té, kterou od ní dostali tehdy proti vyrážce.

Muichiro jen kývl místo poděkování.

Žena se usmála ,,Každopádně už je pozdě na to abych tě nechala jít zpátky domů. Volné lůžko máme ve vedlejším pokoji. Chvíli vás ještě nechám ale do hodiny ať už jste oba v posteli" pronesla a než stihli vznést nějaké námitky vyplula z pokoje na chodbu.

,,Pozdě?" vydechl překvapeně Tokito a vyhlédl z okna. Opravdu. Venku už byla tma. Byl z té informace o Tanjirovi tak nervní že si ani neuvědomil kolik je hodin a jak je venku.

Po chvíli odešla i Aoi a nechala tam ty dva o samotě.

,,Proč mám z tebe takový špatný pocit! Stalo se něco?" zeptal se Tanjiro hned jak se dveře zavřely. Viděl na něm že přestože je šťastný, něco ho trápí.

Muichiro zavrtěl hlavou a chytil vyššího chlapce za ruku ,,Nic se neděje. Jen jsem rád že tě konečně vidím" usmál se a klekl si vedle lůžka aby se mohl lokty opřít o matraci. Palcem hladil hřbet jeho ruky a unaveně si opřel bradu. Byl už docela unavený, lhal by kdyby tvrdil opak.

Tanjiro ho druhou rukou pohladil po vlasech. Vůbec mu nevěřil že se nic neděje. Navíc nebyl slepý a viděl obvaz který měl na krku.

Styděl se za to co mu tehdy udělal v opilosti?

Zároveň v něm však viděl takovou radost a štěstí z jeho návratu že neměl to srdce tu dokonalou chvíli kazit.

,,Nechceš za mnou do pelíšku?" zeptal se a věnoval mu povzbudivý úsměv.

Muichurovi se rozzářily oči, ale hned po chvíli sklesle sklopil hlavu.

,,Copak?"

,,Určitě jsi nějak zraněný... Navíc tam máš málo místa a Shinobu by nebyla nadšená..."

Tanjiro vzal tác s jídlem a položil ho na stůl vedle sebe. Následně se posunul trochu na stranu a poklepal na místo vedle sebe ,,Myslím že to risknu" zazubil se.

Tmavovlásek na chvíli zaváhal, ale s nadšením k němu záleží do lůžka.

Místa bylo opravdu málo a kdyby si ho Tanjiro pevně nepřitiskl k sobě, určitě by spadl.

,,Opravdu je ta postel malá" vydechl Tanjiro.

Tokito zavrtěl hlavou ,,To nevadí... Aspoň že můžu zase ležet vedle tebe..." zamumlal spokojeně a obmotal ruce kolem jeho dokonalého těla.

Vyšší mu vtiskl láskyplný polibek do vlasů ,,Jsem rád že se ti nic nestalo když jsem byl pryč. Ale o tom tvém tréninku ještě hodíme řeč" špitl a položil mu dlaň na tvář.

Chlapec jen bez odpovědi zabořil tvář do jeho hrudníku a konečně po dlouhé době nasál tu dokonalou vůní.

•°•°•°•°

Muichiro zmateně otevřel oči, protože ho vzbudil rámus z chodby. Líně se protáhl a podíval se z okna. Mohlo být kolem půl osmé ráno.

Při troše štěstí se dnes spolu s Tanjirem vrátí domů.

Seskočil na zem a otevřel dveře na chodbu. Trochu zmateně se podíval kolem sebe a uviděl Aoi jak běží směrem kde je Tanjirův pokoj, odkud šel ten zmatek.

,,Co se děje?" zmumlal rozespale a promnul si oči.

Dívka se na něj jen rychle otočila ,,Někdo Tanjira otrávil!" vykřikla pohotově a rozběhla se dál.

Tmavovlásek tam chvíli stál jako opařený ,,Otrávil... Tanjiro!" vykřikl vyděšeně a rozběhl se k jeho pokoji tak rychle, že tam byl dokonce dřív jak Aoi. Rozrazil dveře pokoje a zůstal tam stát jako socha.

Tanjiro ležel na lůžku s rudými tvářemi kvůli horečce a neklidně sebou cukal.

,,C-co se..."

