Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Oddělené duše - 5. část

Černovlasý shinobi se pohyboval opatrně. Tunel, kterým šel, se různě kroutil a zahýbal. Zatuchlý vzduch dával znát, že zde dlouhé roky nikdo nebyl. Byl těžký, nehybný a poletovaly v něm částečky prachu, který zvedaly Obitovy kroky. Byl rád, že tunel se zatím nikde nevětvil. Mohl tak jít bez obav, že se ztratí, ale i tak si značil cestu kunaiem.

Tenhle tunel... vchod byl dobře zamaskovaný. Ušel jsem už hodně kroků, ale pořád nekončí. Teď bych měl být pod vytesanými hlavami Hokagů. Možná je tohle součást únikové cesty. Dávalo by to smysl, zastavil se.

Tunel se rozšiřoval. Ústil do otevřeného prostoru.

Místnosti, opravil se v duchu. Přelétl ji rychlým pohledem. Rozměry připomínala pracovnu Hokageho, ačkoliv chyběl jakýkoliv nábytek. Naproti sobě si všiml dalšího tunelu.

To musí být druhý východ, ale vede mimo Konohu. Vstup musí být někde v okolních vesnicích, přiblížil se k němu. Chystal se vejít. Udělal krok vpřed. Nestihl tak uhnout. Kdosi do něj zprudka vrazil.

***

Renji se po středu jeskyně ani nestačil podívat. Chodbou se doslova, co nejrychleji prohnal, aniž by si nějak značil zpáteční cestu. Nepotřeboval to, když šel celou dobu jedním směrem. Čekal pronásledovatele za sebou, rozhodně ne uvnitř. Hnal tak, že nestihl zastavit, když se před ním cizinec vynořil. Zaznamenal akorát kštici černých vlasů, než ho srazil na zem. Sám se snažil získat rovnováhu, ale marně. Spadl vedle cizího muže.

„Co...? Kdo...?"

„To bych se měl ptát já," prohlížel si muže ve vestě opatrným pohledem. „Kdo jsi a jak ses sem dostal?" Zvedl se na nohy, ale po zanpakuto nesáhl. Chtěl se vyhnout boji.

„Z druhé strany." Obito cizince napodobil. Koutek úst mu cukl, ale rychle se vzpamatoval. Smích by nebyl dobrý nápad.

„Myslím, že oba máme hodně otázek a můžeme je probrat v klidu."

„Beze zbraní?"

„Přesně tak," odepnul pouzdro. Není to moje jediná zbraň, ale to nemusí tahle červenovlasá hlava vědět.

„Dobře," Renji odložil meč. „Začnu. Kdo jsi?"

„Shinobi, Uchiha Obito, a ty?"

„Abarai Renji, shinigami. Zástupce kapitána šesté divize. Říkal jsi, že ses sem dostal z druhé strany..." všiml si před sebou vzdálenější chodby. „Odkud?"

„Z Konohy."

„O takovém místě jsem v životě neslyšel. Já jsem ze Seireitei," dle Obitova nechápavého výrazu pochopil, že ani jemu název Seireitei nic neříká.

Zvláštní. Nejspíš jsme našli nějaký propojený bod mezi našimi světy. Jak je to vůbec možné? Je to časoprostorová technika podobně jako Kamui? Ne, to bychom tu nebyli oba, zamyslel se.

„Něco zkusím, shinigami," natáhl ruku k tunelu, kterým prošel Renji. Jeho dlaň neprošla skrz. Zastavila se o bariéru z reiatsu, z modrých vlnek.

Renji zkusil druhý tunel. Také byl zastavený bariérou. „Jsme tu uvěznění?"

„Neřekl bych. Oba jsme sem prošli a nejspíš se dostaneme i ven, jen nemůžeme navzájem do opačných světů. Já do toho tvého Seireitei a ty..."

„Do tvojí Konohy, chápu," docházelo mu to rychle. „Otázka je... proč jsme se sem dostali? Co je to za místo?"

Obito zaváhal nad nápadem, který mu bleskl hlavou. Neměl nad ním ani uvažovat. Natáhl k Renjimu ruku, nechal ji viset ve vzduchu.

„Mohli bychom to zjistit. Společně," nadhodil.

„To není špatný nápad. Můžeme pátrat v našich světech a tady si předávat poznatky," pohlédl na Obitovu ruku. Na chvilku zaváhal, než ji stiskl.

„Jdu do toho, shinobi. Chci zjistit, proč tohle místo existuje a k čemu slouží."

„To my oba."

Potřásli si rukama. Dohoda byla zpečetěna.

*

Nejsem si jistý, že jsem udělal správně, Obito měl pochybnosti o uzavřené dohodě. Nebyl si jistý tím, jak se zachoval. Uzavřel dohodu, za účelem získání informací, s naprostým cizincem, kterého pořádně neznal. Netušil ani, co může od shinigamiho čekat. Věděl jen, že to není žádný zelenáč, nýbrž zkušený bojovník.

Vyšel ven. S úlevou zjistil, že jeho stanoviště zůstalo v pořádku. Na krytý vstup vložil bariéru, čistě pro jistotu. Nepotřeboval, aby se dovnitř dostal kdekdo.

Bude to jistější. Nechci ani vědět, co by se stalo, kdyby tam Renjiho někdo neohlášeně překvapil, zaposlouchal se do zvuků kolem sebe. Převládalo ticho.

Vyřazovací souboje už musely skončit, byl zvědavý, jak si všichni letošní geninové vedli. Nepochyboval, že ze sebe vydali to nejlepší. 

***

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro