Apollův vůz mizí za obzorem, zanechal za sebou jen pár posledních zlatavých paprsků. Od Prokletého lesa se kradme tma, tichá a nebezpečná jako vždy. Po městě jak houby po dešti raší různodivé entity, kterým nově vzniklá rouška tmy vyhovuje. Mezi ně jistě patří i vysoká žena co popotahuje ze špičky před tímhle barem, vidíš? Ano, ta s tím kožíškem. Hezká, co? Ale nedivil bych se, kdyby to byla jedna z nich. Víš kolik těch démonů smilnosti tu straší? Teda, spíš loví, no, máš pravdu. Už jde dovnitř, jistě jich tam bude víc... Co říkáš? Že jdem za ní? Fajn!

    Je tu hezky...Ne, neopiju se. Tady ne. Sedí blízko nás, snad neví, že ji sledujem. Že ji sleduju jen já? Co? Hele, ty třeba mlčíš jak ryba, ale to neznamená že-Teď se na nás dívá...