Slouží vesnici, ne našemu klanu, jako Anbu. Ovšem nejsem si jistý, že mě vyslechne. Nemá nejmenší důvod mluvit se zrádcem.

„Obito..." Itachi spustil ruku se shurikeny. Chystal se k hodu na terče. „Co tě sem přivádí?"

„Potřebuju s tebou mluvit. Vím, že klan se mnou nechce mít nit společného a chápu je. To ale neznamená, že budou vymývat mozek tvému bratrovi. Měl by mít Kakashiho, svého učitele, v úctě, a ne ho nenávidět."

„Cože?"

Zřetelně Itachiho zaskočil. Četl to v držení jeho těla. Uměl maskovat svoje pocity, ale teď to neměl zapotřebí.

„Promluvím s ním. Nic jiného ti slíbit nemůžu."

„Děkuji."

„To nemusíš. Sám dlužím Kakashimu hodně, ale tohle chování, ze strany klanu, si nezasloužíte ani jeden. Udělal jsi správnou věc a oni to odmítli uznat. Namísto toho..."

„Stačí, Itachi! Nezapomínej, kde je tvoje místo." Obito ho včas přerušil.

„Jistě, strýčku."

Oslovení vyvolalo na jouninově tváři drobný úsměv.

„Kdy se začnu učit něco víc?"

„Teprve, až pořádně ovládneš vlastní chakru. To je základní věc, Naruto. Bez stabilní chakry nemůžeš používat techniky. Vždycky záleží na jejím množství a stabilitě."

„Mluvíte, jak mistr Kakashi. Dobře... čím mám začít?"

„Začneme zlehka. Koncentruj se na chakru, shromáždi ji v chodidlech. Jakmile jí bude dostatek, zkus vyběhnout na strom."

Potěšilo ho, když neslyšel ani slovo odporu. Sedl si tak, aby mohl Naruta pozorovat, ale nehodlal do jeho snažení zasahovat. Viděl se sharinganem techniky, ne tok chakry, což by se teď hodilo daleko víc.

„Nespěchej. Uvolni postoj. Nevyplatí se být ve zbytečné křeči. Dýchej zvolna... tak je to správně. Připraven?"

Odpovědělo mu kývnutí.

„Zkus to!"

Naruto poslechl. Sotva po pěti krocích se jeho koncentrace přerušila. Spadl, ale hned vstával.

Výborně. Nevzdá se po prvním neúspěchu, Obita to potěšilo. Má opravdu potenciál. Půjde to.

***

Renji se poflakoval po Rukongai. Nechtěl si připustit, že ho nepoznala. Bolelo to. Vlastně... byl tím šokovaný. Copak jí pozice v divizi a příslušnost ke šlechtě vlezly na mozek? Netušil.

Co mám teď dělat? Ano, změnil jsem se, ale ne tolik. Přece mě nemohla odepsat. Já to neudělal, nemohl jsem. No tak... nesmím to vzdát. Vytrvám. Rukio...

Zastavil se. Jeho pozornost upoutal pohyb.

Byla to dvojice shinigami v bílém.

Bílý oděv přes černé kimono? Přikrčil se. To nejsou kapitánská haori. Vlastně... mají na sobě znaky Nulté divize.

Vzbudilo to jeho zvědavost.

Nehýbou se... a cítím tam reiatsu. Bariéra? Co hlídají? Musí to být něco dost cenného.

Nepřibližoval se. Chtěl zůstat, pokud možno, nespatřený. Rozhodl se zjistit, co se skrývá za bariérou. Nedokázal se přimět k odchodu. Narazil na, jedno z mnoha, tajemství, které obklopovalo Seireitei.

*

Obita zaskočila rychlost, s jakou se blížily Chuuninské zkoušky. Mimoděk si vybavil ty své před Třetí velkou válkou ninjů.

„Mistře Obito?"

„Ano?"

„Jaká byla vaše Chuuninská zkouška?" Naruto hořel zvědavostí. „Mistr Kakashi o ní nechce vůbec mluvit," v hlase mladého Namikazeho zaznělo zřetelné roztrpčení.

Pousmál se. „Kakashi zkoušku složil a stal se chuuninem. No a já, společně s Rin, byl povýšený za zásluhy v boji. Zkoušky na jouniny jsme pak plnili společně," nedal mu přesnou odpověď.

„Chápu, ale i tak jste museli plnit úkoly, ne?"

„Místo tahání rozumů se soustřeď na svůj trénink, ano?" Viděl ten protažený obličej. „Řeknu ti akorát jednu věc. Nepodceňuj přípravu. Je to životně důležité... a teď zpátky k tréninku."

Hokageho syn poslechl. Nebral na lehkou váhu varování mistra Obita, natož pak dril od nového mistra, Ero sennina Jiraiyi.

***