,,Ples ledových růží..." Šepl. V jeho hlubokém hlasu byl znát obdiv, k této tradici rodu jeho manželky. Procházel dál místností, jeho ostré drápy klapaly o dřevenou podlahu.
,,Budeš oficiálně přímým dědicem koruny. A třeba si najdeš i nevěstu!" Zazubil se, zastavil se, a položil svou ohromnou tlapu na rameno Shadowa, co se nervózně sledoval v zrcadle v obleku, co si měl vzít.
,,N-není to, trochu brzy?" Optal se opatrně.
,,Netvrdím že ne, ale aspoň poznáš své vrstevníky. Své možnosti," usmál se zas jeho otec. Hlavu měl plnou vzpomínek na začátky vztahu s Aurorou. V této milé, sentimentální náladě by ho těžko poznali ti, co ho znali za mlada.
,,C-co když, se mnou nebude chtít nikdo tančit? Co když...mě nikdo nebude chtít?" Otočil se na něj, s vyděšeným výrazem v očích.
,,Ale noták...Proč by tě nikdo nechtěl? Jsi milý, chytrý a....um...roztomilý. A jsi princ..." Poslední věta mu zůstala v mysli. Pročpak dávat takový důraz na titul? Cožpak není více, o co se zajímat?