Elena

'Ach Bohyně... Proč? Proč mi tohle děláš?'

,,Protože by byl jinak život moc nudný," odpověděla mi kousavě Polaris, které se také nelíbilo, že naše tajemství takto vyplulo na povrch. ,,Navíc Elijah má právo to vědět... Je to otec našeho vlčete, má do toho co mluvit..."

Tiše si povzdechnu, když mě Polaris tak hezky pokárala, a pak se zlostně otočím na Beth.

Takhle jsem to vážně nechtěla.

Bethany se nepatrně strčila a zkřivila obličej do vyděšené grimasy, když jí došlo, co právě řekla. A hlavně před kým.

,,Cože?!" Vyjekl Elijah a já semkla víčka.

Samozřejmě tímto vyjeknutím si opět Elijah přivolal pozornost svých rodičů a několik zvědavých čenichů. Nepříjemně se zamračím a otočím se na dvanáct vlkodlaků za Arianou a Killianem.

,,Jděte si po svých!" Štěknu po nich a Killian s Arianou se zmateně otočí za sebe, aby se ujistili, že tím nemyslím je, ale členy smečky.

Když se dvanáct čenichů vzdálilo, Elijah ke mně přistoupil a vzal mě za ramena. Naštěstí opatrně, takže mě nic nebolelo.

,,Proč jsi mi nic neřekla?!" Vyhrkl a já znovu probodla pohledem Bethany, která se teď tvářila provinile.

Killian s Arianou ji probodávali zlobnými pohledy. A Ariana jí ještě věnovala pohlavek, když se okolo nich prosmýkla, aby zmizela z mého dosahu, jinak bych tady po ní asi skočila, i když jsem nemohoucí.

Elijah si Arianina gesta všiml a zamračil se. ,,Vy jste to věděli?!"

Ariana se už chystala něco říct, ale já byla rychlejší: ,,Své rodiče z toho vynech. A Bethany také. Vyřešíme to jinde, ano?" Povzdechnu si a s prosbou v očích se na Elijaha podívám.

On, očividně ublížený z toho, že mu byl můj stav zatajen, jemně přikývl, tak jsem ho vzala za ruku a vedla do jeho kanceláře.

Ještě jsem slyšela Killiana, jak říká: ,,Tak jdem dojíst snídani..."

,,Ano, mám hlad jako vlk," přitakala Kathleen, čemuž se ostatní uchechtli.

,,Chtělas říct vlkodlak, zlato," zacukroval Daren.

Pousmála jsem se nad nimi a mířila po schodech zpět nahoru do Elijahovy kanceláře ignorujíc můj kručící žaludek. Samozřejmě, že jsem ještě nesnídala a zřejmě se už dneska nenasnídám.

Jakmile jsme se ocitli v kanceláři za zavřenými dveřmi, tak si Elijah založil ruce na hrudi a tvářil se ublíženě. ,,Chtěla jsi mi to vůbec říct?"

S tichým povzdechem přikývnu. ,,Ano. Ano, chtěla jsem."

,,A kdy?" Nadzvedl obočí. ,,Až budeš mít těsně před porodem?" Jeho tón byl kousavý a ublížený a o to víc mě mrzelo, že se to dozvěděl od ukecané Bethany.

,,Až bych si byla na sto procent jistá, že si ho chci nechat," vydechnu těžce a odvrátím od Elijaha pohled.

,,Ty jsi uvažovala o interrupci?" Vydechl nevěřícně a já už nad tím musela protočit oči. Vysvětluji to už asi třetímu člověku, a ani ten není schopen se vžít do mé situace!

,,Ano. Uvažovala. Protože je mi osmnáct let. Mám celý život před sebou, na vlčata je ještě čas. A navíc vzpomínáš si, v jaké jsme byli situaci ještě před dvěma dny?" Nadzvednu obočí. ,,Byli jsme ve válce, o které jsme nevěděli, kdy skončí... Myslíš, že bych chtěla v takové době porodit a poté vychovávat vlče?" Nadzvednu obočí s jasnou otázkou v očích.

Elijah mlčel a zaraženě mě pozoroval. V hlavě mu to šrotovalo pozdější lesk v očích mě potvrdil v tom, že až teď mu došlo, v jaké jsem situaci.

