Cítil jsem, že se s Hawkim něco děje. Ve snu jsem ho viděl ponořeného po krk ve vodě. Splýval ve vodě v jedné z nádrží, které se nacházely v lázních, do kterých jsem běžel přes univerzitní náměstí jenom v košili.

Potom, co jsem rozrazil dveře, jsem zamířil do zadní části lázní. Hledal jsem ho v každém koutu, kde byly zastrčené soukromější nádrže. Nakukoval jsem za každý roh, abych se ujistil, že jsem ho nepřešel. Pospíchal jsem, abych ho našel a mohl vzbudit. Abych mu mohl pomoct, protože jsem viděl a cítil, co prožíval ve své noční můře.

Neměl jsem tušení, proč se to najednou děje, ale když jsem prožíval jeho noční můru, tak jsem cítil i jeho strach. Vnímal jsem každý pocit, který s ním lomcoval a trhal jeho klidný spánek na cucky. Můj roztrhal taky.

Doběhl jsem k místu, kde ležel s hlavou opřenou o kamenný okraj lázně. Vlasy už mu dávno uschly ve slepených pramenem a jeho mohutné paže sklouzly z okraje zpátky do vody, která už musela být ledová.

Vnitřním zrakem a za pomoci magie jsem viděl, jak nad ním ve vzduchu visí černý mrak. Dusil ho. Otravoval jeho mysl a ukazoval mu jeho největší démony, kteří čekali za zdí v jeho podvědomí.

Musím ho vzbudit! Hned!

Chytil jsem ho za rameno a zacloumal jím. Pod bříšky prstů jsem ucítil ledový pot, který mu stékal po těle.

Vzbuď se! Prober se! Hawki!

„Hawki!" vykřikl jsem nahlas, zatímco jsem třásl jeho ramenem zoufalý a polonahý v liduprázdných lázních. „Prober se. Prosím..." Hlas mi vypověděl službu. Opřel jsem hlavu o jeho temeno. „Probuď se. Prosím. Kvůli mně."

Prosím! Vrať se ke mně. Přestaň bloudit po ledové pustině. Pusť tělo svého nejlepšího přítele. Je to jenom sen. Není tam. Nic z toho není skutečné.

„Vrať se ke mně," pošeptal jsem mu do tmavých vlasů. „Otevři oči a buď tady se mnou." Roztřesenýma rukama jsem objal jeho ramena. Přitiskl jsem čelo na Hawkiho spánek a potom ho na něj políbil.

Sotva jsem se rty dotkl jeho kůže zalité potem, tak sebou škubl. Otevřel svoje nádherné jantarové oči. Ihned se stočily na mě a jeho mokré ruce mě pevně objaly.

Přitiskl jsem se do jeho veliké náruče. V okamžik, kdy se mě dotkl, jsem zapomněl, že klečím jenom v košili na kamenných dlaždicích a tulím se k žoldákovi, který voněl sněhem, smrčím a ocelí.

„Jsem tady pro tebe. Ochráním tě před zlými sny," zašeptal jsem mu do kůže nazlátlé od mořského sluníčka. Tiskl jsem rozpálenou tvář k jeho krku. Jsem tady pro tebe a vždycky budu, Hawki. Chtěl jsem mu to říct. Chtěl jsem mu říct, co už si několik dní myslím, ale nenašel jsem odvahu.

Dotkl se nosem mého krku a tím utnul všechno racionální myšlení, které mi zbylo. „Jak jsi věděl, kde mě najdeš?"

„Viděl jsem – Měl jsem pocit, že se něco děje a že budeš tady."

„Děkuji."

To slovo mu sklouzlo ze rtů jako modlitba. Klouzalo pořád níž, až se usadilo v mém břiše jako příjemné teplo. Tak takový je pocit zamilovat se celým svým srdcem...

Natiskl jsem se víc k jeho tělu. Cítil jsem, jak mu rychle bije srdce. Jak se mu moje přizpůsobilo a obě byla jako dva závodící koně na příliš dlouhé trati. Hawkiho drsné ruce mě pohladily po zádech a chytily mě kolem pasu. Stáhl jsem ocásek pod sebe, protože mě chytil pevněji a-

Stáhl mě k sobě do dávno vychladlé vody!

