Sasori nikdy neměl rád příliš velká vítání s hranou vřelostí, jejichž falešnost obracela naruby jeho vnitřnosti. Místo toho se na Havraní Vrch dostal těsně před západem, zadní bránou, kde nebyl nikomu na očích. Celých pět let nespatřil syna svého dávného přítele a věřil, že v dnešních dnech bude natolik silný, aby jej předčil naprosto ve všem.

"Sasori!"

Starší muž se přes rameno ohlédl, zatímco uvolňoval koni podbradník o pár zápinek. Hnědák překusující udidlo špicloval uši, zaslechl dvoje rychlé kroky a brzy jeho velké oči zahlédly dva přibližující se objekty. Pro něj byl člověk už tak vysoký, proto sebou ze strachu trhnul. Další dva mágové... Copak provedl, že musel cítit jejich moc všude možně? Začínal z toho být opravdu nervózní.

"Ale jestlipak to není Větřík?"  pousmál se na velmi známého mladíka, který od doby, co ho neviděl, vyrostl.

Rudovlásek vyčaroval široký úsměv, v zelených očích mohl snadno spatřit oheň radosti a jakmile se ke staršímu mágovi dostal, objal ho.

Sasuke raději zůstal vzadu, pousmál se a tajně si prohlížel auru jednoho z nejmocnějších čarodějů tohoto světa. Rudý Písek pro něj byl žijící legendou. Slyšel o něm tolik příběhů a jeden z nich se dnes zhmotnil do lidské podoby. 

Hnědooký muž se odtáhl, musel zvednout hlavu, aby si Gaaru prohlédl. Zatraceně vyrostl. Ten čas tak utíkal. Vzpomínal na něj, když byl ještě malé děcko. Jeho periferní vidění však zaznamenalo mladého pána a pravděpodobně budoucího dědice Vrchu. Jen ta aura se zdála na Uchihu příliš jemná.

"Jaká byla cesta?" zajímal se nadšeně zelenooký.

"Poklidná. Až příliš vzhledem k tomu, co se ve světě děje..."

"A..." zarazil se mladší zrzek a úsměv mu ze rtů rychle zmizel, "co se děje?"

"Nejenže se blíží nebeská Konvergence, také vznikají nepokoje, lidé tuší nebezpečí a ohrožení... Téže se tvorové živící magií zbláznili. Čím dál tím víc jich útočí na vesnice... Je to... jeden velký zmatek..."

Gaara tiše polkl, ohlédl se na mladšího mladíka a oba si vyměnili znepokojivé pohledy. Konvergence... Možná proto byli všichni poslední dobou jako na jehlách. Okolo něj se chodilo po špičkách. Jen jediný Sasuke byl ochotný mu říct pravdu se vším všudy.

Báli se totiž toho, že je svou mocí ohrozí. Přeci nebyl jen obyčejným čarodějem. V jeho krvi kolovala krev úplně prvních nadaných, kteří odebírali nebeskou manu na úkor ostatních.

Rudý Písek déle nemeškal, za doprovodu dvou mladých se vydal za bývalým mentorem a říkal si, jak je možné, že si ti dva tak rozumí. Nakonec nad tím jen mávl rukou. On sám byl stejný a přiklonil se spíše ke stejnému pohlaví. Doufal štěstí v jejich životě. Bohužel tu byl háček.

Ta prokletá pravidla společenských vrstev.

°•°•°

Ač se Sasuke snažil jak chtěl, nezaslechl jediné slůvko ze zavřených dveří od Madarových komnat. Byl nesmírně zvědavý, co tam ti dva právě řešili. Určitě to muselo být kvůli Konvergenci... Možná si starší mág stěžoval na jeho vztah s Gaarou? On za to nemohl. Nešlo si pomoci. Zdejší dívky nebyly zajímavé, hlavně ani ne tak slušné, jak se mohlo na první pohled zdát.

"Ach, k čertu," zaklel a odtáhl se od velkých dveří s pozlacenými okraji.

