Holden

,,Taryet!" Vyjekl jsem a byl jsem u ní rychleji, než stihla dopadnout na zem. Sevřel jsem ji v objetí a opatrně si ji vzal do náruče, načež jsem ji odnesl zpět do postele.

Pak jsem odběhl do koupelny a namočil jsem pod ledovou vodou žínku.

Vyšel jsem ven z koupelny s žínkou v ruce a naskytl se mi pohled na tu černovlasou vlčici, jak se chystá vyskočit z okna. ,,U Bohyně, Taryet!" Vyjekl jsem a přiběhl k ní rychleji, než ona stihla skočit.

Začala okolo sebe kopat a máchat rukama, pevně jsem ji objal a hlasitě vrčel.

O co se sakra snažila?! Zase utéct?! Zabít se?!

,,Ne! Pusťte mě! Hned! Nechte mě jít!" Vyjekla a já svůj stisk ještě zesílil.

,,Taryet, u Bohyně uklidni se, prosím!" Zakňučel jsem zoufale. Samozřejmě mi došlo, že to omdlení jen předstírala a o to víc mě to děsilo. Bude se snažit utíkat často? Prosím jen to ne.

Jenomže dívka s havraními vlasy se nepřestávala vzpírat. Kromě naštvaného vytí a štěkání, jsem v jejím hlase slyšel pláč a to mě drtilo.

,,Prosím, Taryet, uklidni se," zněl jsem opravdu zoufale a dál ji držel. Doufal jsem, že se brzy uklidní a opravdu to tak bylo.

Pak, když už se nevzpírala, jsem slyšel jen tichý pláč a vzlyky. Otočil jsem ji k sobě čelem a ona na mě zírala svýma azurově modrýma očima plnýma slz. Bodlo mě z toho u srdce.

Pevně jsem ji k sobě přitiskl a zabořil jsem nos do jejích černých kadeří. ,,Notak... Už dost," zašeptal jsem a vnímal jsem, jak mi po nahé hrudi stékají její horké slzy.

,,Ne, to nemůže... Nemůže to být pravda." Vzlykla a já zavřel pevně oči.

,,Nemůžu, nemůžu být Vaše. Vždyť já jsem... Já jsem-"

,,Jsi těhotná s někým jiným?" Zachraptěl jsem a cítil jsem, jak celá ztuhla a ztichla. Jemně jsem ji od sebe odtáhl a pohlédl do její uslzené tváře. Palci jsem jí setřel slzy.

,,Jak... Jak o tom víte?" Zeptala se a zakňučela. Tiše jsem si povzdechl a odpověděl jí: ,,Všiml jsem si toho, když jsi byla ve své vlčí formě... A potvrdila mi to i Alexandra..."

Viděl jsem, jak se její oči opět zaplňují slzami a já se zatvářil bolestivě. ,,Prosím, už žádné slzy, Taryet... Neplač, bude to dobré. Já vím, že je to špatná situace... Má smečka už tě dvakrát zachránila před smrtí, jsi má spřízněná duše a do toho jsi v očekávání s úplně nikým jiným. Ale-" odmlčel jsem se a pohladil ji po pažích. Chytl jsem ji za ruce. ,,Ale slibuji, že i navzdory tomu, že otcem tvého dítěte je někdo úplně jiný, tak se o něj postarám, jako by bylo mé vlastní. A postarám se i o tebe. Jsi má Luna a bude o tebe postaráno s tou největší péčí-"

,,Jenomže-" chtěla namítat.

,,Ještě jsem neskončil," zavrtěl jsem hlavou.

,,Ale Holdene-" snažila se dál.

,,Taryet, prosím, nech mě mluvit-" zavrtěl jsem hlavou znovu a přiložil jsem jí ukazováček na rty.

,,Holdene, to dítě je tvé-" vydechla ztěžka.

