Gaara zkusil několikrát stisknout ruku v pěst. Vypadala v pořádku. Během toho "oholení" si též koledoval o malér. Naštěstí většinu many přebrala zdravá ruka, proto tu chvíli vydržela. Břicho mu naléhavě kručelo každou minutou víc a víc nahlas. Naruto mu sic nosil stravu, jenomže on potřeboval maso. Doslova se mu sbíhaly sliny při představě kousku divokého prasete opékaného nad ohněm.

Jeskyní se ozval povzdech, omyl si tvář a se zívnutím se protáhl. Co kdyby se sám vydal na lov? Nechtěl dlouhověkého strážce moc dráždit, ačkoliv ho hřálo u srdce, jak se o něj obával. Cítil se... moc... moc... dobře... Neuměl to popsat... Jen ten pocit byl... pěkný.

"Trápí tě něco?" ozval se světlovlásek po povzdechu.

"Jen mám hlad," odvětil a skousl si spodní ret.

"Aha. Hm, ukážu, kde roste nejlepší ovoce..."

"Na lesní ovoce tak úplně chuť nemám," oznámil vzápětí a přimhouřil oči, když do jeskyně vběhla zrzavá liška s tím nejhuňatějším ocáskem, který kdy viděl. Ještě více se podivil, když  lištička sama od sebe vzplála.

"Ohňovka," zazubil se modrooký a bez problému ji vzal do náruče.

"Co myslíš tím, že na ovoce chuť nemáš? Takže ti stačí jen zelenina? Semena? Oříšky?"

"Ne, poslyš... já... bych chtěl maso. Nemůžu přežívat jen na rostlinné stravě. Mám hlad, který je potřeba vyplnit něčím teplým a masitým," promluvil váhavě zrzek.

To by znamenalo, že bych musel zabít zvíře.

Naruto na chvíli zavřel oči. Bylo to přirozené... Mohl to čekat, jenže stejně se mu to nelíbilo. Gryfové, alfinové, lišky, pumy, jiné šelmy, dravé ptactvo... Ti všichni byli dravci a lovili den co den kvůli přežití.

"Původně jsem nechtěl, aby se zvířata zabíjela kvůli hladu," zamumlal tiše a otevřel oči, aby na něj viděl.

"Nedivím se, že se ti to nelíbí. Máš ta zvířata chránit," prohodil zvěromág a opětoval mu pohled.

Ohňovka liška svítila v náručí jako pochodeň. Často jim tyhle potvůrky vykrádaly spíž a ze strachu vzplály, či to pro ně byla jen sebeobrana.

"Nedaleko odtud pramení potůček a ten se rozšiřuje v řeku plnou ryb. Můžeš si jich pár nachytat."

S touhle odpovědí Gaara vůbec nepočítal. Myslel jak moc mu to bude zakazovat. Naruto chránil všechny živé tvory a lov nerespektoval. Neměl to rád a nesnášel zbytečné vraždění, jenže potřebu utišit hlad u zvěromága chápal.

Rudovlásek se narovnal v zádech, odvážil se udělat pár kroků přímo k němu. Tak roztomile malý oproti němu! A ta veliká, nebesky modrá kukadla přidávala na rozkošném zjevu. Mohly být modřejší, než nebe a živelný mág v nich dokonale uvízl. Kdyby byl čaroděj... mohl by být expert na manipulace. Většina nadaných využívala své oči a dobře se koukalo do velkých, hlubokých očí. On sám byl důkazem toho, že už tím jednou podlehl.

Z tohoto malého kompromisu a úcty k němu, kývl hlavou: "Děkuji ti. Myslel jsem, že s tím budeš mít problém."

"To- to nic," polkl strážce stromu a sklopil pohled k ohnivé lišce, aby ji pořádně podrbal.

Pěkně se jí věnoval a ona to ocenila jak se patří. Vlásky mu spadaly přes tváře a to bylo přesně to, čeho chtěl dosáhnout - nesměl vidět jeho červené tváře.

