Pod vládou Pátého vesnice vzkvétala, dokonce vyřešil vnitřní neshody s klanem Uchiha, které dříve oslabovaly vojenskou sílu celé Konohy. Obito sám, ale cítil, že na jednu osobu je řízení vesnice těžký úděl, jak stárnul. Neměl nikoho, s kým by se podělil o břímě povinností, i když mu mnohokrát nabízeli sňatek. Stál o jedinou osobu, kterou nikdy nemohl mít.

Kakashi převezme vesnici jako Šestý a teprve pak, po něm, nastoupí Naruto. Na tom jsme se domluvili už před nějakou dobou. Jsem rád, že alespoň Kakashi nebude sám. Udělal dobře, že požádal Rin, nějakou dobu po jejím návratu, o ruku. Oběma to přeju, pohlédl na fotografie na nočním stolku. Jediná tvář, kterou chtěl vidět nejvíc ze všech, chyběla. Neměl žádnou fotografii, o to víc si Renjiho uchovával ve vzpomínkách. Jeho tvář, vůni, smích.

Zavřel oči, hlava mu klesla na hruď, jak seděl. Dech se zkracoval, až ustal docela.

Uchiha Obito, Pátý Hokage, zesnul.

***

Renji čekal v jeskyni, i když zrovna trpělivý nebyl. Na jednu stranu se těšil, ale na druhou hořce litoval. Byl shinigami, za dlouhá desetiletí služby bral mnoho duší a viděl spousty úmrtí, ale pomyšlení na Obitovu smrt ho ničilo.

Zvedl hlavu, když se v jeskyni zhmotnila duše.

„Nelekej se, Obito," nechtěl ho vyplašit.

„Renji? Co tu děláš? Proč jsem průsvitný? Tohle je... posmrtný život?" prohlížel si svou ruku bez vrásek.

„Máš dvě možnosti. Můžeš odejít do vašeho posmrtného života nebo se mnou projít do mého světa a stát se shinigamim."

„Shinigamim jako jsi ty?"

„Ano. Máš potenciál stát se jedním z nás," natáhl k němu ruku.

„Pojď se mnou, Obito. Prosím, já... chci tě mít vedle sebe. Napořád, ať se stane cokoliv." Bylo to nejblíž k nějaké formě milostného vyznání, které si Obito zasloužil slyšet.

„Půjdu. Svět bez tebe... takový by byl smutný," vzal ho za nabízené prsty.

Renji by to nepřiznal, ale ulevilo se mu. Bál se, že Obito odmítne.

Ruku v ruce vykročili k průchodu do Seireitei. 

*

Shinigami nejsou tak odlišní. Mají svoje životy, úkoly, poslání. Ve výsledku jsme stejní. Udělali bychom cokoliv pro to, aby naši blízcí byli v bezpečí, čekal v Renjiho ložnici. Nebylo moudré dál odkládat to, co mu chtěl říct. Pamatoval si, co mu Renji řekl v jeskyni. Chtěl mu oplatit podobnými slovy, teď mohl.

Usmál se, vycítil Renjiho pohled. To kvůli němu souhlasil, že se stane shinigamim.

„O čem jsi chtěl mluvit, Obito?" měl sevřený krk.

„O nás," přál si vykřičet všechny svoje pocity do světa, přestat se jimi dusit, zalykat. Čekal z Renjiho strany jakoukoliv reakci, ale důstojník mlčel.

„Stal jsem se shinigamim kvůli tobě, Renji. Ta naše postupná setkání pro mě hodně znamenala. Jsem za ně vděčný. Já... nikdy jsem se neoženil, nemohl jsem. Moje srdce, duše... všechno, kým jsem... patří jenom tobě. Renji, já..." spolkl další slova.

Ruka, která se dotkla jeho tváře, mu v nich zabránila.

„Teď jsi mně předběhl. Dlouhý roky jsem se ti chtěl vyznat, jen jsem netušil, jestli budou moje city opětovaný."

„Jsou," špitl. „Vždycky byly," nechal se obejmout.

Renji... zvedl hlavu. Polibku se nebránil, vychutnal si ho. Miloval shinigamiho a teď, konečně, se jeho sny stávaly realitou. Musel uznat, že realita jeho snové představy dalece předčila.

„Zůstaneme spolu napořád, že jo?"

„Ano, slibuju." Renji si byl jistý. Nedovolí, aby je někdo rozdělil. Zůstanou spolu, ať se stane cokoliv.

Napořád.