,,Uklidněte se, Tokito-san. Za chvíli tu bude Shinobu-sama s lékem" snažila se ho uklidnit Aoi a vyměnila rudovláskovi studený obklad na čele.

Opřel se zády o zeď ,,Jak se to stalo... Kdo to udělal?" zmumlal vyděšeně a naštvaně zároveň.

V místnosti se objevila malá holčička s copy a zelenými motýliky sponkami ve vlasech. Chytila Muichira za ruku a odvedla ho k židli, která byla kousek od lůžka ,,Nebojte se! Shinobu-sama to vyřeší!" vyjekla a přispěchala Aoi na pomoc.

Muichiro si opřel obličej o dlaně.

Jak se to mohlo stát...

V tu chvíli do místnosti vešla Shinobu s malou lahvičkou v ruce. Úplně ignorovala Muichirovy otázky a po lžičkách dala ležícímu chlapci obsah lahvičky do úst.

Tmavovlásek se zvedl ze židle chytil Tanjira za cukající se ruku ,,Co se stalo?!" vyhrkl se slzami v očích.

,,Někdo se mi v noci hrabal v laboratoři a vzal několik léků. Následně se proplížil sem do pokoje a nalil mu to do infuze. Omlouvám se že jsme to nezvládly pohlídat, ale nic podobného se tu ještě nestalo..." odpověděla sklesle a položila rudovláskovi ruku na čelo a na tvář.

,,B-bude v pořádku?!" vydechl nejistě a ustaraně se na něj podíval.

Žena přikývla ,,Ať to udělal kdokoli, nebyl moc vzdělaný a moc o těch léčivech nevěděl. Až zabere lék co jsem mu dala bude v pořádku. Jsi ty v pořádku?" zeptala se nejistě když na něj pohlédla.

Bez jakéhokoli pohybu tiskl Tanjirovu ruku a na první pohled bylo vidět jak je naštvaný. Dokonce mu i na čele vyběhla žilka.

,,Tokito-kun?" zeptala se znovu a zamávala mu rukou před obličejem.

Chlapec přikývl ,,Za chvíli se vrátím, dávejte na něj prosím pozor" zamumlal monotónně a mrknutím oka se vypařil jako pára nad hrncem.

Neměl namířeno nikam jinam než k sobě domů.

•°•°•°•°

,,Kate řekla jsem nejez to!"

,,Dej mi pokoj Miki, mám hlad!"

Tmavovláska si povzdechl a vytrhla té druhé z rukou malou krabičku ,,Koupily jsme to pro Tanjira a Muichira za to že nám pomohli. Takže to rozhodně nebudeš jíst!" sykla vážně.

Kate si uraženě prohrábla své blonďaté vlasy ,,Mám hlad takže pak půjdeme na jídlo!"

,,Ty máš hlad pořád..."

,,Cože?! To jen ty jíš málo!"

,,Nech mě existovat! Navíc už toho nechme, támhle vidím jejich dům"

Obě vyskočily na terasu ale zarazily se.

,,Slyšíš to?" špitla Kate a nejistě koukala po té druhé která jen přikývla a přiložila se ukazováček na rty.

,,Nevyhýbej se otázce! Moc dobře víš na co se tě ptám! Jak jsi ho mohl otrávit?!" ozval se Muichirův naštvaný hlas.

Obě dívky opatrně nakoukly za roh a spatřily Tokita a Genyu.

,,Varoval jsem tě!" okřikl ho Genya, chytil ho pod krkem a přimáčkl ke stěně ,,Říkal jsem ti abys za ním nechodil, je to tvá vina že se to stalo!"

Muichirovi se do očí opět prodraly slzy.

Má pravdu... Můžu za to já...

Ten vyšší se pobaveně ušklíbl ,,Neříkej že bude tvá roztomilá tvárička bulet..." pohladil ho po tváři, ale Tokito uhl.

,,Nech mě už být... Pokud Tanjirovi ještě jednou něco uděláš, zabiju tě vlastní katanou!" zakřičel, ale stisk druhého kluka zesílil do takové míry, že mu pomalu docházel vzduch.

,,Pozor na jazyk kluků... Pořád zapomínáš na to co jsem ti řekl. Tohle bylo jen malé varování oproti tomu co se stanete když mě příště neposlechneš!" Sykl vytočeně.

