Severus právě v kuchyni svého domu v Tkalcovské skládal poslední lahvičky s přísadami do otlučené plechové krabice od sušenek, když se ozvalo zaklepání na dveře.

Tak kdopak to bude? Potter, bystrozorové? Nechal krabici krabicí, prošel předním pokojem, v němž se po podlaze vršily hromádky knih, které už stačil vytřídit, a s hůlkou v ruce otevřel dveře.

„Dobrý den, pane profesore," řekl Potter s nepřesvědčivým úsměvem ve tváři.

„Ehm, dobrý den," ozval o poznání méně nadšeně Weasley za Potterovými zády.

Severus si je přeměřil pohledem. Oba na sobě měli mudlovské oblečení a vypadali, že se před chvílí poprali – ach ovšem, bystrozorský výcvik, kterým se Potter holedbal v těch včerejších novinách. Celej tatínek, až na ten ocásek, co sebou všude vodí. Nekňuba Weasley s Blackem nesnesl srovnání. Severus se ušklíbl a ustoupil ze dveří.

Když kolem něj prošli, hlasitě zabouchl. Oba sebou trhli a jako na povel se otočili. Hůlku neměl v ruce ani jeden.

„Tak tedy, pane Pottere, navzdory očekávání jste přežil," řekl Severus tiše.

„No, nakonec se to seběhlo trochu jinak, než Brumbál plánoval." Potter se rozpačitě pousmál, kdežto Weasley se po očku zvědavě rozhlížel. „Jsem moc rád, že vy jste přežil taky," pokračoval Potter a Severus mu ani za mák nevěřil. „Myslel jsem si že vás ten had opravdu zabil, jinak bych vás v Chroptící chýši nenechal."

Had? podivil se Severus v duchu. Ovšemže Nagini, to bylo jasné, ale štvalo ho, že si to vůbec nevybavuje. Vzpomínal si, jak utekl ze školy, aby nemusel ublížit Minervě a ostatním, ale od té chvíle měl v hlavě prázdno až do okamžiku, kdy se probudil v Argusově ložnici. Někdy mezitím předal Potterovi ty vzpomínky, Pán zla jeho zradu zřejmě odhalil a poslal na něj svého hada. Kterému se Severus ubránil, navzdory Potterovu očekávání. Pohrdavě se ušklíbl.

„Jo, jak to že nemáte žádné jizvy?" ozval se Weasley. „Filch včera tvrdil, že když vás našel, byla všude kolem spousta krve, ale na krku jste neměl ani škrábnutí."

Další dílek do skládačky – Nagini ho pokousala, ti dva to viděli, mysleli si, že je po něm, a pak z čistého nebe přišel zázrak a – ale ovšem! Fawkes! Kdo jiný než fénix by si poradil s hadím jedem a nenechal po sobě stopy. Severus se bezděčně dotkl svého hrdla a zavřel oči. Sice si pořád nevzpomínal, ale tak nějak to muselo být. Brumbál ho nenechal na holičkách...

Když oči otevřel, viděl před sebou ty dva spratky s dychtivými výrazy ve tváři. Jim se tedy se svou teorií svěřovat nebude.

„Kdo všechno ví, že nejsem mrtvý?" šel rovnou k jádru toho, kvůli čemu ponechal hlídací kouzlo, které Potter nastražil kolem jeho domu, aby splnilo svůj účel a přivolalo ho.

„Akorát já, Ron, Hermiona a Ginny. Do včerejška jsme si tím nebyli jistí ani my. Mysleli jsme si, že vaše tělo odnesl někdo, kdo se chtěl pomstít, nebo tak něco."

Takže čtyři Nebelvírové, kterým se nedá věřit. Dokáže je přimět k mlčení? Ty dvě holky tu ani nejsou...

„Ale ničeho takového se bát nemusíte, všichni vědí, že jste hrdina." Potterův úsměv byl nechutný. Severus by dal přednost tomu, kdyby ho dál nenávistně propaloval pohledem nebo se vzpurně mračil, jak míval ve zvyku. Z toho aspoň mohl čerpat jisté uspokojení – i když... Potter to podle všeho s tím hrdinou myslí smrtelně vážně. Využije toho, snad to nakonec bude funkčnější, než kdyby mu vyhrožoval nebo ho zkoušel uplácet, jak plánoval původně. Obešel je, zastavil se uprostřed pokoje a otočil se k nim čelem.

„Ovšem," promluvil konečně, „jsem hrdina, dokud jsem mrtvý. Jakmile bych zázračně obživl, vaše adorace mojí osoby by narazila na značný odpor jisté, nikoliv zanedbatelné, části kouzelnické společnosti."

„Vidíš, přesně to jsem včera říkal," zahuhlal Weasley a významně se na Pottera podíval.

„Z toho nemusíte mít obavy, pane profesore, plně se za vás postavím."