Vypískl jsem. Košile se mi okamžitě přilepila na kůži. Jemu to ale nevadilo. Hawkiho jantarové oči mi klouzaly po odhalené kůži jako skutečný dotyk. Byla v nich něžnost, starost, soucit a... Láska? Vážně jsem v nich viděl lásku?

Mimo ten zvláštní pohled, který jsem se stále snažil rozluštit, mě ale nejvíc zajímal fakt, že jsem mu seděl na klíně prakticky nahý. A Hawki byl ve vodě úplně nahý.

Stačilo, abych se posunul a ucítil bych ho. Ucítil bych jeho největší poklad přímo na svém zadku! Proč jsem si jenom pod košili nevzal spodky? Proč?!

Kousl jsem do spodního rtu. I když jsem si před spaním umyl stříbrný prášek, tak jsem pořád cítil jeho chuť na jazyku. Hawki mě něžně pohladil po rtech. Jeho hrubý palec, který mi přejel po spodním rtu, ho lehce ho stáhl dolů. Donutil mě tak pustit ho z pasti mých prodloužených špičáků.

„Nadechni se," broukl. „Zadržuješ dech, maličký."

Rychle jsem se nadechl. Cítil jsem, jak mi do tváří stoupá rumělec. Chtěl jsem se od něj odtáhnout, ale narazil jsem zadkem do jeho-

Bohové! Dotýkám se ho! Já se zadkem dotýkám jeho penisu!

Hrdelně se zasmál. „Je něco v nepořádku?"

Rychle jsem zavrtěl hlavou a opřel se o jeho rozložitou hruď. Jeho penis mě tlačil do kříže, ale já si rozhodně nestěžoval. Pod uchem jsem cítil, jak mu bije srdce. Bylo jako zvon, který příliš rychle odbíjel další hodinu a rozhodl se nepřetržitě pokračovat ve stejném rytmu do další.

Byl stejně vzrušený jako já! Hrůza a děs ze snu z něj opadly. Ale mě za nás oba pořád v hlavě zněla jeho slova: Moje srdce stále bije! Moje krev je pořád rudá! Děkuji, Matko nás všech! Nejsem mrtvý!

Mrtvý není ani náhodou. Je tak tvrdý!

Pohladil mě po vlasech. Zajel prsty do změti havraních pramenů a začal je rozčesávat. Hladil hedvábné pramínky a rozvířil tak moře a citrusy všude kolem nás. Zatímco Hawki vdechoval mojí vůni plnými doušky, tak já se roztékal pod každým jeho dotykem. Jenom silou vůle jsem ještě blahem nepředl jako přerostlá kočka. I když občas jsem se nachytal, jak mi uteklo tiché zavrnění plné slasti.

Přitiskl jsem svoje břicho víc k jeho, které bylo samý sval. V jeho podbřišku tepalo stejné teplo jako v mém. Když jsem se k němu přitiskl, tak se naše teplo smísilo. Zběsilý tep se srovnal a naše srdce začala pracovat ve stejně rychlém tempu.

Odhodil jsem svůj strach z toho, že by nemusel opětovat moje pocity. Každý jeho dotek mi ukazoval, jak moc jsem se mýlil, když jsem se od něj držel dál a uvažoval, zda to není jenom hra.

„Budeš mě chránit před všemi nočními můrami?" zabručel mi do vlasů, když se rty dotkl mého zátylku. „Budeš můj ukrýt před hrůzami, co jsem udělal?"

Zvedl jsem k němu hlavu. Naše pohledy splynuly. Natáhl jsem k němu krk a pošeptal: „Jedině když ty budeš můj ochránce a úkryt."

Otevřel pusu, aby odpověděl, ale přerušil ho hlahol hlasů přicházejících chlapců z ranního tréninku.

Odtrhl jsem se od něj a nesynchronizovanými pohyby se doplácal na druhý konec nádrže, kde bylo vody po můj pas. Vzrušení se proměnilo v chlad. Cítil jsem se jako by mi někdo dal do břicha kostku ledu a pořádně s ní přejel po všem příjemném teple, které mi Hawki způsobil.