Muichirovi se začal mlžit zrak. Věděl že by se z jeho sevření zvládl dostat, ale kdykoli na to jen pomyslel, opět měl před očima Tanjira, jak kolem jeho bezvládného těla pobíhá Shinobu s děvčaty.

,,C-co po mě chceš..."

Vyšší lehce povolil a naklonil se k jeho uchu, které nestydatě olízl až sebou Tokito prudce škubl ,,Dneska večer zase přijdeš do tréninkové části. Jestli ne, ten kluk se nedožije rána..." zavrčel  a jeho stisk opět zesílil, ne li více než předtím ,,Rozumíš tomu?!"

,,Co se to děje?" špitla zaskočeně Miki a dala si dlaň před ústa.

,,Nevím, ale ten kluk se mi nelíbí, jdu tam!" špitla a sáhla po své kataně, ale druhá jí zastavila.

,,Neměli bychom do toho zasahovat!"

Genya zaslechl jejich tiché hlasy a podezřívavě se podíval jejich směrem. Pustil chlapce, který se následně složil k zemi a sám se vydal za těmi hlasy.

,,P-počkej..." zasípal lapajíc po dechu a pomocí stěny se vyškrábal na nohy.

Ten vyšší mezitím nakoukl za roh budovy, avšak jediné co viděl byla malá ještěrka, která se plazila po terase směrem pryč.

Otočil se na tmavovláska a promnul si dlaně ,,Tak večer..." zamumlal a zmizel v nedalekém lesíku.

Muichiro stále lapal po dechu a odploužil se do rohu místnosti, kde si přitáhl nohy k tělu a schoval si tvář, jakoby chtěl zakrýt slzy, které se mu draly z očí ven.

Proč se cítil tak bezmocně? Proč měl pocit že nic nezmůže? Proč si to všechno dával za vinu?

Netrvalo dlouho, než propukl v plný a silný pláč. Slzy se mu nekontrolovatelně kutálely po tvářích na uniformu a on nedokázal uklidnit jeho tiché vzlyky.

Plakal tak dlouho, než ho vlastní pláč uspal.

Hned jak zavřel víčka se na terase opět objevily Kate s Miki.

,,Co teď?" přerušila Miki trapné ticho.

Druhá pokrčila rameny ,,Nevím, ale chytré by bylo to někomu říct. Moc nepobírám oč tu jde ale z nějakého důvodu mu nedokáže vzdorovat a nechává se volně vést jako loutka. Sakra však je silný, je to Hashira!" zamumlala nechápavě a dala jednu ruku v bok.

,,Řekněme to Shinobu-sama, ona už bude vědět co s tím" napadlo ji a Kate to jen odkývala.

,,To nebude třeba..."

Obě dívky sebou trhly a nejistě se otočily za sebe.

,,Shinobu-sama?!"

Žena jen s úsměvem přikývla ,,Byla jsem na cestě za Tokitem, abych mu řekla že se Tanjiro probral a je na tom dobře, ale zaslechla jsem ten rozhovor" odvětila vážně a pohledem sklouzla na Muichira, který schoulený v klubíčku spal v rohu místnosti. Ladně prošla dveřmi které dělily interiér od terasy, chytla bílou přikrývku která byla poskládaná na futonu a přehodila ji přes něj.

Následně se vrátila k děvčatům a pokynula jim aby se malinko vzdálily.

,,Co s tím teda budeme dělat?!" vyjekla Miki neklidně.

Shinobu zkřížila ruce na prsou ,,Nejlepší by bylo zeptat se Muichira samotného, ale pochybuju že se nám svěří..."

,,Prostě bych tomu klukovi nakopala prdel!" zasyčel Kate a vytočeně si dala ruce v bok.

,,S někým bych se poradila..."

•°•°•°•°

Muichiro otevřel oči a líně se protáhl. Zamžikal před sebe a překvapeně odhrnul peřinu kterou měl přes sebe přehozenou.

Kdo tu byl?

Vylezl na nohy a vydal se ven na terasu.

Měl v plánu jít za Tanjirem, času má do západu slunce ještě dost.

Zavalený myšlenkami prošel lesem a ocitl se před motýlím sídlem.