,,Doháje, Eli... Strašně se omlouvám," přišel ke mně a objal mě. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a poslouchala tlukot jeho srdce.

,,To nic..." Zamumlám. ,,Nejsi první a asi ani poslední..."

,,Jak na tom jsi?" Zeptá se a koukne na mě. Dlaň mi přiloží na břicho a já se tam podívám. Se zvláštně dobrým pocitem mi to přišlo přirozené a normální. A byl to příjemný pocit.

,,Mám už jen pár týdnů na to se rozhodnout... Jinak už nebude možné interrupci provést..." Hlesnu.

Elijah si opře své čelo o mé a pohladí mě po tváři. ,,Dobře..." Vydechne. ,,Chci, abys věděla, že ať se rozhodneš jakkoliv, budu stát při tobě, ano? Je mi jedno, jestli si miminko necháš nebo ne. Je to čistě na tobě."

Zadívám se mu do očí a vidím v nich veškerou lásku a útěchu. Ale zároveň bolest.

Bolest a strach.

Podle toho jsem poznala, že si přeje, abych si miminko nechala. Že chce být otcem. A poznala jsem to i z jeho pachu.

Musela jsem se pousmát a pak přitisknout své rty na jeho.

Chvíli byl zaražený, ale poté mi polibek opětoval. Levou ruku, kterou měl na mém břiše, přesunul na můj pas a pravou ruku nechal na mé tváři.

---

Daren

Společně jsme se posadili k jídelnímu stolu a konečně začali snídat. Bohyně ví, jak dlouho bude Eleně a Elijahovi trvat, než se vrátí a některým z nás se už ozývaly žaludky.

,,Jak to teď vlastně s vámi dvěma bude?" Zeptala se v průběhu snídaně Bethany s pohledem upřeným na mě a Kath, zrovna ve chvíli, kdy se v jídelně objevil Alfa pár.

Na malý moment se zarazím a Kath vypadala, že jí to skutečně zajímá.

Pohled přesunu na Elijaha, který viditelně zbledl a ztuhl, a Elenu, která se na něj podívala se stejnou otázkou v očích jako já.

,,No..." Odkašlal si Alfa a já i Elena jsme nadzvedli tázavě obočí. ,,Samozřejmě vás tu nemůžeme držet, takže... Pokud chcete, tak... Po obědě můžete odejít zpět k vaší smečce."

Zatímco já se jen usmál a pokýval hlavou, tak Kathleen začínala zářit štěstím. Usmívala se a dokonce se nadšeně zasmála. ,,Vážně můžeme?"

Elijah se pousmál. ,,Samozřejmě."

Elena se spokojeně usmála. ,,Tak už to konečně bude všechno tak, jak má."

,,Ale... Ještě mě napadlo," odkašlu si a podrbu se na zátylku, ,,jestli bychom si dnes večer nevyrazili na lov. S celou smečkou. Samozřejmě jen, když budete chtít. Je to jen návrh. Aby se už konečně naše přátelství a příměří potvrdilo."

Elijah se spokojeně usmál. ,,Jasně. To je moc dobrý nápad."

,,Ale já jít nemůžu," zavrtí hlavou El a mě  se zmocní pocit viny. ,,Nemůžu se přeměnit, moje tlapy by byly nepoužitelné. Vlastně bych ani nestála." Povzdechne si.

,,Má pravdu. Tohle je vážně hloupý nápad, s prominutím, Alfo Darene," koukne na mě Ariana a já mlčky přikývnu.

,,Ovšem. Omlouvám se, Elí. Nedošlo mi to," sklopím pohled ke stolu.

,,To je dobrý, Darene," pousměje se má sestra. Já cítil tu její lítost, kterou vyvolala má chvilková zapomnětlivost.

,,Ale rozhodně musíme uspořádat společný lov obou smeček. A tentokrát kvůli skutečnému příměří," ozvala se Kathleen a já pod stolem ucítil, jak mě chytla za ruku, zatímco se povzbudivě usmála.

Bývalý a současný Alfa páry se na sebe navzájem podívaly a v očích jim spokojeně zajiskřilo.

,,Jo. To už zní lépe," přitakal Killian a poté už snídaně probíhala v poklidné a příjemné rodinné atmosféře.

Vděčně jsem Kathleen ruku stiskl. Zachránila situaci.