Vyměnil jsem si pohled s Hawkim, který plácl velikou ruku do vody a zakryl si rozkrok. Sotva neznatelně kývl k mé promočené košili.

Je nápadná, říkal jeho pohled. Rozepnul jsem druhý knoflík a přetáhl si jí přes hlavu. S plesknutím jsem jí položil vedle lázně. Po očku jsem se podíval na chlapce, kteří se začali svlékat a lézt do veliké nádrže, aby ze sebe dostali pot, špínu a v některých případech krev z nosu nebo z nějaké odřeniny.

Hawki se po celou dobu díval na mě a nepřítomně jezdil prstem po okraji nádrže.

Podíval jsem se na něj. Ten pohled! Klouzal po mé nahé hrudi, která se mi pořád rychle zvedala a klesala. Po šíji, na níž mi visel náhrdelník s černým pírkem a k tetování oka, které všechno vidělo, a Osud se Zlem se mi mohli vysmát. Pak jantary místo jeho očí sjely níž na moje břicho a podbřišek s prvním náznakem tmavých chloupků vedoucích k rozkroku.

Stiskl jsem stehna k sobě, když jeho pohled sklouzl do míst skrývajících se pod hladinou. Věděl jsem, že nemůže moc dobře vidět můj penis, ale stejně jsem se styděl. Pořád jsem měl tělo teprve šestnáctiletého kluka a on byl dospělý dračí samec obdařený horou svalů a mnohem větší výbavou mezi nohama.

„Ti si uměli vybrat moment, kdy přijít," prohodil s kývnutím ke chlapcům, kteří po sobě stříkali vodu.

„Co se ti zdálo za sen?" zašeptal jsem na oplátku.

Hawki se zakabonil. „Noční můra. Nebyla vůbec hezká."

„Řekneš mi víc?" Sakra. Jako by tahle událost zbořila nějakou zeď mezi námi.

Hawki si přejel prsty po místě za uchem. Až po chvíli odpověděl: „Nechci ti působit trauma. Zdálo se mi o mém kamarádovi – Shape se jmenoval. Umřel při poslední zkoušce, po které se z tebe stane žoldák Kompanie." Sklonil hlavu a natočil krk tak, abych viděl jeho tetování za špičatým uchem. „Půlkruh na vrcholku špičky představuje štít," vysvětlil. „Dvě čáry do špičky jsou meč nebo kopí a lehce prohnutá čára dole je luk. Tohle tetování si každý žoldák vyslouží, když splní Zkoušku."

„Jak ta zkouška vypadá?" Pozoroval jsem jednotlivé čáry tetování, které musel Hawkimu udělat někdo s velice šikovnýma rukama.

Zavrtěl hlavou. „O tom mluvit nechci. Otevírá to... staré rány. Každopádně jsem jí složil, dostal tetování, meč a zbroj a byl jsem poslán na staré herce do světa, abych nasazoval svůj život za peníze."

Vím, co se stalo při Zkoušce děje, milý Hawki. Prožil jsem tvůj sen spolu s tebou. Vím, co jsi prožil a jak jsi skoro sám zemřel uprostřed ledové pustiny. Uprostřed ničeho.

A já bych tě nikdy nepotkal. Nikdy bych necítil tvojí vůni a neviděl tvůj úsměv.

„Chyběl by si mi." Sklouzlo mi ze rtů. Vzápětí jsem sám sobě v duchu vynadal a zalil mě stud.

Hawki se usmál, překonal vzdálenost, která nás dělila a mě se zdála být celým oceánem. Pohladil mě po tváři, palcem mi přejel po lícní kosti a pošeptal: „Ty mě taky, maličký."

Potom se zvedl a mě se na celé zabušení srdce před obličejem pohupoval jeho penis. Na celý dlouhý úder mého srdce jsem zíral, jak mu teče voda po ochlupení a po svalnatých stehnech, než se zahalil do ručníku.

Rozcuchal mi vlasy. „Pojď ven nebo nastydneš. Ta voda je ledová jako v táboře Kompanie."