Elena

,,Darenku, přestaň Elence brát ty hračky. Tobě se taky nelíbí, když ti je Elenka bere," zamračí se blonďatá žena na malého chlapce, který v ruce držel plyšového bílého tygra.

Před chlapcem sedí na koberečku a smutně natahuje ruce k chlapci a zároveň nemá daleko k pláči.

,,Ale ona mi je taky bele!"

---

,,Mamí, ať mi Elenka vlátí ten malý žebžík!" Zaprosí malý chlapec a ukáže na drobný dřevěný žebřík, který patřil k jeho stavebnici, v ručce drobné blondýnky.

Dívenka se tulila k matce a chtěla k ní do náruče. Blonďatá žena se sehne ke své dcerce.

,,Běž k Darenkovi a vrať mu ten žebřík. Ty sis ho chtěla na chvilku půjčit, ale teď si s ním hraje Darenek, tak mu ho vrať a omluv se." Domlouvala blonďaté dívence blonďatá žena.

Ale děvčátko, kterému bylo něco málo přes rok, dál drželo žebřík a podstrkovalo jej mamimce do ruky.

,,Ty jsi mi ho přišla ukázat? Je moc hezký, tak ho tam jdi vrátit." Pohladila ji po blonďatých hláškách. ,,Ty přeci taky pláčeš, když ti Darenek bere hračky."

Malá Elena schovala obličej ve Vanessině klíně a zamumlala slovíčko: ,,Ně." Tomu se Vanessa musela tiše uchechtnout: ,,To si potom povíme."

---

Dvouleté děvčátko sedělo v dětské stoličce a jedlo jogurt, když se před ní objevil její tatínek.

,,Jsi malá Elenka Seraphisová, že?" Zeptal se s úsměvem mladý otec a dcerka se na něj podívala, jako by se jí vůbec nelíbilo, co řekl, zamračila se tím dětským způsobem, pokrčila u toho roztomile nosík a vyšpulila rtíky.

,,Nee..." Mračila se stále holčička.

,,A jak se teda jmenujes?" Zeptal se zvědavě malý tmavovlasý hoch, který se u nich objevil.

,,Elenka... Jenom..." Poučila je holčička a to vyvolalo smích jak u otce, bratra, tak i matky. A když malá holčička viděla, jak se její rodiče a bratříček smějí, začala se culit s zubit.

---

,,Tak co, Elenko, jakpak ti chutná obídek?" Zeptal se zvědavě malý Daren, který se ládoval kuřecím masem, rýží a zeleninou.

Blonďatá holčička ve stoličce se prohla v zádech, přitiskla bradičku do hrudi a uculila se. ,,Moc ne." A to u bratra i rodičů vyvolal pobavený smích.

---

,,Elenko, jede vláček, otevři tunel," vyzval pobaveně Paul svou dcerku, která už sama nechtěla baštit knedlík, maso a špenát.

Blonďaté holčičce se rozzářila očka, otevřela pusinku a za chvíli spokojeně žvýkala maso.

Takhle to pokračovalo nějakou chvíli. Vždycky přijelo autíčko nebo vláček, či dokonce tank nebo přiletěl vrtulník. Elenka vyjedla talíř plný masa a když zbyly jen knedlíky, z nichž maličký kousek Paul odkrojil a připravil, aby ho mohla holčička sníst, Elenka si všimla, že to není maso.

,,Co to je?" Zeptala se a ukázala na kus knedlíku na vidličce.

,,Knedlík," uchechtl se Daren, který se vedle ní zničehonic objevil a pozoroval jí, jak papá. ,,Co by to mělo být, Elí?"

,,Vláček pšece," upozornila na tatínkovu hru a to se začali Paul, Daren i Vanessa smát.

---

Chlapec i děvčátko si hráli ve spadaném a nahrabaném podzimním listí a hlasitě se smáli. Rodiče na ně dávali pozor a zároveň občas pořídili nějakou fotku.

Zničehonic se podíval Daren na své rodiče a povídá: ,,Já chci dát Elence pusinku."

Vanessa se pousmála a koukla na vysmátou blonďatou holčičku, pak se podívala zpět na Darena. ,,Ale jistě, jen jí dej. Ale opatrně."

Chlapeček se rozzářil, přistoupil ke své sestře, dřepl si na bobek, v dlaních sevřel baculaté tvářičky jeho sestry a dal jí pusinku na drobné rtíky.

Otevřu oči a zadívám se na strop nade mnou. Párkrát mrknu, aby si mé oči přivykly tmě, a pak vyhledám na stěně hodiny. Slyšela jsem jejich tiché 'tik-tak', ale čas jsem nepostřehla.

Tiše jsem zafuněla a poslepu nahmatala na nočním stolku svůj telefon. Zvedla jsem ho a podívala se na čas.

04:15

Tiše jsem si povzdechla a pohledem zabloudila k Elijahovi spícímu vedle mě. Jemně jsem ho pohladila po vlasech a vylezla z postele.

Vzala jsem si papuče a župan a zamířila z pokoje ven na terasu. Potřebovala jsem si pročistit hlavu.

Přemýšlela jsem nad tím, co se mi to vlastně zdálo.

A jestli to byl vůbec sen...

Nebyly to náhodou střípky z minulosti? Střípky, které si já nepamatuju, protože mi v té době nemohlo být více jak dva roky?

