Měli jsme si stanovit nějaký časový harmonogram pro setkání, táhlo Renjimu hlavou. Čekal sotva pár minut, ale připadalo mu to jako několik hodin. Pro příště domluvíme přesný den a čas, abychom se neminuli, hodlal ještě počkat, ale proklínal se, že je tohle nenapadlo hned. No... nenapadlo nás to. Nečekali jsme, že tu na sebe navzájem narazíme, setkání ho vyvedlo z míry. Teď byl obezřetnější, napomohlo tomu i čištění toalet. Útrpně se ušklíbl. Nechtěl to zažít znova, nikdy víc.

„Konečně," zahučel si pro sebe, když se z tunelu vynořil Obito. Vzápětí se zarazil, zacukaly mu koutky.

V čem se to válel?

Obitova vesta byla špinavá a zválená. Vlasy mu trčely do všech směrů. Byl drobet div, že se držel na nohou.

„He... hej!" Přešel k němu, když se shinobi svezl podél stěny na zem. „Nevypadáš moc dobře. Co se stalo?"

„Zvrtla se nám mise. Nic mi není, jestli myslíš na zranění. Jsem jen utahaný. Nemusíš nade mnou takhle stát, nejsem malý dítě."

„No... dobře. Ohledně tohohle prostoru tě zklamu. Nic jsem u nás nenašel, nikde."

„To jsem měl větší štěstí. Vyhrabal jsem něco málo, ale bude nám to muset stačit," vlastní hlas mu zněl suše, vyprahle.

„Příště si s sebou vezmi vodu," Renji zrovna teď zalitoval, že nemá žádnou po ruce.

„A ty ji s sebou snad nosíš?"

„Ne."

„Popřemýšlím nad tím. K naší věci... jeskyně vznikla v mém světě. Sloužila jako úkryt před Bijuu."

„Bijuu?"

„Ocasí démoni. Vypadají jako obrovská zvířata, ale jsou dost nebezpeční," snažil se trpělivě vysvětlovat. „Takže... schovávali se tu uprchlíci z vesnic, kdykoliv se Bijuu vyskytovali nablízku. Netuším jak ani proč, ale časem se tu nashromáždilo velké množství chakry," všiml si, že se Renji nadechuje k další otázce. „Přestaň mně přerušovat, Abaraii! Nemám na to náladu!"

Shinigami překvapeně zavřel ústa.

„Nehodlám tu sedět do večera," navázal. „Chakra se tu ustálila a nějak se vytvořil průchod do tvého světa, ale to je jen moje domněnka. Přirovnal bych to ke zdroji energie. Naše chakra... a váš zdroj..."

„Reiatsu."

„Udržují to tady aktivní a zároveň nám brání v průchodu do opačných světů."

„Zní to přitažené za vlasy, ale má to logiku. Prostor, který vznikl spíš omylem, mezi našimi světy. Vzduchoprázdno."

„Něco takového," souhlasil. Začínala mu klesat víčka.

„Běž domů a odpočiň si," Renji mu zatřásl ramenem. „Uvidíme se tu... třeba za týden? Ve stejnou dobu?"

„Souhlasím," zvedl se. „Přijdu."

„Budu čekat, shi... Obito," opravil se.

*

„Kdy vyrážíš?" Obito se opíral o zeď, pozoroval svého svěřence.

„Jakmile se zotavím, mistře. Nemůžu... nestačí to. Nestačíme na obtížnější soupeře. Potřebujeme nabrat zkušenosti, všichni tři."

„To chápu. Já tě už nemám, co naučit a tady, v Konoze, bys akorát zakrněl. Mistr Jiraiya tě naučí daleko víc," souhlasil s Narutovým rozhodnutím.

„Nezlobíte se?"

„Ne. Děláš správnou věc. Poznáš i svět mimo vesnici, tentokrát pořádně, bez misí," vyšel na chodbu. Přál to Narutovi, potřeboval nabrat zkušenosti, dospět. Souhlasil s jeho rozhodnutím, stejně jako Kakashi.

„Dávej na sebe hlavně pozor, Naruto," řekl si tiše pro sebe. 

***