"Do soumraku budu zpátky."

Slyšel jej ještě promluvit tím příjemně hlubokým hlasem a potom jeho kroky následovaly z jeskyně. Divoká aura se postupně vzdalovala, jenže světlovlásek stále sklápěl pohled. Červenal se víc a víc, když zjišťoval, že se mu ten hlas vlastně moc líbil.

Ohňovka liška k němu zvedla kukadla a nezvykle nahlas zakňourala. Chtěla vědět proč mu tak rychle buší srdce.

"Mě se teda neptej, ani já sám nevím co se děje," zamumlal Naru, prstíky vjel za ouška a drbal ji.

Chtěl klid na přemýšlení a tohle zvíře z něj chtělo vytáhnout proč na toho člověka reaguje tak přehnaně.

°•°•°

Mladík s druhým jménem Písek mhouřil oči na lepší zaostření, pečlivě sledoval sladkovodní tvory se širokými ploutvemi a vymýšlel nový plán chytání. Pár jich chytil, na oheň měl vše připravené, vybral si místečko dál od stromů, aby příliš vysoké plameny nechytly. Žaludek kručel o sto šest a on si musel pospíšit. Hlady přímo bláznil.

Tyrkysové oči se zaměřily na velkého okouna, ale spíše měl rysy pstruha. Další kříženec? Narážel na ně dost často. Tento jedinec byl dost velký. Natáhl prsty, chvíli soustředil energii do bříšků prstů, v hlavě splétal jednoduchou síť, tu poté nechal proudit a vytvářet z prstů. Mana byla zpracována ve formě čisté magie, takže nemusel mít obavy o spálení.

Magická síť v barvách modré sklouzla do řeky a poslušně chytila požadovanou rybu.

"Hlady neumřu," ušklíbl se potěšeně.

Chytil dosud živého a kluzkého tvora do dlaní. Jasně se mu snažil vykroutit a lapal po dechu jako kapr. Chudák. Tohle je jeho poslední chvíle a Gaara mu to jen potvrdil:

"Dnes nemáš svůj den..."

Ani jedna z těch ryb neměla svůj den, poněvadž hladový zvěromág využil povolení na lov. Soumrak se blížil. Chtěl svoji večeři sníst a vrátit se přesně, jak slíbil.

Před klacíky nakreslil prstem runu ohně a mezi rty naznačil: ignis, zlehka foukl, poté sledoval jak z runy odskakují jiskřičky na suché listí a klacíky. Další jednoduchá formulka. Neměl u sebe křesadlo a tohle se hodilo.

Slova v latině se stala pro všechny mágy smrtelně důležitá. Již po tisíci letech reagovala zpracovaná mana - magie, pouze na toto. Bez znalostí latiny a rozvoje mysli neměl mág šanci přežít.

Mladík zamyšleně sledoval plameny, vnitřně je popoháněl, aby uspíšily opečení ryby a do toho přemýšlel. Raikage. Muž, který ho málem zabil. Přišel sem z Bleskových zemí, chvástal se, že chytá magické tvory a od každého si bere suvenýr. A kdepak je teď? Trávený v žaludcích alfinů... Roztrhán a sežrán zaživa.

Za ty dny, kdy Naruta poznal, by do něj takový vztek neřekl. Musel si opakovat jak moc nebezpečný může ještě být. V podobě dryády vypadal možná sladce, avšak pohlcen vztekem byl zcela jiným šálkem. Ten mladík, pasáček následující je... Chojuro... Potkali se, když zrovna zaháněl ovce a byl to právě on, kdo mu nabízel pohostinství. Byl mu zavázán svých životem.

Zavrtěl nad tím hlavou. Přemýšlel příliš. Měl by toho nechat. Navíc se k němu blížil ten blonďatý zvědavec. Zdaleka ještě nebyl soumrak, tak copak se děje?

"Slíbil jsi, že mi řekneš svůj příběh," promluvil první Naruto, ohrnul horní ret a zabodával do něj modré studánky.