,,Ara ara, kam pak jsi předtím zmizel?" ozval se mu za zády milý ženský hlas.

Chlapec se otočil a tázavě pozvedl obočí.

Shinobu se jen usmála ,,Hledala jsem tě, abych ti řekla že je Tanjiro v pořádku. Je vzhůru a zítra nejspíš půjde domů. Předpokládám že jsi se vrátil za ním" pronesla a Tokito jen kývl a sklesle sklopil pohled k zemi, protože se snažil schovat ten neklid v jeho mysli.

,,Je všechno v pořádku?" zeptala se a starostlivě se na něj podívala.

Muichiro jen odtažitě a nepatrně přikývl a spolu s Shinobu se vydali do budovy.

Žena ho dovedla k jeho pokoji a hned odešla.

Chlapec se zhluboka nadechl a otevřel dveře.

Tanjiro seděl na posteli a znuděně mžoural očima kolem sebe. ,,Muichiro?" vydechl nadšeně a opatrně se posadil na bok postele.

Tokito si utřel slzičky z tváří a ihned mu vtrhl do náruče ,,Jsi v pořádku?" vydechl plačtivě.

,,Neboj, nic mi není. Zítra už mě pustí domů což je super nemyslíš?" usmál se a pohladil ho po havraních vlasech.

,,Hmm" zavrněl souhlasně a znovu nasál tu dokonalou vůni jeho těla.

Rudovlásek ho opatrně uchopil za tváře, aby si mohli navzájem koukat koukat do očí ,,Muichiro, kdyby se ti něco dělo, nebo tě něco trápilo, řekl bys mi to doufám" pronesl najednou o něco vážnějším tónem.

Muichiro jen nechápavě naklonil hlavu.

,,Muichiro?"

,,A-ano, ale p-proč se ptáš?" vykoktat ze sebe nervózně. Tuší něco.

Tanjiro se podíval do jeho krásných oceánových oči a smutně si povzdechl ,,Víš, dneska za mnou byla Shinobu a... Řekla mi o něm"

,,O n-něm?" nechápal stále Tokito.

Vyšší chlapec opatrně přejel prsty k jeho krku a jedním pohybem jeho krk osvobodil od bílého obvazu, díky tomu byly vidět všechny kousance a modřiny.

Muichiro si hned jednou rukou zakryl krk a s vyděšeným výrazem poodstoupila od lůžka ,,J-já..."

Tanjiro smutně svěsil ramena ,,Proč jsi mi o tom neřekl?" zamumlal sklesle, zatímco ho stále propaloval smutným pohledem.

,,Nechtěl jsem to!" vyhrkl se slzami v očích ,,nechtěl jsem aby se to stalo! Ale neměl jsem na výběr! Nemohl jsem dovolit aby ti něco udělal, nikdy bych si to neodpustil!" zavzlykal a podvědomě si do pokousaného krku začal zarývat nehty až do krve.

,,Muichiro, počkej" snažil se ho Kamado přerušit, ale Tokito plakal dál.

,,Pokaždé když jsem se mu chtěl postavit, měl jsem před očima, jak ti nějak ubližuje! Dokonce tě kvůli mě včera v noci otrávil..." vydechl a zlomeně spadl na kolena ,,Omlouvám se... Omlouvám se že jsi byl kvůli mě v nebezpečí..." odvětil plačtivě.

Po krku už mu tekly kapky krve, jak si do něj zarýval nehty a očka měl úplně zarudlá od pláče.

Tanjiro rychle seskočil z lůžka pevně ho obejmul ,,Notak, Shh... Nemáš se za co omlouvat. Shinobu mi řekla že tě vydíral. Ale už je to v pořádku, vidíš?" pohladil ho po zádech a láskyplně ho políbil do vlasů

,,A-ale... J-já"

Ze všeho toho stresu z posledních dní měl už zlomený hlásek na miliony a miliony kousíčků. Zabořil mu tvář do ramene a pevně ho obejmul, jakoby doufal že mu to pomůže se uklidnit. A měl pravdu.

,,Yosh, yosh, necháme ostatní aby to s ním vyřešili takže se o to už nemusíš starat" usmál se Tanjiro a utřel mu slzičky z tváří.

