Taryet

Posadila jsem se naproti nim na postel. Ten Beta mi snad naháněl ještě větší hrůzu než Alfa. Celou dobu si mě prohlížel jako by mé existenci a slovům vůbec věřil.

Cítila jsem po celou dobu jak na mě upírají pohled. Čekala jsem, kdy se rozhodnou mě tady zneškodnit jen proto, že jsem od Claudantů.

Ten Alfa si odkašlal, když cítil to nepříjemné napětí. ,,Takže... Řekni nám, co se přesně stalo."

Jemně jsem přikývla. Alfa se ke mně choval jako k hostu, to nepochybně, ale stále to byl Alfa a tak jsem byla překvapená, když to ze mě nezačal páčit jako při výslechu.

,,Um..." Věděla jsem, že jim musím říct, že čekám dítě, jinak jim bude chybět kus skládačky, kvůli kterému mi nebudou věřit, jelikož jim to nebude dávat smysl, ale nemohla jsem to prozradit, to by pak ten Alfa na mě nejspíš koukal úplněk jinak. Nemluvě o Betovi.

,,Včera, předtím než jsem byla nucena z území mé smečky utéct, jsem přišla mým rodičům oznámit jednu nepříjemnost, která se stala nedopatřením před třemi měsíci-"

Odmlčela jsem se a pohlédla na blonďatého muže, jehož čelist při zmíněném časovém úseku ztuhla. A nejen čelist, ale viděla jsem, jak se celý napjal. Před třemi měsíci jsme spolu měli tu čest v jednom nočním klubu. A on si to nejspíš navzdory tehdejší kocovině a dlouhému času, který od té doby utekl, pamatoval.

,,Čekala jsem, že mi rodiče pomohou se s tím vypořádat... Byla to chyba. Rodiče mi řekli, že je pozdě a brzy se to dozvěděl Alfa Sebastian..." Odmlčela jsem se a objala se pažemi, abych zahnala ten chlad, který mnou projel.

,,Pochopil to jako zradu, nenechal si nic vysvětlit-" Mé hrdlo se stáhlo a já ztěžka polkla. Do očí se mi vehnaly slzy a tak jsem raději rychle odvrátila pohled.

,,Hej, jen klid děvče..." Slyšela jsem zamručet Betu a zavřela jsem kvůli tomu raději oči.

,,Beto..." Zavrčel Alfa.

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Prsty jsem si prohrábla vlasy a na malý moment jsem zaklonila hlavu ke stropu. Párkrát jsem zamrkala a konečně zahnala slzy.

,,Alfa Sebastian mou chybu označil za zradu a řekl, že každý zrádce má právo na jediné... Jen na smrt. Odsoudil mě k smrti a já-" zajíkla jsem se a přestala se soustředit na to, co říkám.

,,Musela jsem ze smečky utéct, abych nás zachránila. Musela jsem pryč, jinak by nás zabili! Prosím, nemohu tu zůstat. Sebastian mě viděl, jak jsem překročila hranice na vaše území a brzy vás jistojistě zkontaktuje, abyste mě jemu vydali!" Rychle jsem vstala z postele a vydala se k nim, oba se postavili na nohy a zírali na mě.

,,Prosím, nechte mě jít na neutrální půdu! Je to jediný způsob, jak nás před Sebastianem zachránit! Nemohu tu být! Sebastian by vám vyhlásí boj!" Před Alfou jsem si klekla a chytla ho za ruce.

,,Prosím... Musím jít..." Zazoufala jsem a nechala své horké slzy volně stékat po tvářích. ,,Jinak ohrozím i vás... Budete Sebastianovi nepřátelé, jestli zjistí, že mě ukrývate!"

Beta si něco tiše zavrčel, ale sotva jsem mu rozuměla, sotva jsem ho vnímala. Jen jsem slyšela, co mu říká Alfa: ,,Ano, smečka je v ohrožení, ale ještě jim nic neříkej, tohle budu muset promyslet..."

,,Co byste promýšlel?! Vždyť je to jasné, já jsem Sebastianův terč a bude jím i vaše smečka! Prostě mě nechte odejít a nebudete se do toho muset vůbec plést!" Vyjekla jsem a ucítila jsem jeho pevné ruce na svých ramenou. Vytáhl mě na nohy a zadíval se mi přímo do očí. A k mé smůle se mi na malý moment vybavil moment, kdy se na mě takhle upřeně díval před třemi měsíci... Jenže tehdy byl tento pohled plný chtíče podpořený alkoholem. Teď byl plný starostí a zcela střízlivý.

,,Nemůžeme tě nechat jen tak jít... Celá ta záležitost je pro tebe příliš čerstvá a jsi moc zranitelná," zavrtěl hlavou odhodlaně a já měla na malý moment pocit, že jeho oči zvlčely. Jenomže to bylo jen na krátký okamžik, nejspíš se mi to skutečně jen zdálo.

,,Toho budeš litovat, Holdene," zavrčel Beta.

Alfa mi pomohl se posadit zpět na postel. Stále se díval na mě a přitom mu řekl: ,,Nebudu, Christiane... Nebudu."

Tentokrát jsem ty vlčí oči opravdu zahlédla a já zalapala po dechu. Pak jsem jen sotva postřehla, že Beta opustil místnost, když mi Alfa dvěma prsty zastrčil můj havraní pramen vlasů za ucho.

,,Budete, Alfo. Beta má pravdu. Tohle je vražedné rozhodnutí. Můžete kvůli mě proti sobě poštvat celou smečku," zachraptím a ztěžka polknu.

Alfa byl až moc zatraceně blízko. Vdechovala jsem jeho pach kapradí a zázvoru a vzpomněla si na tu tehdejší noc, na jeho doteky a vášeň, naše splašené dechy a steny, které vyplňovaly tu místnost.

Při vzpomínce na ten zážitek, který mě i jemu způsobil nyní vystavil do nepříjemné situace, mi vehnaly červeň do tváří a byla jsem nucena jeho pohledu se vyhnout.

,,Tykej mi, Taryet," řekl a já se jen ztěží ovládala, abych na něj nepohlédla. Přeci jen by z mých očí mohl-

,,Přeci jen..." Odmlčel se a vzal mé tváře do dlaní, donutil mě se mu do těch očí podívat a já sledovala, jak se jeho lidské oči mění ve vlčí a naopak, jako by bojoval sám se sebou a svým vlkem. A já na tom nebyla o nic lépe, zrychlil se mi dech a Anais uvnitř mě se snažila přebrat kontrolu a dotknout se ho, objímat ho, políbit.

,,Jsme již měli tu čest si tykat..." Jeho hlas byl teď hlubší a já se opřela dlaněmi do matrace, abych se udržela v sedě.

Tohle jsem už tehdy zažila. A zjistila jsem, že na mě má i po jen jedné noci a po tak dlouhé době obrovský vliv.

Anais si přála, aby mě políbil. Aby si mě znovu vzal, ale já věděla, že je tohle špatně!

,,Ne," vyhrkla jsem a vytrhla se z jeho jemného sevření, když se svými rty začal přibližovat k těm mým.

Jeho vlčí oči zmizely a on si ode mě s odkašláním odsedl na druhou stranu postele, až na kraj. ,,Odpusť, nevím, co to do mě vjelo," zavrtěl hlavou.

Nic jsem mu na to neřekla a jen jsem zírala do země.

,,Už tě nechám odpočívat. Mezitím promyslím, co dál."

A odešel.