Mihotavé světlo svíčky sotva osvětlovalo postel a muže, který v ní polo seděl, polo ležel, opřený o dva polštáře. Měl zavřené oči a na klíně držel poloprázdný hrnek s čajem.

„Už můžeš jít, nic mi není," zamumlal, aniž by oči otevřel.

Druhý muž, který seděl v křesle vedle postele, to prohlášení zřejmě nebral moc vážně. Místo aby se zvedl, položil mu ruku na stehno přikryté peřinou.

„Počkám tu, dokud zase neusneš," ujistil ho tiše.

Severus si povzdechl a nic dalšího neříkal. Mužova přítomnost ho po procitnutí z noční můry uklidňovala, a přestože to považoval za slabost, další pokus svého ochránce vystrnadit nepodnikl. Byl by ho mohl šlehnout několika přesně vypočítanými slovy, ale zítra by vedle něj Argus seděl zas, jako by nic krutého neřekl. Docela se mu divil.

„Kdybys mi o tom chtěl vyprávět... myslím, že by ti to pomohlo," ozval se Argus po chvíli.

„Jo?" neudržel se Severus a otevřel oči. „Chceš slyšet, koho všechno jsem oddělal?" ušklíbl se kysele. Argus se ho přestal dotýkat a upřeně se na něj zadíval.

„To tě trápí ve snech?" zeptal se vážně a s tak upřímným výrazem, že Severus oči zase zavřel, aby mu nemusel čelit.

Za tu dobu, co se tu o něj Argus staral, se mu vrátila spousta vzpomínek. Vzpomínal si například, že tenhle člověk si před ním nadšeně klekl a vykouřil ho, kdykoliv si o to řekl. Vzpomínal si, že párkrát dokonce skončili v jeho posteli. Nevzpomínal si, že by mezi nimi bylo něco víc.

Proč se o něj teď tak oddaně stará, byla záhada. Co z toho sakra může mít? Samozřejmě bylo možné, že nějaká zásadní vzpomínka chyběla. Možná mu zachránil život a on mu to teď splácí. Vybavoval si, jak se ho zastal před těmi dvěma Smrtijedy, kteří si hráli na profesory v Bradavicích (věděl, že je jedním z nich, a přesto intenzivně cítil, že s nimi nesouhlasí, že se mu hnusí; ten rozpor ho mátl a kdykoliv se na něj soustředil, začala se o slovo hlásit bolest hlavy), jenže to se mu zdálo být dost nepatrná zásluha.

Ucítil ve vlasech Argusovu ruku, pak ho pohladila po tváři.

„Jestli se bojíš, že ti budu něco vyčítat, tak nebudu," prohlásil tiše, ale důrazně. „Je mi jedno, co jsi udělal, hlavně, že jsi naživu."

To tak nějak Severus pochopil. Něco mu říkalo, že v tomhle byl Argus výjimečný. Kdokoliv jiný, na koho si dokázal vzpomenout, po něm něco chtěl, buď za trest nebo na oplátku. Teď jako by ale z toho kolotoče vystoupil, aspoň na chvíli. Až se mu všechny vzpomínky vrátí, až se rozpomene, jaký hrozivý úkol slíbil splnit Albusi Brumbálovi, kterého pak chladnokrevně zabil, potom se bude muset přestat schovávat v téhle chaloupce...

... ale teď...

Mlčel, oči nechal zavřené, ale přiměl se pohnout a přikryl dlaní ruku, která ho hladila. Pak pootočil hlavu a tu mozolnatou, laskavou ruku políbil. Slyšel, jak se Argus nadechl. Otevřel ústa, chytil Argusovu ruku do své a stáhl si jeden a pak druhý jeho prst do úst. Argus zalapal po dechu, zavrzalo hrubě odsouvané křeslo a na temeni ucítil jeho druhou dlaň, načež se mu na čelo přitiskly rty. Dál cucal jeho prsty a Argus ho zatím líbal na víčka a do vlasů.

„Severusi," vydechl, než prsty nahradil svým jazykem. Uvolněnou rukou ho hladil po druhé tváři a zdálo se, že ten polibek nikdy neskončí. Severus přestal pravačkou svírat hrnek, prodral se jí pod peřinu, sevřel přes noční košili v pěsti svůj penis a bez zábran zasténal. Ani si nevšiml, kdy se mu postavil.

Argus se konečně malinko odtáhl a on otevřel oči. Argusova tvář byla, nakolik se dalo v mizerném světle vrhaném svíčkou soudit, zrudlá vzrušením, oči mu zářily a pootveřené rty se mu leskly.

