Ticho hvozdu rozrušilo náhlé praskání větviček, cosi většího se prodíralo křovisky.
,,Kde máš tu svou mýtinku, Zajdo?" Optal se trochu udýchaný chraplák.
,,Ještě kousek. Jsem si jistej," ujistil ho druhý, vyšší hlas. Po chvilce se obzvláště zarostlým křoviskem prodraly hned dvě postavy- nižší, ale zavalitější zrzek šel první, za ním jeho průvodce a asi i místní, který se vláčel s náručí plnou různorodých věcí.
,,Tak, tady to je-" hned položil náklad na trávu, začal se jím prohrabávat a chystat cosi. Jeho společník se zatím oprášil od bodláků, co nasbíral cestou, otočil se na patě a místo si prohlédl. Menší mýtina s lysinou v trávě uprostřed, nad kterou se ohýbaly stromy, neustále vrzající ve větru. Být tma, tyhle zvuky by ty dva dost schizovaly.
,,Nějakou dobu jsi tu nebyl, co?"Uchechl se tiše, když shledal, že pentagram uprostřed zůstal na zemi na svém místě. Botou posunul jeden z kamenů, co se trochu vychýlil.
,,Jakoby ty šutry byly proklatý, co Gusto?" Zajda už začal stavět rudé svíce do rohů hvězdy. Nebyla to nijak složitá příprava. Les se pomalu utápěl do modravého šera, času ale bylo dost.
,,Prokletá je tu leda tak tahle moje kniha-" ohnul se po svazku v tmavé kožené vazbě, a s úsměvem si ho přitiskl na hruď, ,,Takže Rrazebe, svíčky připraveny?"
,,Připraveny," vydechl a zhaslou zápalku nedbale odhodil do trávy. Tam za chvilku letělo i jeho triko, na hrudi se mu místo toho objevil šarlatový symbol připomínající pokroucené V. Gusta si zatím upravil robustní fialovou róbu, a nalistoval potřebnou kapitolu knihy. Z hromady věcí ubyla ještě lebka jakéhosi rohatého zvířete, co si Rrazeb vzal na hlavu.
,,Učiněnej Wendigo-" strčil do něj s dušeným smíchem zrzek.
,,Mluv za sebe, mangalice-" oplatil mu to a zaujal pózu na zemi.
,,Tak začni..."

Senzační ukončení prázdnin, co? (^^)
Ať už vás čeká cokoliv, přeju hodně štěstí a nervů na další měsíce.