Začíná se dělat horko, po ranní rose už není památky, cesta se práší, a ty se plahočíš do kopce a máš spoustu času přemýšlet. Není to veselé přemýšlení. Severus ti dělá čím dál větší starosti a v tobě každý den sílí přesvědčení, že tvoje péče značně pokulhává. A nevíš moc, co s tím.

Nějakou dobu sis to vůbec nepřiznával. Že hned na začátku neumřel, se ti zdálo jako dostatečný výkon, ztratil přece spoustu krve, první dva dny se neprobouzel, jen ležel v posteli, až jsi měl strach, že to takhle zůstane pořád, že je zakletý nebo tak něco.

Následovalo několik dnů, kdy se občas na chvíli probudil, dokázal něco vypít, ale skoro nemluvil. Bylo vidět, že se těžko soustředí, někdy jsi měl pocit, že tě ani nepoznává, jindy se na tebe utrhl, jako byste byli zpátky v Bradavicích. Každopádně se mu vracely síly, svedl se sám najíst, pokud jsi mu jídlo přinesl, zvládl si sám dojít na záchod.

A tím jako by to skončilo. Čím je samostatnější, tím víc ho sužují bolesti hlavy, takže teď většinu dne už zase proleží v posteli nebo, když je mu líp, posadí se pod dub a buď tě pozoruje při práci, nebo se otočí zády k domu a kouká na stromy na protějším vršku a asi teda přemýšlí. Když mu doneseš hrnek s čajem, pomalu ho upíjí, a kdybys ho nezavolal dovnitř na oběd, proseděl by tam celý den. Po obědě se pak někdy zase vrátí ven, někdy jen zůstane sedět na lavici za stolem, v jedné ruce svírá hrnek a ty se ho už ani neptáš, jestli něco nepotřebuje.

Jako by z něj ruku v ruce s uzdravováním vyprchávala chuť žít. Nedává to smysl. Když se ještě ani nemohl pořádně sám najíst a tys ho krmil jako malé dítě, to se ptal, jaký je den, a odpovídal, když jsi chtěl vědět, co by si dal k dalšímu jídlu.

Teď je sice samostatnější, ale otázky ustaly a odpovídá nejčastěji pokrčením ramen. Zkusil jsi mu nabídnout, že mu na bolesti hlavy koupíš lektvar, když ti řekne jaký, nebo přísady na jeho uvaření, ale tenhle nápad odmítl jako zbytečný. Když sis hned nedal říct a vyzvídal proč, odsekl ti, ať se nestaráš. Jenže copak se můžeš nestarat?

V noci po téhle skoro hádce, kvůli které jsi nemohl usnout, ho poprvé přepadla noční můra a od té doby se jich nezbavil. Necháváš tedy otevřené dveře do ložnice, abys ho slyšel. Většinou tě ani neprobudí, protože jsi ještě vzhůru. Severus chodí spát brzo, v ložnici jsou závěsy téměř neustále zatažené, takže slunce, které zapadá čím dál později, ho neruší. Často se mu k nohám stulí paní Norrisová.

Ty si sedneš do hlavní místnosti a zašíváš, nebo něco spravuješ, nebo si čteš na kanapi, či se o to aspoň snažíš. Místo na knížku se totiž víc soustředíš na zvuky z ložnice, připravený vstát a jít za ním.

Konečně jsi nahoře na kopci, projdeš protimudlovskou ochranou a hned podvědomě vyhlížíš Severuse. Před domem ho nevidíš, takže odneseš proutěný košík s nákupem do kuchyně a vyjdeš kuchyňskými dveřmi za dům. Severus sedí pod dubem, čelem k domu, asi aby mu slunce nesvítilo do očí. Má je zavřené a snad spí. Tiše se vrátíš dovnitř pro svou deku a opatrně mu ji přehodíš přes kolena. Zas takové teplo není, aby spal venku jen v noční košili a bos.

Žádná hlučná činnost nepřichází v úvahu, tak jen uklidíš nákup a pustíš se do škrábání brambor. Brambory s tvarohem uvádí tlustá kuchařská kniha, která tu zůstala po tvojí babičce, jako lehké jídlo při nemoci a tobě se zdá, že už je nejvyšší čas začít Severuse krmit něčím jiným než ovesnou kaší na sto způsobů a zeleninovou polévkou.

Potom si sedneš ke stolu v hlavní místnosti, po očku koukáš na spícího Severuse a probíráš se dalšími recepty v kuchařce. Vždycky sis myslel, že vaření je akorát pro ženské nebo pro skřítky, ale kupodivu tě docela začalo bavit. Za ty tři týdny, co tu spolu bydlíte, jsi sice ještě neměl příležitost uvařit něco zajímavého, a dřív ses o prázdninách vařením pochopitelně moc neobtěžoval, ale teď se těšíš, až budeš Severusovi moct servírovat pořádné jídlo. Kdyby tu nebyl Severus, dál by pro tebe kuchyň zůstávala jen místností s kamny pro ohřátí vody, ale vlastně ti ta změna nevadí. Staráš se o něj rád.

