„Král duší z nějakého nepochopitelného důvodu projevil zájem, abyste byl v jeho Nulté divizi, zástupče Abaraii," hlas Velícího kapitána připadal Renjimu vzdálený. Poslouchal, ale pořádně nevnímal.

„Dovolíte to, kapitáne?" odvážil se Velícího zeptat.

„Rozhodnutí je hlavně na vás," odtušil. „To vy si musíte vybrat, ale odmítnout by bylo neuctivé."

„Já... přijímám. Sloužit Králi duší pro mě bude čest," byla to jediná možnost, jak opustit Seireitei, aniž by zradil třináct divizí. Po Rukiině zmizení v Reálném světě ho u divizí už nic nedrželo. Chtěl pryč, co nejdál od míst, která je spojovala. Zničil dokonce i dopis, který mu zanechala. Přetnul veškerá pouta se zrádkyní. Hluboce litoval, že všechno v Seireitei dělal pro ni. To pro ni se snažil zesílit.

„Kdy mám odejít, pane?"

„Zítra. Dneska se ještě rozloučíte."

„Jistě," věděl, že spousta přátel mu bude chybět, ale musel odejít. Začít jinde, znovu a lépe.

Musím ještě do jeskyně, rozloučit se s Obitem. Nevím, kdy se zase uvidíme, jestli vůbec, shinobi mu za uběhlé dva roky nebyl lhostejný. Zjišťovat, jestli je ten cit vzájemný však nehodlal. Bál se o přátelství, které měli.

*

Renji se rozhodl odejít do té jejich Vnitřní dimenze a sloužit přímo tomu králi. Chápu to, potřeboval po zradě té kamarádky změnit prostředí. Rozumím tomu, ale už se víckrát nesetkáme, byl si tím jistý. Průchody do vnitřku jeskyně alespoň zútulnil, dveřmi. Nepřišlo mu správné nechat je odhalené. U reiatsového si ale dával pozor, dveře tam nasadil jen zlehka, pořádně nedržely.

„Posloucháš mě vůbec, Obito?" Kakashiho hlas ho vytrhl z přemýšlení.

„Můžeš mi to zopakovat? Nad něčím jsem uvažoval," pokusil se o omluvný tón.

„Říkal jsem, že Naruto by se měl každým dnem vrátit. Jeho výcvik s Jiraiyou se chýlí ke konci."

„Ty dva roky utekly, až moc rychle," souhlasil. „Každopádně jsem zvědavý, jak moc zesílil."

„To nejsi sám. Sakura a Sasuke taky, vlastně... téměř všichni z jeho generace jsou zvědavý, s čím se vrátí. Mistr Minato s Kushinou taky," pohlédl na Obita. „To mi připomíná, že s tebou chce náš učitel mluvit."

„Co jsem provedl?" dopil saké.

„Netuším. Proč se takhle ptáš?"

„Protože už roky jsi mi neoznamoval, že mám za mistrem zajít. Trochu mě to zarazilo."

„Byl jsi akorát na misi a já po ruce. Vídáme se dost často na to, abych zprávu předal," pozoroval, že se Obito zvedl. „Půjdeš hned?"

„Jo, nenechám ho čekat. Musí to být důležité," vyrazil k budově.

Kakashi zaplatil útratu. Netušil, o co v rozhovoru půjde, ale věděl, že se to dozví i s podrobnostmi.

„Jsem rád, že jsi přišel tak rychle, Obito." Minato mu pokynul k židli.

„O co jde, mistře?" posadil se. Neřekl by to, ale připadal si opět jako káraný žák, který udělal chybu. Možná se nějaké dopustil na poslední misi?

„Chtěl jsem s tebou mluvit o povýšení."

„Prosím?" zaskočilo ho tohle sdělení, nečekal to. Byl jounin, už neměl, kam dál povýšit. Leda...

„Pátý Hokage, Uchiha Obito. Jak ti to zní?"

„Mistře... to je..." neuvěřitelné bylo slabé slovo. Vždyť tu byli jiní, kteří by se hodili lépe.

„Pochybuješ? Tak vím, že jsem se rozhodl správně. Bude z tebe dobrý Hokage, vím to."

„Ale... proč? Z jakého důvodu?" musel se zeptat.

„Pochopíš to, až budeš mít jednou, vlastní rodinu. Chci se víc věnovat Kushině a Narutovi, až se vrátí. Práce Hokageho a rodiče se v mnoha věcech vylučuje. Chci mít na svoji rodinu víc času, hlavně na Naruta. Musel si připadat dost zanedbávaný. Rád bych to napravil."

Chápal mistrovo vysvětlení, i když sám rodinu neměl. V hloubi duše věděl, že má Minato pravdu.

„Tak... přijímám, mistře. Nezklamu vás a ani vaši důvěru."

Srdce mu prudce bušilo. On a Pátý? Měl opravdu takové schopnosti, aby se stal nejváženější osobou ve vesnici? Žádný Uchiha se Hokagem nikdy nestal a on měl být první, kdo této pocty dosáhne. Zamyslel se. Byla to možnost, jak usmířit vesnici a Uchihy, ratolest míru, příslib lepší budoucnosti.

Nezklamu vesnici ani nikoho jiného. Nesmím, nepřipadá to v úvahu. Teď bys vykulil oči, co, Renji? Poslední myšlenka patřila shinigamimu z královské dimenze.

***