Elena

,,Zvrácenosti?" Nechápal Elijah. Vypadal opravdu překvapen. ,,Co to tu povídáš, Aris?!" Nepříjemně překvapen.

,,Copak jsi s ní nespal? Zatímco my se topily v depkách, že o nás ztrácíš zájem, protože nemáme použitelné ruce?!" Procedila skrz zuby Polaris nenávistně.

Byla vytočená opravdu hodně. Až jsem ji sama nepoznávala. Obvykle to bývala ona, kdo nás srovnával do latě.

,,Proč bych s ní spal? Aris, doháje, vždyť mám přeci vás!" Rozhodil rukama. Přišel k nám a klekl si před nás.

,,Máš nás?" Uchechtla se Polaris pohrdavě. ,,Mně přišlo, že jsme pro tebe vzduch! Kde jsi byl kdykoliv se Elena potřebovala najíst nebo provést ranní či večerní hygienu? Kde jsi byl, když se jí udělalo zle u oběda? Kde jsi byl teď ráno, když jsme byly u Felixe na vyšetření?!" Kdybychom mohly, zřejmě teď rozhodíme naštvaně ruce.

,,Ano, já vím... Vím, že jsem teď nebyl zrovna ukázkový druh, ale mělo to své důvody." Elijah zněl opravdu zoufale. Polaris se s ním nemazlila, až i mě samotné z toho bylo úzko.

,,Tak říkej ty důvody! Protože ty mě zajímají ze všeho nejvíce!" Vrčíme znovu a já cítila, jak mě začínají bolet dásně z toho, jak zatínáme zuby.

,,Zaprvé, s tou vlčicí jsem potřeboval nutně mluvit. Potřeboval jsem vědět, jestli to, co Daren celou dobu tvrdí, je pravda. Jestli opravdu chtějí ty boje ukončit a jestli to tvé napadení byla jenom nehoda. Ona u toho byla, viděla, co se přesně stalo. Chtěl jsem s ní JEN MLUVIT, nic jsem s ní neměl... Ani bych nemohl, já mám tebe a ona má tvého bratra."

Odmlčel se a zhluboka se nadechl. Pak vydechl: ,,Nikdy bych vám neublížil..."

Teď se Polaris stáhla a já konečně měla šanci převzít to za ni. Byla jsem naštvaná za to, co teď předvedla, na druhou stranu ale ho přiměla mluvit, říct pravdu.

,,Tys mi ale stejně ublížil," hlesnu a odvrátím od něj pohled a zadívám se na zem. ,,Měla jsem strašný strach, že už mě kvůli mému handicapu nechceš, Elijahu... Celou dobu ses tvářil tak neústupně, tak lhostejně, tak nenávistně a znechuceně... Že..."  Hlasitě si povzdechnu a pak se mi z hrdla vydere tichý vzlyk.

,,To proto, že jsem se bál, Eli..." Zašeptal. Opatrně mě vzal za tvář a natočil můj obličej směrem k němu.

,,Čeho ses bál?" Zachraptím a zamračím se. Čeho se, sakra, bál?!

,,Že ti ublížím, Eleno!" Vyhrkl zničehonic. No spíš vyjekl. Až jsem s sebou cukla. On prudce vstal a začal pochodovat z místa na místo.

,,Nemáš ani tušení, jak je pro mě nesnesitelné tě vidět v tomhle stavu! Jak mě už dlouho ovládá touha si tě vzít, být s tebou vzhůru celou noc! Mít kontrolu nad tvým potěšením..." Rozhodil ruce.

Lehce vykulím oči a naráz zmlknu. 'Co?'

,,Nevíš, jak těžké je vedle tebe každý večer usínat a nemoct se tě dotknout... Nevíš, jak těžké je probouzet se každé ráno vedle tebe a sledovat tvé utrpení! Vždyť spíš v sedě, sakra!" Dupne si.