"Neslíbil," odvětil Gaara klidně.

Klacíkem rýpl do těch ohořelých. Do chřípí se mu dostala vůně pečené ryby. A jak voněla! Pěkně přírodní a určitě chutná. Zdejší vody byly křišťálově čisté. O tom se zvládl přesvědčit sám.

"Ale," hlesl a posadil se vedle něj, "tys ve spánku říkal jedno... jméno..."

Zelenooký udržoval obličej k ohni. Prsty objal klacík, na který napíchl první rybku a otočil ji. Sláva! Byla hotová.

"Opravdu?" zašeptal otázku a nechal nad ohněm další ulovenou kořist.

Hladově se zakousl do rybí hlavy. Neměl vůči ní odpor. Několikrát ji skousal, jeho dásně zabolely při kontaktu s kostmi. Vyplivl je a polkl vybrané masíčko. Hlava nebyla jinak výtečná, ale žaludek si s tím poradí.

Chlapec vedle ho sledoval a rukou si vjel do blonďatých vlasů. Všechny květy tam držely i během jeho výpadu. Nikdy nesmí tomuto nadanému čaroději ublížit. Tolikrát se mu pokoušel dostat do hlavy a zcela neúspěšně.

"Ano... Myslím... že to bylo... něco na S... Sas... Saku... Suke, hmmm," přemýšlel nahlas, promnul si do toho bradu.

Mág na chvíli přestal jíst. Uždiboval hřbet ryby opatrně kvůli kostem. To jméno neslyšel tak dlouho. Nerad na něj myslel.

"Sasuke."

"To je ono! A-a hele hele... nejmenoval se tak jeden král ze Sarutobi rodu?"

"Ano, patřil mezi nejhezčí a nejžádanější muže."

"Um... a ty... počkej... Ten žil před dvě stě lety," zamračil se Naruto.

"Neboj... já to vím... Je mi o něco málo méně," pokrčil rameny.

V duchu prosil, aby to neřešil. Zase to nebylo vůči blonďáčkovi fér. On mu řekl vše krom své minulosti a Gaara mlčel. Neříkal nikdy nic.

"Jak méně?" prohlédl si zrzka důkladně.

Jemu není dvacet? On celou tu dobu žil v představě, že ano. Nechal ho dojíst jídlo, přitom si netrpělivě kousal spodní ret. Ostré zoubky neposedně odtrhávaly tenkou kůžičku a tu pak flusal... Strašný zlozvyk. Pročpak mu jen musel zůstat... Pořád se měl za hrozného sedláka...

"Je mi... osmdesát devět let," odpověděl popravdě a podíval se mu do očí.

Asi musel vypadat jako blázen, dobrá, leč nějakou dobu žil zavřený v podzemí. Bude žít ještě sakra dlouho.

"Huh? Já myslel, že je ti tak dvacet."

Používá snad kouzlo na mládí? Stárne jen pomalu? Neuvěřitelné, mluvil sám se sebou.

Přišoupl se blíže, musel jej vidět pořádně zblízka. Pevná, štíhlá šíje směřovala dolů na široká, mužská ramena a poté na poměrně nasvalený zbytek těla. Viděl ho bez oblečení a byl spíš hubený, než svalnatý. Pokožka zůstala světlejšího pigmentu a ohnivé vlasy padaly k ramenům. Jak bylo vidno, nijak extra se o ně nestaral. Nečesal, neupravoval, nezkracoval. Jen je dal do malého culíku. Proč mu ty kadeře přišly tak pěkné?

"Zdání klame. Jsem z linie, která dávno vymizela. Na východě se používání magie trestá smrtí, proto jsem odtamtud uprchl. Nejsme tam moc vítáni. Po válce, která byla se lidé obávají všeho. Můj otec... zemřel během likvidace," pověděl zachmuřeně.

Musel se dívat jak jej upalují na hranici společně s dalšími a nic neudělal. Byl příliš malý.