Přistihneš se, že už nějakou dobu vůbec nekoukáš do kuchařky, nýbrž jen z okna na Severuse. Spící vždycky vypadal mnohem uvolněnější než vzhůru – ne že by u tebe spával často – a platí to i teď. Před třemi dny jsi ho oholil a umyl mu a zastřihl vlasy; tohle několikadenní strniště mu sluší nejvíc.

Ani trochu by ti nevadilo, kdybys ho mohl oholit a umýt častěji. Severus se ostatně tvářil, že je mu to jedno, a asi by neprotestoval, kdybys to navrhl dřív než za další tři týdny.

Mohl by se z toho stát váš další rituál, vedle toho, že ho každou noc jdeš probudit z noční můry, a pak ho smíš hladit po tváři a držet za ruku. V takové chvíli je příliš bezbranný, aby sis dovolil něco víc, ale při holení, nebo ještě líp, při mytí hlavy, to si dovedeš představit ledacos.

Mohl bys mu začít masírovat ramena, postupně by se uvolnil (třeba by tím ustoupily, aspoň na chvíli, ty bolesti hlavy), zavřel by oči a vzdychl. Pohladil bys ho po čerstvě oholené tváři a sebral bys odvahu políbit ho na krk. Severusovi by se zadrhl dech a ty bys polibek zopakoval kousek vedle, a pak ještě jednou. Zvedl by ruku a zkusil se tě poslepu dotknout. Vzal bys ho za ni a políbil na dlaň. Severus by zavzdychal a ty bys ho, stále s jeho rukou ve své, obešel, abys stál před ním.

Otevřel by oči a v nich by se zračilo vzrušení, tak jako kdysi. Jak je to už dávno? Ne, na to teď nebudeš myslet. Takže, usmál by ses na něj a klekl si před ním. Víš, že to ho hodně vzrušuje, takhle jste začínali. Vyhrnul bys mu tu směšnou květovanou noční košili, která beztak není moc dlouhá. Pod ní by nic neměl a klidně by sis mohl představovat, že je to proto, že na něco takového čeká, ne proto, že pořádně se oblékat je v tuhle chvíli na okraji jeho zájmu.

Už by mu napůl stál, a ty bys na něj chvíli jen nábožně zíral, protože takhle jsi ho už zatraceně dlouho neviděl. Po letech, kdys ho nevídal skoro jinak, než plně vzrušeného, jsou ty poslední tři týdny v tomhle směru dost nezvyklé – a frustrující. Ale od toho pryč, teď se konečně máš na co dívat.

„Tak co bude?" ozvalo by se nad tebou tím jeho netrpělivým tónem, a ty by ses usmál ještě víc, koukl bys po něm, jak má červené tváře (studem, nebo vzrušením, to sis nikdy nebyl jistý), a pak by ses k němu sklonil a pro začátek ho jen olízl. Slyšel bys, jak se nadechne. Pak bys mu začal lízat koule a čekal bys, jak dlouho to vydrží, než tě začne pobízet, abys ses vrátil k jeho péru.

Takže bys ho konečně vzal do pusy. Víš přesně, jak to má rád. To jest, většinou brzo převezme iniciativu a ty už z toho moc nemáš. To teď nehrozí, dokonce ti nic nebrání rozepnout si poklopec a onanovat. Je to tvoje fantazie a –

– vrznou dveře a Severus vstoupí do místnosti. Poleje tě horko a strneš s rukou na erekci; pod stůl snad naštěstí od kuchyňských dveří není vidět. Byl jsi tak zaujatý svým fantazírováním, že sis nevšiml, ani že vstal od dubu, ani že se vrací do domu.

Severus ti vůbec nevěnuje pozornost, jen projde místností a zmizí v ložnici. Nemá jak odhalit, že sis ho právě vypůjčil pro ukojení svých choutek. Nejsmutnější je, že i kdyby to byl odhalil, nejspíš by mu to bylo jedno. Děláš to nerad, ale musíš si přiznat, že by se k tobě určitě nepřidal.

Zavrtíš hlavou nad svou bláhovostí. Tvoje fantazie se sesypala jako domeček z karet a vzrušení je to tam, Severusův nezájem ho účinně zchladil. Říkat si, že Severus je zatím příliš nemocný, aby o sex projevil jakýkoliv zájem, moc nepomáhá.

Vstaneš od stolu, zapneš si poklopec a vrátíš se do kuchyně. Postavíš vodu na brambory a dojdeš ven pro deku, kterou Severus nechal ležet pod stromem, a hned vedle hrnek od čaje. Říkáš si, jak moc je politováníhodné, cítit uspokojení, že ani jedno neuklidil, což znamená, že tě úplně neignoruje – očekává, že půjdeš a postaráš se o to.