,,Já vím, že to je hloupost, ale-" v tu chvíli jsem se zarazil a nepatrně jsem ztuhl. 'Co to právě řekla?'

,,C... Cože?" Párkrát jsem zamrkal a přál si, abych se nepřeslechl.

,,To dítě, které čekám je tvé. Jsem těhotná tři měsíce... To je doba, která uplynula od té naší noci v nočním klubu," zachraptěla tiše a mě ze srdce spadl obrovský kámen.

Pevně jsem ji k sobě přivinul. ,,U Bohyně, Taryet, proč jsi mi to neřekla?" Zeptal jsem se tiše a vnímal jsem, jak si o mou hruď opřela hlavu a poslouchala tlukot mého srdce.

,,Bála jsem se... Jsi Alfa úplně cizí smečky a já jsem uprchlice... Bála jsem se, že bys mě nutil si ho nechat vzít... Taky jsem to původně chtěla, ale už to není možné, protože jsem se to dozvěděla moc pozdě." Zavrtěla hlavou a já ji odvedl až ke své posteli, kde jsem se posadil do tureckého sedu a posadil si ji na klín.

Ona si o mé rameno opřela hlavu. Cítil jsem, jak už nepláče a je klidnější.

,,To je ten skutečný důvod, proč tě chtěl Sebastian zabít? Ví, že jsi těhotná se mnou?" Zeptal jsem se tiše.

,,Ne," zavrtěla hlavou. ,,Tedy... Ne úplně," povzdechla si a začala si nervózně hrát se svými prsty na rukou. ,,Ví jen to, že jsem těhotná. To, že otcem jsi ty, neví."

Hrudník se mi rozvibroval vrčením, které začalo vycházet z mých rtů. Černovláska v mé náruči ke mně poplašeně vzhlédla a já okamžitě zmlknul. Pohladil jsem ji po vlasech, abych ji ujistil, že to vrčení nebylo na ni.

,,Já tomu prostě nemohu uvěřit..." Hlesl jsem a ona naklonila hlavu na stranu.
,,Ty? Co mám říkat já, Holdene?" Zamračila se na mě a já se musel uchechtnout: ,,To je pravda."

Pak jsem ale zvážněl a ona znejistila.
,,Taryet, slib mi, prosím, že se už nepokusíš utéct..." Vydechl jsem a ona provinile sklopila pohled dolů.

,,Holdene-"

,,Slib mi to," přerušil jsem jí a donutil ji, aby se mi podívala do očí. ,,Slib mi, že už nebudeš utíkat."

Její oči prozrazovaly, jak ji tahle situace drtí a zcela jsem to chápal. Koho taky ne? V její situaci, kdybych byl ženou, bych na tom byl dost podobně, ne-li stejně.

,,Jak bych pak dokázal tebe a to maličké ochránit, kdybys pořád utíkala a ohrožovala vás tak?" Zeptal jsem se zcela vážně a zabloudil jsem dlaní k jejímu břichu, kde jsem ji nechal.

Ona se na mou ruku podívala a pak opět vzhlédla ke mně.

,,Ty mně tady opravdu chceš, že?" Vydechla tiše a já ji volnou rukou pohladil po tváři. ,,Ano, ovšem, že chci. Taryet, jsi má spřízněná duše, má Luna, čekáš naše dítě a já si přeju, abys tu byla se mnou... Ochráním tebe i naše dítě. Před Sebastianem, před Claudanty, před vším."

,,To bude těžké splnit, nevíš, jaký Sebastian opravdu-"

,,Ale vím jaký opravdu je, a věř, že ten starouš proti mě nebude mít šanci," zavrtěl jsem hlavou a místností se roznesl její příjemný zvonivý smích. Zmateně jsem zamrkal.

,,On není tak starý," zasmála se znovu a já pobaveně zavrčel.

,,Oproti mně ano." Znovu jsem ji k sobě přivinul a dál objímal, a tentokrát se už nesnažila ode mě utéct.