Muichiro jen zavrtěl hlavou ,,Ne to je v pohodě, vyřeším to s ním sám"

•°•°•°•°•°

Tmavovlásek se podíval na zapadající slunce a sebevědomě vyskočil na terasu jedné z budov v tréninkové části vesnice. Prošel se dál, něž ucítíl že za ním někdo stojí.

Nebyl to nikdo jiný něž Genya. Hrubě ho popadl za pas a přitáhl k sobě ,,Dobrý večer, Mui" ušklíbl se a naklonil se k jeho uchu ,,pojďme dořešit věci z minula" zašklebil se a kousl ho do ušního lalůčku.

Muichiro ucitíl jak mu jeho oslizlé prsty cestují po vnitřní straně stehna a zamračil se ,,Ts, je mi z tebe zle" odsekl a než stihl Genya cokoli udělat, silně ho přiklekl na zemi.

Zmateně zalapal po dechu a snažil se mu vyvléct ,,Co si myslíš že děláš?!" zakřičel jako nějaký naštvaný čokl.

,,Byl jsem dost najivní... Nikdy bys Tanjirovi nezkřivil ani vlásek" zasyčel vytočeně a volnou rukou si sáhl na krk. Konečně se mu postavil. Je volný a jeho lásce nic nehrozí. Konečně.

,,Tokito-kun!"

Zvedl hlavu a uviděl Shinobu a Sanemiho, kteří šli směrem k nim.

,,Takže jsi to nakonec zvládl sám?" usmála se a prohlédla si kluka, který tam nedobrovolně ležel na zemi.

Tokito jen přikývl a dál ho držel, jakoby se vůbec nevzpíral a bez jakékoli námahy.

Sanemi se povrchně podíval na svého bratra ,,Gratuluji ti. Z pozice debila ses přesunul na příčku sráče který vyhrožuje a ubližuje ostatním. Skvělé vlastnosti zabijáka démonů"

,,Muichiro!"

Chlapec se opět otočil za hlasem a nadšením se mu rozzářily oči ,,Tanjiro!" vykřikl a hned se za ním rozběhl. Vykašlal se na všechny kteří byli kolem, dokonce i na Genyu a vtrhl mu rovnou do náruče.

Tanjiro se jen zasmál a pevně ho objal ,,Teď už je všechno v pořádku?"

Muichiro se podíval na Tanjira a hned se točil na kluka, co se právě sbíral ze země. Nakonec vesele přikývl a ještě pevněji se na něj přisál jako klíště.

,,Ara, ara. Aspoň že to dopadlo dobře. Genya-kun, asi tě poprosím aby jsi šel se mnou" usmála se a popadla ho za paži.

Sanemi se naposledy podíval na ty dva a neudržel malý úsměv. ,,Takhle to asi mělo dopadnout, ne, Muichiro?"

Rudovlásek mu jemně pocuchal černé vlásky ,,Doufám že ode dneška mi budeš říkat úplně všechno co tě bude trápit" odvětil a jemnými prsty ho pohladil po tvářičkách.

,,Slibuju. Budu na tebe dávat a pozor a už ti nikdy nikdo neublíží" zazubil se a slabě se začervenal, když ho vyšší políbil na čelo.

,,Hai,hai" zasmál se a pobaveně ho znovu políbil, tentokrát na ty jeho krásné měkké rty ,,Miluju tě, Muichiro"

Menší černovlásek se začervenal a utřel si slzu, která mu tekla po tváři.

,,Taky tě miluju..."

•

•

•

Konec

Ohayho mina-san!

Touhle kapitolou bych tento příběh ráda ukončila a moc bych vám chtěla poděkovat! Každému jednomu z vás co mé příběhy čtěte. Budu ráda když mi napíšete co se vám na tomto příběhu líbilo a nelíbilo.

Zároveň bych vám ráda řekla, že vychází úplně nový příběh!

Ano, už jsem se vám o něm zmiňovala :D

Budu moc ráda když na něj budou podobné ohlasy jako tady, protože bylo hrozně milé vidět, že už hodinu po vydaní kapitoly si ji několik lidí přečetlo a věnovalo jí svůj hlas

Arigato

Arigato

Tak u dalšího příběhu,

Vaše Anonymní Holčena ❤️❤️❤️