Severus se k němu instinktivně natáhl, a tentokrát to byl on, kdo polibek řídil, jazykem chutnal jeho patro a přejížděl po zubech. Rukou, kterou nesvíral svou erekci, mu zajel do vlasů a nemohl se nabažit jeho vzrušeného dechu.

I tenhle polibek skončil. Severus si mezitím vyhrnul tu pitomou noční košili, a převrhl přitom nedopitý čaj, ale to mu bylo jedno.

„Smím?" šeptl Argus téměř nevěřícně a Severus jen povytáhl obočí. Věděl, že to bude stačit. Argus shrnul na stranu peřinu, hrnek ztracený v jejích záhybech přitom zaduněl o stěnu, a vylezl na postel. Bez zaváhání zavřel ruku kolem jeho erekce a druhou se zapřel o pelest vedle jeho hlavy, aby ho mohl dál líbat. Honil ho rychle a zkušeně a Severus se zmohl jen na to, že mu nemotornými prsty rozepnul pár knoflíčků pyžama, dál nedosáhl. Zabořil prsty do chlupů na Argusově hrudi, nahmatal bradavku a promnul ji v prstech.

Když to udělal poprvé, Argus mu zasténal do úst a pokusil se k němu víc přitisknout. Severus mu dál přejížděl prsty po bradavce, druhou rukou měl zamotanou v jeho vlasech a mimoděk nadzvedl levou nohu, takže zavadil o Argusovu erekci. Argus křečovitě sevřel jeho penis a on zalapl po dechu a zatmělo se mu před očima.

Když přišel k sobě, Argus už ho nelíbal. Zuřivě se honil, a než se v Severusově zmalátnělé mysli vynořila myšlenka, že by to měl dělat on, Argus se zahekáním vyvrcholil a vzápětí se na něj zhroutil.

„Promiň," zamumlal po chvíli, zvedl hlavu z jeho prsou, letmo ho políbil na čelo a pak se pracně zvedl z postele, aniž by mu v tom Severus dokázal zabránit.

„Potřebuješ čistou noční košili," řekl a odvrátil se od něj. Severus by byl tisíckrát radši, kdyby s ním zůstal v posteli, ani trochu mu nevadilo, že na něm leží a že jeho noční košile – no, možná že převléknout se není špatný nápad. Zatímco Argus zády k němu prohraboval šatní skříň, zkusmo se posadil, a když se ukázalo, že hlava neprotestuje, sám se svlékl a košili potřísněnou svým i Argusovým semenem hodil na zem.

Chystal se vstát a čistou si sám vzít, akorát když se Argus otočil zpátky. Okamžik jeho snahu postavit se na nohy jen sledoval, pak byl několika kroky u něj a sevřel ho v pevném objetí. Nic neříkal, jen ho tiskl k sobě a Severuse málem mrzelo, že si nevšiml výrazu jeho tváře, jak byl zabraný do vstávání.

„Dej mi tu košili, ať se můžeme vrátit do postele," pobídl ho tiše, když to začalo vypadat, že ho Argus z objetí nikdy nepustí. Argus o krok ustoupil a ve světle svíčky se mu v očích zaleskly slzy. Severus mu rychle vzal košili z ruky a sklonil hlavu. Takový projev oddanosti, či co to mělo být, ho znervózňoval. Oblékl se, sedl si zpět do postele a posunul se ke stěně. Jak bral do ruky peřinu, hrnek od čaje zase ťukl do stěny. Zvedl ho a položil na noční stolek.

„Přidáš se ke mně?" pobídl netrpělivě Arguse, který nečinně stál vedle postele. Že by sám sebe tím projevem citů překvapil, a teď se za něj styděl? Podíval se na něj. Argus se jeho pohledu vyhýbal.

„Peřina je mokrá, měl bych –"

„Nesmysl. Je to jen trocha vody, do rána uschne. Pojď spát," zarazil jeho váhavé mumlání rozhodně. Dostat rozkaz bylo zřejmě přesně to, co Argus potřeboval. Bez dalších řečí sfoukl svíčku na stolku a lehl si vedle něj. Severus přes oba přehodil peřinu a taky si lehl. Postel byla velká akorát dost, aby se do ní vešli; že se musí dotýkat, Severusovi vůbec nevadilo.

Položil Argusovi pod peřinou ruku na rozhalenou hruď a on se k němu otočil a objal ho kolem pasu.