Redraw

    Schován pod maskou vlídného úsměvu, trmácí se den co den, tím bídným, prohnilým světem. Vyrovnán, bez psychické tíže, jen se usmívá, mile zdraví vlídným pohledem vše kolem. Ignoruje urážky, slepý ke kritice, vše spraví ten vyrovnaný úsměv. Vše, krom událostí pod rouškou tmy....

   Když Slunce zapadá, krajina se obléká do rudé, a klinika se pomalu vyprazdňuje. Až již zbývá jen on, čtyřoká sestřička, a pár nešťastníků...
  Operace, více specificky plastická chirurgie, je dosti drahá. Hold každá procedura má své legitimní pravidla, a je zapotřebí odborníka. Né každý lékař by riskoval zakázání prakce, a vězení, soudy? To už vůbec ne. Je mnoho lidí, co za ušetření peněz, či invazivnější zákrok postoupí zdravotní rizika. Proto je zde on, co si ruce touto prací klidně zašpiní.

   Stála, nervózně sledujíce značky na svém těle. Bylo jich mnoho. Nos, líce, hrudník, břicho, boky, stehna, pozadí... Normálně by to byly sta tisíce, možná snad i víc...Ale to si nemohla dovolit. Proto tu teď stála, skoro nahá před zrcadlem v polozařízeném pokoji, čekaje na doktora. Zoufalá, zaslepena vidinou dokonalosti, která ani nebyla nikdy stanovena. Klepání na dveře, rychlé přehození něčeho přes sebe, nakonec cesta se sestřičkou do operačního sálu.
Lehla si na studenou, kovovou desku, spíše pitevní stůl, a sledovala člověka, kterému svěří do rukou svůj křehký život. Injekce od sestřičky, a pár nádechů jakéhosi plynu. Cítí se ospale divně. Ovšem neusíná plně. S hrůzou sleduje, jak ji přivazují ke stolu. Nemůže splácat smysluplnou větu, je až moc vystrašena ke křiku.
   ,,Tohle bude asi bolet..." Nesl se jeho ledový hlas místností, následován bolestivým výkřikem. Za chvilku se vše změnilo na krvavá jatka.