Můj mrtvý bratr a otec mě asi nikdy nepřestanou pronásledovat... Nejdřív ti zvrhlí muži, kteří se za ně vydávají a teď tohle... Bohyně mě asi vážně nesnáší, když mi tohle dělá.

Opustila jsem pokoj a tichými kroky zamířila domem po schodech dolů. Po cestě se mi ale povedlo se málem přerazit o rám dveří, když jsem vycházela hlavním vchodem ven. Tiše jsem sykla: ,,Sakra práce..." Promnula jsem si bolavé rameno.

Do nosu mě náhle udeřil povědomý pach. Zmateně jsem se zamračila a ohlédla se za sebe, jestli Elijahovu matku neuvidím.

Všude byla tma a ticho. ,,Luno?" Zašeptám do ticha a pohledem projíždím tmu před sebou. Luna se pak zjevila u schodů. Překvapeně párkrát zamrkám.

,,Omlouvám se, Eleno, nechtěla jsem tě sledovat," omluvila se ihned. Zavrtím hlavou a odpovím jí: ,,Nene. To je v pořádku. Spíš bych se měla omluvit já. Vzbudila jsem Tě?"

Pak si prohlédnu její oblečení a všimnu si, že je oblečená v teplácích a tričku. Dobře, zřejmě jsem jí nevzbudila, což mi ihned potvrdila: ,,Nene. Nemohla jsem usnout, tak pracuji. A slyšela jsem tě na chodbě." Pak naklonila hlavu na stranu a přistoupila blíž ke mně. ,,Stalo se něco?"

Tiše si povzdechnu a myknu u toho rameny. Jakmile stojím na terase opřu se o zábradlí a chvíli koukám do tmy před sebou. Luna nastavila dveře tak, aby se nezavřely, a postavila se vedle mě.

,,Jak se to vezme," vydechnu, ,,mám pocit, že mi z toho přeskočí... Elijah se uzdraví, a hned den na to je zase závislý na doktorech... Pak je tu ten... Ten Alfa, co je prý údajně můj bratr... A teď se mi ještě zdál sen, nebo sny, jestli se tomu dalo vůbec říkat sny, o mém dětství, byl tam můj bratr i otec..." Promnu si čelo, a na to si vložím obličej do dlaní. ,,Je to šílené," zahuhlám.

Luna si vedle mě něco tiše zamručí a pak slyším, jak říká: ,,Ano... Je to šílené. V tomhle světě asi moc normálních věcí nebude. To je daň za to, že jsme Silvermeadowští vlkodlaci." Tiše se uchechtla.

,,Co je tu k smíchu?" Zeptám se tiše zmateně.

,,Poslední dobou totiž přemýšlím, jestli post spřízněné duše budoucího Alfy není v této smečce prokletý," usmívala se pobaveně Ariana. Tomu jsem vůbec nerozuměla, tak jsem naklonila jemně hlavu na stranu.

Ariana se tedy chopila vysvětlování: ,,Víš, sice mě nepronásledoval žádný Alfa, který se vydával za mého bratra, za to mě, dá se říct, pronásledoval Killianův otec, Alfa Marcello..." Pokývu hlavou. Jo, tenhle příběh znám. Tedy, nebyl to příběh, byla to část minulosti naší smečky: Ariana pohřbila svého bratra a byla za to, Bohyně ví proč, odsouzena k smrti, protože porušila zákon, který bývalý Alfa vydal. Ariana se trestu vůbec nevzpírala. Vlastně ho s hrdostí přijala. Ale nakonec nezemřela, přestože k tomu údajně neměla daleko, protože jí Killian s Claire zachránili.

Když jsem nad tím tak přemýšlela, musela jsem se tiše uchechtnout. Nedivila bych se, kdyby ten post byl vážně prokletý.

Pak jsem se ale na Lunu zcela vážně podívala a ona zvážněla také. ,,Co bych měla podle Tebe dělat, Luno?"

,,Rozhodně se tím nesmíš nechat rozhodit," zavrtěla hlavou, ,,sice si nedokážu představit, čím si procházíš, ale celá tahle záležitost ti nesmí přerůst přes hlavu," odmlčela se a vzala mě za ruce. ,,Chápu, že nevíš, jestli mu máš nebo nemáš věřit. Ale být tebou bych se s tím zas tolik netrápila. Dokud je pryč, soustřeď se na to, co je tady a teď. Co nebo kdo je pro tebe skutečně důležité."

,,Elijah," vydechnu tiše a sklopím pohled k zemi. Ariana pokývala s úsměvem hlavou.

,,Nesmíš toho vlka nechat, aby zničehonic začal ovlivňovat tvůj život. Je to tvůj život, a ty se rozhodneš, jak s ním naložíš. I kdyby to skutečně byl tvůj bratr, je jen na tobě, jestli se rozhodneš ho pustit do svého života nebo ne. A nikdo by ti do toho neměl mluvit," vzala mé tváře do dlaní a donutila mě se jí podívat do očí, ,,rozumíš mi?"

Jemně se pousměju s pokývu hlavou. Na to se usmála i Ariana. ,,Fajn. A teď pojď dovnitř. Ať se alespoň ještě na chvíli vyspíš." Vzala mě za ruku a odvedla zpět do domu.