Já jsem byla opřená v židli a nehnula jediným svalem. Jen jsem na něj zírala s otevřenou pusou.

,,Bylo pro mě jednodušší se ti vyhýbat... Dělat, že pro mě neexistuješ, abych krotil tu neutuchající touhu... Snažil jsem se s tím nějak poprat, ale nemohl jsem tě podvést a moje pravačka už na to přestávala stačit..."

Vážně se mi tady nahlas přiznal, že je nadržený jak jelen v říji?

Zrudla jsem a sklopila pohled k zemi. Za to Polaris uvnitř mě zničehonic měla energie na rozdávání.

Elijah ke mně rychlým krokem přišel, klekl si přede mě a vzal můj obličej do svých dlaní. To už se mi začínaly hrnout slzy do očí...

,,Bál jsem se, že kdybych s tebou chtěl strávit noc a ty bys souhlasila, že bych ti mohl nějak ublížit, Eli. Vždyť se podívej..." Pohladil mě po ramenou, ,,tvá ramena třeba nejsou zatím dobře vyléčená a já bych ti mohl něco svými neuváženými pohyby udělat..." Hlasitě si povzdechl.

Na chvíli sklopil pohled k zemi a pak vzhlédl zpět ke mně. Já se už třásla pláčem, i když jsem neplakala nahlas.

On se o mě bál. Bál se, že by mi ublížil, kdybychom něco zkusili.

,,Nikdy jsem tě nepřestal milovat. Nikdy se nestalo, že by mi na tobě nezáleželo... Pořád tě miluju stejně hodně, pořád mi na tobě záleží... Nikdy v životě bych tě nepodvedl," šeptal. Pak se ke mně natáhl a políbil mě na rty.

To už mi z očí tekly slzy jako vodopády, zatímco jsem si vychutnávala ten sladký pocit lásky.

Když se odtáhl, tak jsem mu pověděla: ,,Taky tě miluju, Elijahu... Ale prosím... Takhle se už nikdy nechovej. Akorát mi tím ubližuješ. Felix mi dnes pověděl, že mým ramenům částečně něco brání se pořádně vyléčit..."

Elijah si hlasitě povzdechl: ,,Skutečně mě to mrzí, Eli... Omlouvám se tobě i Polaris... A mrzí to i Vargase..."

Jeho oči na malý moment zvlčely a jeho zuby se proměnily na tesáky. ,,Vlastně jsem to byl já, kdo ho přiměl k celibátu."

To jsem se už musela pousmát, když jsem poznala Vargase.

Elijah pak zavrtěl hlavou a tiše si povzdechl.

Začal mě palci hladit po tvářích. ,,Odpusť mi to, prosím, Eli. Nechtěl jsem, aby to zašlo takhle daleko."

Na to se už pousměju. Skloním k němu hlavu a opřu své čelo o jeho. ,,Odpuštěno, Elijahu Silversone," zašeptám.

Na to se usměje i on a konečně své rty přitiskne na mé. Mým tělem projel ten nejúžasnější a nejhřejivější pocit na světě. Tělem mi proudilo teplo a příjemné mravenčení.

,,Jsem rád, že už je to mezi námi dobré, Eleno Seraphisová," vydechl, když se odtáhl. Na to jsem mu odpověděla: ,,To já také. To já také."

'Jsme jen ty a já,
a tak vážně se mi zdá,
že dneska žádný anděl nepřilét.

A něžná svítání
nás neminou,
jednou je najdem,
náhodou nás naleznou.

Zas přijde den
kdy láska vrátí se k nám,
nabízí náruč dokořán.
Nebude dál samotná,
nebude sám,
v den kdy se vrátí láska k nám.

Na rozcestí osudů
křídla rozpínat.
Když nejvíc chceš se rvát,
překvapí tě náhlý pád.
A já už vím že nestačí mít rád.'

/Tak fanfáry na druhou! 😂😂😂\