Nesnášel to. Všichni ho pořád podceňovali. To ovšem mělo skončit. Vždycky, na všech misích, se snažil chránit přátele. Snažil se o to i s jedním, jediným, sharinganem. Nelitoval se, bojoval prostě dál. Musel jen překonat bolest.

Nikdo se mu neposmíval za to, co udělal. S rozmyslem svěřil jedno oko příteli. Nikdy si nemyslel, že přežije, ale osud chtěl jinak.

„Obito, pojď dál."

Hlas jeho mistra ho vytrhl z myšlenek. Vstoupil do kanceláře Hokageho.

„Slyšel jsem, že poslední mise proběhla bez problémů. Opravdu se vzdali hned, jak vás viděli?"

„Ano. Bylo to... příjemné překvapení. O Kakashim kolují legendy, a báchorky, přitažené za vlasy."

„Nejenom o něm, o vás obou," všiml si, že přivedl jounina do rozpaků. „No a co se týče Rin... učení pod Tsunade jí svědčí, ale zklamu tě. Nevím, kdy se vrátí do vesnice."

„To nevadí, mistře. Jsem rád, že si vede stejně dobře jako já a Kakashi."

Opravdu dospěl. Už to není ten věčně ustrašený student, který se bál zranění a tropil skopičiny. Jeho Ohnivá vůle je silná a zesílí časem mnohem víc, až ji bude předávat dál.

„Nezavolal jsem si tě, jen abych ti řekl o Rin. Mám na tebe prosbu."

„Poslouchám," nepatrně zvážněl.

„Víš, že Naruto brzy ukončí akademii a bude z něj genin."

Přikývl. „Co to má společného se mnou?" Čekal na vysvětlení.

„Kakashi bude mistrem jejich týmu, ale nenaučí ho všechno, proto potřebuji tvoji pomoc, Obito. Nauč ho základy větrných technik a apeluj i na týmovou spolupráci, prosím."

„Koho bude mít v týmu?"

„Haruno Sakuru a Sasukeho, z tvého klanu."

„Itachiho mladší bratr." Kolikrát je viděl spolu, ale většinou z dálky. Coby jounin netrávil v klanu tolik času, ani o to nestál. Od doby, co Rin transplantovala jeho oko Kakashimu nebyl ani ve čtvrti Uchihů vítaný. Pro vlastní klan byl nežádoucí osobou, vyvrhel.

„Kdy mám začít s Narutovým výcvikem?"

„Co nejdřív... a děkuji. Za sebe i za Kushinu."

***

„Abarai Renji, že? Jak dlouho jste v mojí divizi?"

„Pět let, kapitáne. Převeleli mě z jedenácté divize," snažil se mluvit klidně. Takovou dobu se pokoušel dostat k Rukie a teď měl příležitost.

„V současné době potřebuju zástupce. Máte dobré výsledky z misí a jste zodpovědný. To, že vám nejdou techniky kido velkoryse přehlédnu."

Hledal v kapitánových očích jakoukoliv stopu po vtipu, ale nebylo tam nic. Pohled měl vážný, odtažitý. Kuchiki Byakuya nežertoval.

„Přijímám," tušil, že musí odpovědět hned.

Kapitán jen stroze kývnul. Podal mu mlčky zástupcovskou pásku.

„Děkuji, pane." Přišlo mu to na místě. Konečně byl Rukii blíž než kdykoliv předtím. Nemohl se na ni vykašlat, natož ji pustit z hlavy. Byla součástí jeho světa, i když se neviděli od okamžiku, kdy ji klan Kuchiki adoptoval. Teď měl možnost to napravit. Opustil kapitánovu kancelář, jako ve snách, s nasazenou páskou.

*