"Co tu děláš?"

Leknutím naskočil a s bušícím srdcem kouknul za sebe. K jeho velikému štěstí to byl Sasoriho dřívější učenec.

"Ty si vážně nepoučitelný," zavrtěl hlavou zvěromág.

"Chci vědět, co si říkají. Navíc... Rudý Písek je obrovská legenda. Není to úžasné, že tě trénoval?" zazubil se vesele.

"Neměl bys to dělat," odvětil jen a letmo se rozhlédl, zda se na chodbě ještě nikdo nenacházel.

"Zrovna ty bys neměl moc co-" k dokončení věty se moc neměl, neboť ho dostaly příjemné, teplé rty rudovláska.

Prve překvapeně zamrkal, pak ale slastně vydechl a okamžitě si to začal užívat. Nechal se natlačit na stěnu vedle dveří a propletl si se starším čarodějem prsty. Jak moc miloval ten mrštný jazyk. Červenal se, donutil ho vzpomínat na ranní aktivity, kde byl tento vlhký sval nejvíc využit a tlumeně vydechl. K jeho smůle polibek skončil stejně rychle jako začal.

"Hned tady jo? Drzý barbare," rozesmál se mladý černovlásek a pohladil svůj protějšek po horké tváři.

"Moc mluvíš," mykl rameny a lehce položil hlavu na nabízenou dlaň.

"To není důvod mě takhle překvapit."

"Ale ano," usmál se bezstarostně zrzek a rukou vjel do havraních vlasů.

"Vážně drzý," usmál se o něco víc a přitáhl si ho do objetí.

Rudovlásek se spokojeně opřel a zavřel oči. Nevadilo mu, kdyby je takhle někdo načapal. Bylo mu to jedno. Jen se bál chvíle, až budou muset oba mít ženy a zplodit děti. Zvlášť u Sasukeho se to očekávalo, neboť Itachi při vstupu do kouzelnického cechu složil neporušitelný celibát. A Gaara byl v podstatě posledním z jeho rodiny, kdo dovedl vládnout magii. Madara si na typické rodině velmi zakládal a už měl pro oba vybrané nevěsty. Bál se okamžiku, kdy se budou muset rozdělit.

Zatím si užívali, co to šlo. Zatím...

Sasori měl hlavu natočenou lehce ke dveřím, určitě si jich musel Madara všimnout, ale nechal to být. Tohle by zrovna od něj nečekal.

"Jak mu to jde?" zajímal se jakmile probrali nynější problém, nebeskou Konvergenci.

Dlouhovlasý Uchiha sepnul ruce k sobě a lokty opřel o pracovní stůl ze dřeva vzácného stromu. "Celkem dobře. Dávno předčil Sasukeho schopnosti, ale stále nemá kontrolu nad sebou samým. Jednou se to může ošklivě zvrtnout a mám chuť ho na dobu Konvergence někam zavřít," promluvil hlubším hlasem.

"To by nebylo moudré. Je jako jeho otec. Zatraceně tvrdohlavý a  nerozvážný," povzdechl si mladší mág a lépe se opřel o židli.

"Musím souhlasit. Nedá si říct ani od toho vztahu se Sasukem. Oba moc dobře vědí, že pro ně mám sjednané sňatky."

"Ty si myslíš, že se nebudou potajmu scházet?"

"Já vím, že budou, mám je přečtené."

Rudý Písek přikývl, stejně mu to nedalo a ohlédl se. Vzdalovali se. Možná mířili do komnat a užít si další erotické chvíle. Ostatně by se nedivil. On se svým partnerem zvládne vydržet tempo a to je o sto let starší!

"Abych nezapomněl," ozval se zničehonic červenovlásek a z brašny, jenž ho doprovázela polovinu života, vytáhl starý, skoro rozervaný pergamen, který rozložit na stole, "stopy vedoucí ke stromu Vita. Je vážně skutečný a stráží ho mimořádně silný strážce. Magie dávno zaniklého národa..."