Ta slova zněla z Potterových úst naprosto neuvěřitelně, ale pronesl je tak přesvědčivě, že si Severus nemohl pomoct nebrat je vážně. Jestli potřeboval další potvrzení Potterovy vstřícnosti, tady ho má mít. Inu dobrá.

„To je od vás šlechetné," ušklíbl se. „Víc bych však ocenil, pokud byste mě dál prohlašoval za mrtvého, a stejně tak vaši přátelé," upřel pohled na Weasleyho.

Weasley se začervenal a pokrčil rameny. „Klidně, mě je to jedno." Ten tedy z jeho zmrtvýchvstání nebyl zdaleka tak nadšený jako Potter. Ale přijít sem s ním musel, nekňuba jeden.

„Jestli je to to, co chcete," řekl Potter pochybovačně a úsměv mu poněkud pohasl. „Ale co teda budete dělat? O tomhle domě se na ministerstvu ví, nemáte ho nijak zvlášť ochráněný –"

„To nechám na vás," přerušil ho Severus tiše. Otočil se ke stolku před kanapem a podal Potterovi srolovaný pergamen, jehož obsah si promyslel a sestavil při třídění knih, zatímco očekával Potterův příchod. Jestliže se chtěl odstřihnout od kouzelnického světa, tak se vším všudy, žádná zadní vrátka si nechávat nebude. A takhle to bude nejpřesvědčivější, to snad pochopí i někdo tak nedůvtipný jako Potter.

Potter pergamen váhavě rozbalil a tak dlouho do něj zíral (Weasley mu koukal přes rameno), až měl Severus chuť poznamenat, jestli snad zapomněl číst. Se sebezapřením se ovládl, potřeboval, aby Potter spolupracoval.

„Vy mi tenhle dům odkazujete – ve své poslední vůli?" prohlásil Potter zvlášť nechápavým tónem, když konečně vzhlédl. „Já myslel, že mě nenávidíte."

Severus si odfrkl. „Velmi správně." Potter se zatvářil dotčeně. Následující slova se Severusovi neříkala lehce, ale říct je musel, jinak se ještě Potter urazí a z předstírání jeho smrti nic nebude. „Nicméně vám taky něco dlužím." Podal mu klíč. „Od mého trezoru u Gringottových. Odteď je váš, stejně jako tenhle dům."

„Ale, ale... já od vás nic nechci, nepotřebuju peníze, ani dům... a nic mi nedlužíte –"

„Hleďte, pane Pottere," přerušil ho Severus netrpělivě, „já si odtud teď vezmu pár knížek a zmizím. Vy s tím zbytkem naložte, jak uznáte za vhodné, prodejte to tu, zbourejte, proměňte v útulek pro bezprizorní vlkodlaky. Jediné, co žádám na oplátku, je, abyste nikomu dalšímu neříkal, že jsem naživu, ani vy, ani pan Weasley, ani slečny Grangerová a Weasleyová."

„Ale co budete dělat vy? Kam půjdete? Vždyť je to škoda, po tom všem, co jste pro nás udělal, aby –"

„Do toho, co budu dělat, vám nic není. Pro vás i pro zbytek kouzelnické Anglie jsem mrtvý." Severus se zamračil, otrávený, že Potter dělá takové ciráty, místo aby, místo aby co vlastně? Jeho otec by se mu tak akorát vysmál...

„Hele, kámo, jestli chce předstírat, že je mrtvej, nikoho to mrzet nebude," ozval se Weasley.

„Mě ano," vedl si Potter zabedněně dál svou. „Ale tak fajn, jestli to takhle chcete, slibuju, že to nikomu neprozradím a Hermiona, Ron a Ginny taky ne."

Severus přikývl. Nic jiného, než spolehnout se na Potterovo slovo, mu nezbývalo. Otočil se od nich, aby pokračoval ve vybírání knížek, které si přestěhuje do svého nového domova. A, měl-li být upřímný aspoň k sobě, taky aby skryl jistou trpkost, kterou chtě nechtě cítil, vida s jakou lhostejností od něj Potter přijal jeho starý dům i jeho úspory. Pro Pottera jsou to drobné, ovšem. Štvalo ho, že se ho to tak dotýká.

„Tak my teda půjdeme," oznámil po chvíli ticha Potter. „Jsem rád, že jsem vás viděl. A děkuju za to, co jste pro nás udělal." Severus ho chtěl ignorovat, jenže Potter navzdory svému prohlášení nikam neodcházel.

Severus se k němu otočil zpátky.

„Nedělal jsem to pro vás," odsekl. Ať už sakra vypadne.

„No jo-" začal Potter.

„Harry, pojď už. To nemá cenu. On už jinej nebude," řekl Weasley a vzal ho za loket. Severus by byl odsekl něco i jemu, kdyby si nebyl jistý, že by to znamenalo další prodlužování jejich přítomnosti, a tak se od nich zase jen mlčky odvrátil. Slyšel, jak si Potter povzdechl, a konečně i jejich kroky.

„Ať se vám teda daří, pane profesore," řekl ještě Potter ode dveří, a pak byli nadobro pryč.