Ihned, jak jsem se ocitl mimo vlak, ofoukl mě severák, a mráz se mi vryl až pod kůži.
,,Já věděla, že hned prochladneš!" Spráskla tlapy Bětka, a přitáhla si mě hned k sobě. Ale kdybych si vzal další dva svetry, mikinu, a kabát, už bych ani nemohl hýbat tlapkama. Pomalu jsme se rozešli pryč z nástupiště. Jen jsem udělal krok z tribuny, a hned jsem byl zabořený celý v zájeji...To ta návštěva krásně začíná...
    Konečně jsme stanuli před naším cílem. Byl to dost malý, trošku zchátralý dvojpatrový domek.
,,Chvilku tu počkej, Edgárku. Jen bratrance všechny schromáždím dohromady, ať ti je všechny představím dohromady, ju?" Přikývl jsem, a nechal ji odejít. Já zatím zbavil své brýle námrazy, a pokusil se trošku upravit. Jistě to zvládnu, budu mluvit pomalu, a třeba nebudu zas tak moc koktat...Dveře se konečně otevřeli, a já vešel dovnitř. Čekali na mě v předsíni.

     Nervózně jsem zvedl hlavu, a všechny si ve spěchu prohlédl. Byli víc než dvakrát vyšší než já. Nejblíž Bětce stál dost vyzáblý, a dost mladý, lední medvěd v růžové košili s černou mašlí kolem krku. Culil se, a přátelsky mě sledoval. Za ním byl druhý z bratrů, obrovský a s neutrálním výrazem v tváři. Mladšího jednou rukou dá se říci objímal. Trochu dál od ostatních mě s vražedným pohledem sledoval kdosi v baretu a se šráky. Bětka se snažila pozbudivě usmívat, ale moc to nefungovalo. Začala mi představovat ostatní.
,,Edgare, tohle je Alexandr," jak uslyšel své jméno, usmál se, a zamával mi. Byl to ten v růžové, ,,Tohle Edward," velký asi zabručel nějaký pozdrav, ale nerozumněl jsem mu, ,,A tohle je Maximilian," jen mě spražil pohledem.
,,T-t-těší mě." Pokusil jsem se usmát. Alex hned ožil, v mžiku byl u mně a táhl mě dál do jejich domu, do kuchyně.
,,Teplý čaj vám obou udělá dobře." Zabručel Max, přidružil se k Bětce a šel za námi. Edward se belhal o holi jako poslední.
    Za chvilku už jsem seděl u stolu vedle Alexe, a sledoval hrnek s čajem. Ten medvěd snad nikdy nezmlkne. Mé pokusy, přerušit jeho tok myšlenek se nepovedly. C-co mám dělat?
,,Nech ho taky mluvit, Sašo." Slyšel jsem za sebou mělké dýchání, a velká tlapa mě vzala kolem ramena. Trhl jsem sebou. Nenávidím když se mě kdokoliv dotýká...
,,Je trochu hyperaktivní," podotkl Edward jako omluvu jeho bratra. Bětka, jak viděla že jsem mimo, hned došla na pomoc. Jemně jeho tlapu ode mne odtáhla.
,,Lekl se tě," šeptla k němu. Saša opravdu už mlčel ale spíš z toho důvodu, že si vedle něj sedl Max, s přísným výrazem ve tváři. Ten hned přesunul na mne.
,,Co jsi vlastně za druh? Jsi vážně malinký." Zeptal se s náznakem zájmu.
,,J-jsem s-spíše h-h-hybrid," hlesl jsem.
,,A čeho? Kdo jsou tví rodiče?" Byli....
,,Otec grizzly a matka medvěd ušatý." Odpověděla rychle za mě Bětka, když viděla mou reakci.
,,Ale i tak, jsi vážně malý-"
,,S porovnáním s námi, ledními medvědy, je každý malý." Prohlásil s tlumeným smíchem Edward.
,,Hlavně s tebou." Rýpl si do něj Max, ale dál nepokračoval. Zvedl se od stolu, a šel pro další hrnky s čajem. Bětka si sedla po mé levé straně, a Edward naproti nám. Lituji tu židli...Tak či tak, Alex si hned přesedl vedle něj, a vynutil si objetí. Tudíš, Max bude vedle mě...Sakra.
    ,,Jak dlouho že spolu jste?" Zajímal se Saša.
,,Tak dva roky. Že, Edgare?" Žďuchla přátelsky do mě.
,,A tos nám ho přijela ukázat až teď?" Ozval se Edward.
,,Prosím tě, vždyť jsem ho musela přes ty sněhové závěje přenést!"
Všichni tři se začali smát. Já je jen nervózně sledoval. Tohle mi vážně nebylo po chuti. Ani Bětčina přítomnost tomu tolik nepomáhala. A zmínění rodičů mi udělalo zle...

     Mají hezkou kuchyň...Sice pro ně až moc malou, ale útulnou. Seděl jsem zase u stolu, a večeřel. Konečně sám. Max šel do práce, Bětka se koupala, a Edward ukládal Alexe o poschodí výš k spánku. Mohl jsem v klidu přemýšlet o dnešním dni. Jsou zvláštní, ale to jsme i my dva. Jediný Max, mi nahání přímo strach.        
    Zpozorněl jsem. Do kuchyně vešel Edward, to dýchání ho velmi prozrazuje.
,,Takže doktor....nebo právník?" Zeptal se s úsměvem. Od Bětky asi věděl jak to mám se školami.
,,P-p-právník..."Přiznal jsem. Je to těžké, ale jsem schopen své koktání o dost zmírnit.
,,Takhle jsi mluvil vždy...nebo jsi to až získal?"
,,Z-získal. C-co se ti to s-s-stalo s nohou?" Očividně jsem oplatil nepříjemnou otázku nepříjemným dotazem. Povzdechl si, a sedl si vedle mě.
,,Nehoda. Dost to...schytala moje hlava tak...Hold jsem skončil s nefunkční....tlapou, migrénami....a dalšími problémy."
,,N-n-nemůžeš dýchat," konstatoval jsem. Vždyť každou větu musel kvůli nádechu přerušovat. Dost vyjeveně se na mě podíval.
,,N-nemůžeš dýchat. Tv-tvé plíce-" Bětčin příchod mě přerušil. Byla jen v osušce. Ihned jsem zrudl jak rajče. Edward si tlapou zakryl oči.
,,Kde že jsou naše kufry? Ráda bych se převlékla, asi chápete..."

Nemám dost malé štětce, takže linky jsou na nic, ani obtažení pak nepomohlo😅

Měla jsem to asi radši vzít pastelkami xD