Kdyby se tehdy jen ovládal a držel své nenechavé, dětské pracky na uzdě... Zatl ruce v pěst. Odvrátil od něj pohled, přestože plameny připomínaly strašný osud jednoho jeho rodiče, uklidňovaly jej.

"To je mi líto..."

"Je to za mnou. Naučil jsem se s tím žít. Díky svému původu budu žít ještě hodně dlouho. Počítám nějakých tři sta osmdesát šest let určitě. Je to díky genům mágů ze starých rodů. Ti se dožívali opravdu vysokého věku," dodal na vysvětlenou Gaara.

Netrpělivě rýpl do ohně. Chce to další jídlo, než začne mluvit. Rozmluvit se pro něj nebylo vůbec snadné. Musel vzpomínat i na matku, kterou nadevše miloval. Ona byla velice mocná čarodějka a nebýt zlověstných lidí, žila by klidně dalších sto let.

Světlovláskovi svitla malá naděje. Mohl by ho tu zkusit udržet. Nemůže si jen tak odejít až se uzdraví! Zvykl si na jeho přítomnost, byť se jednalo o necelé dva týdny, a nechce být dalších tři sta let sám.

Jak bych ho tu měl udržet? A bude vůbec chtít? Strávit by celý svůj život jen tu?

Modrá očka zasvítila, neposedné konečky prstů uvolnily tenký náramek držící ty rudé kadeře pospolu. Jejich majitel překvapivě ztuhl. Musel zklidnit vlastní srdeční tep, dech též, když ucítil teplé prsty na zátylku a doteky ve vlasech.

"Mně se... líbí... tvé vlasy," přiznal červenající se strážce stromu, "protože já nikdy nezjistím jaké bych mohl mít vlasy. Nikdy nevyrostu, zůstanu takový navždy, tak mě... prosím nech se na ně podívat..."

Zadíval se do bledé tváře z profilu a spatřil v ní krátký nesouhlas. Trochu sebou cuknul, ale držel na místě. Poslušně seděl, což blondýnkovi dodalo odvahu. Dotýkat se někoho pro něj mělo velkou cenu. Na začátku svého života se objímal velice rád, jenomže po uplynutí tolika dekád už neměl s kým.

Zcela jednoduchými pohyby uváděl zvěromága do rozpaků. Červenal se jako by byl snad panic a tyhle doteky měly být předzvěst něčeho intimního. V mysli si vrazil několikrát facku. Pořád se uklidňoval tímto: je to dryáda, je to dryáda, je to dryáda...

"Jsi druhý člověk, který tohle tvrdí," řekl hlubším hlasem, aby řeč mezi nimi nestála. Na tváři nechal narůst úsměv mířený právě na Naruta.

"Kdopak je ten první?" vyhrkl bez přemýšlení, prohraboval ty rudé kadeře čaroděje, jehož by pomalu započítal mezi staré, kdyby on neměl přes osm set let.

Gaara přivřel oči a tiše se uchechtl nad tou ironií. Uchopil do rukou druhý klacík s lákavě vonící pochoutkou. Vážně mu jen pomyšlení na to jméno přineslo bolest na hrudi. Proč i po takové době? Srdce snad nebylo dost zahojeno?

"Sasuke."

Blonďák překonával chuť to vše z něj prostě vytřepat. Musel být hodně trpělivý. Byli spolu sotva dva týdny a rád by se dozvěděl něco málo o svém společníkovi.

"Prosím... prosím... Řekni mi svůj příběh... Já ti řeknu svůj," kníkl, udělal prosivé oči a plácl dlaněmi o sebe v prosivém gestu.

"Už jsem ti jednou říkal, že až budu mít mluvící náladu, řeknu ti vše, ale dnes se moc necítím," promluvil polohlasem, zasmál se krátce nad jeho uraženým výrazem, vztáhl ruku a pocuchal ty zlaté prameny.

Před ním se nemusel bát projevit. Jiní to brali jako slabost ukázat emoce. Naruto se s tím vůbec nepáral a to byl ta nejsilnější bytost na světě.

Nyní si tu bytost urazil...