"Ti elfové," zabručel Madara a naklonil se nad malou mapkou se složitým písmem, "takže tohle je ten zdroj? Srdce magie se tomu říká, že ano?"

"Ano. Strážce má líbeznou podobu dryády, aby své nepřátele zmanipuloval, nalákal a zničil. Kdyby započala válka, můžeme se tam stáhnout..."

"Měl bych opustit své sídlo a zanechat ho uzurpovatelům? Za koho mě máš, Sasori?" zamračil se Uchiha.

"Může to být dobrá alternativa. Strážce má zakázáno ubližovat nadaným a musí jim pomáhat."

"Hmm. Elfové vytvořili silnou bytost. Kdyby jsme ji obrátili na naší stranu, vyhrajeme..." zamyslel se nad tím a také se opřel o opěradlo, pěkně měkké a vycpané koňskými žíněmi.

Hnědooký složil pergamen a opatrně uložil zpátky. Ve starých archivech nalezl mnoho. Třeba i to, jak strážce zdolat a stačilo tak málo. Tato informace se nikdy nesměla dostat do lidských dlaní. Raději by padl, než by nenadaným nechal něco takového. V podstatě by je vymazali ze světa a to nemohl připustit. Přechovával u sebe velmi staré runy, ještě z dob, kdy byli elfové na vrcholu.

"Vydám se do toho lesa hned, jak skončí nebeská Konvergence. Snad se zadaří a získáme silného spojence," prohodil dlouhovlasý Uchiha a v duchu si liboval nad skvělým nápadem...

°•°•°

Gaara zamyšleně sledoval šedivý strop v malé útulné komnatě, zvenku se ozývalo první houkání sov, výrů a pištění netopýrů. Na jeho levém rameni spočívala váha černovlasé hlavy, jenž blaženě spinkala. Sem tam se to bledé tělíčko pohnulo, jinak zůstalo v klidu.

Starší mladík se pomalu převrátil na bok, čelem ke svému milenci a zasněně ho sledoval. Tak klidná a jemná tvář. Miloval tu chvíli, kdy se na něj mohl takto dívat. Pohladil holá záda, chytil štíhlý pas a přitáhl si jej blíže. Byl celý nahý a s ubíhajícími hodinami se snižovala teplota. Bylo třeba se zahřát.

Zelené oči se však zavřely a pokusily poddat mysl spánku. V hlazení neustal. Potřeboval cítit teplo lidské kůže. Měl velmi zlý pocit. Konvergence se blížila a on dostal strach. Ne o sebe, nýbrž o mladšího chlapce. Co když mu něco udělá? Co když se neovládne? Magie byla nevyzpytatelná a divoká... Nikdy nevěděl, co se může v momentě zvrtnout.

Velice brzy zrána ho černovlásek vzbudil opravdu příjemným způsobem. Vlhké teplo okolo intimních partií a poté další tělesný kontakt. Čekal by, že bude po včerejšku vyčerpaný, on však nikoliv.

"Říkám si... proč se učit bojem, když vládneme magií," zamumlal Sasuke, zatímco si zavazoval tkanici vysokých, šněrovacích bot.

Gaara jen pokrčil rameny, potěžkal si cvičný meč v ruce a psychicky se připravoval na jejich dnešní trénink s nejlepším šermířem v Uchiha rodu.

Shisui z nich byl schopný sedřít kůži, nebál se na mladíky využít svou plnou sílu. Museli se naučit přijímat rány. Využíval svou vrozenou schopnost, pohyboval se jako blesk.

Madara je jako vždy pozoroval a nezapomněl na výtky, které jej zrovna napadly, když chlapci udělali něco špatně. Jeden trénink by si klidně taky střihl, ale měl tu hosta, tak to nechal na někom jiném. Zrovna teď červenovlasý mág stál po boku svého dřívějšího mentora a pozoroval trojici nadaných.

"Fyzická síla je téže důležitá, Sasuke," prohodil Shisui s malým úsměvem.

Mladík protočil oči a postavil se. Spolu s partnerem se připravil na dnešní trénink a snažil se ignorovat dvoje vlezlé oči. Dnes se nechtěl nechat ztrapnit a už vůbec ne před žijící legendou.

"Sasuke se zdá jako skvělý bojovník," ozval se Sasori, když trénink mladých započal.

"Ano, ale není to pravý Uchiha. Nemá magii ohně a měl hloupý nápad, že se přidá za svým bratrem k cechu a složí celibát. To tak..." odfrkl si Madara a pohoršeně přimhouřil oči.

"Voda je také skvělý živel. Ničivý a nespoutaný."

"K Uchihovi se nehodí," zamračil se pán Vrchu.

"Jsi příliš zaslepený starými zvyky. Nezapomeň, že při spojení vody a větru může vzniknout nový živel."

Madara si pohoršeně odfrknul a více se zamračil. Už když se narodil, tak Sasukeho otci, Fugakovi, vyčetl, že do rodiny zatáhl polokrevné, kteří jeho rod znečistili. Voda poukazovala na onu chybu v rodu. Možná byl staromódní, ale chtěl mít čistý rod a hodlal to dodržet, než půjde na onen svět.

Mladičký černovlásek to tak špatně nebral. Měl milovaného bratra a brzy si našel životní lásku, takže nepotřeboval být silnější. Pokud mohl ochránit ty, které miloval, stačilo to. A právě tato myšlenka se potvrdila i dnes, kdy se mrštný Shisui zaměřil na jeho milence a chystal se ho srazit na kolena.

Cvičným mečem to tolik nebolelo, avšak modřiny po něm ano. Gaarovi dělal boj zblízka velký problém. Věděl, že půjde do tuhého, pokud se na něj Uchiha zaměří a taky se ten problém stal. Hbitost, rychlost a flexibilita Shisuie byla pověstná, někdo by mohl říci, že i  nadpozemská. Rozhodně se nerovnal normálnímu člověku.

Starší černovlásek vyrazil vpřed. Znal slabiny rudovlasého zvěromága a bleskově zaútočil. Nezaváhal a nikdy neminul. Jenom protentokrát byl jeho meč zadržen jiným.

To Sasuke se mistrně přesunul z místa na místo, možná dokonce lepším stylem, než Itachi. Ďábelsky se usmál, odrazil nepřítele a sám provedl výpad.

Sasorimu zacukal koutek úst, zaznamenal jiskru v tmavých očích a to odhodlaní Gaaru bránit.

"Znáš to proroctví, Sasori?" ozval se zničehonic nejstarší Uchiha.

"Připomeň mi, prosím, které. Je jich už tolik a všechna jsou tak nepravděpodobná, že se v tom ztrácím," protočil očima.

K čertu s proroctvím. Byla jako planý poplach. Něco, co se nikdy nestane a stejně tu bude otravovat životy.

"Říká, že až uplyne přesně tisíc let, nastane naše zkáza. Zkázu odstartuje dítě beze jména, dítě z východu, narozeno během měsíce boha démonů," přimhouřil oči, "a podle všeho těch tisíc let uplynulo."

"A to dítě má být Gaara, že ano? Nebuď směšný... tolik dětí se narodilo pod Shukakovým okem a není tu nic, co by nasvědčovalo zkáze," promluvil s pochybením loutkový čaroděj a úsměv mu rázem zmizel ze rtů.

"Hmmm," zamručel neurčitě a pohodil se svou dlouhou hřívou.

"Odkdy se velký Madara Uchiha obává proroctví?" podíval se Rudý Písek do očí svému bývalému učiteli.

Vyšší mág nasadil doslova vražedný pohled, ignoroval bolestné heky mladíků z bojiště a tlumeně promluvil: "Od té doby, co to stálo moji ženu život."