Blížila se půlnoc, a Nicolas nikde. Edgar už byl dost nervózní. Klepaly se mu tlapky, a sem tam začal pochodovat po kuchyni.
,,Vi-vidíš? A-ani na čas nepřijde, domluvili jsme se na desátou hodinu." Řekl náhle, a byla to pravda. Měla to být...jak to bratr nazval...rodinná porada. Poslední dobou se změnilo dost věcí, a s Nicolasem to začalo jít rychle z kopce. Už ani já jsem s ním nechtěl být. Když ho propustili z vězení, byl nadšený. Vrátil se mi nejstarší bratr, s kterým byla zábava, byl společenský, a dost jsme si rozumněli. Ano, Edgar se o mě od mých čtrnácti staral, nahrazoval naše zesnulé rodiče, obětoval své zájmy, zbytky společenského života, i křehoučké vztahy co mu zbyly. Po ty roky pendloval mezi školou a domácností, vím že skoro nespal, nestaral se o sebe, všechnu svou energii směřoval ke mně. Když se objevil Nicolas, a já s ním začal trávit všechen volný čas, cítil se příšerně. A mě mrzí jak jsem byl slepý, a že jsme mu tak ublížil.

Žeby konečně? Uslyšeli jsme bouchnutí dveří, a cinkání klíčů, co Nicolas hodil na botník. Hned jsem se rozběhl do předsíně, co jen mi mé krátké nohy dovolovaly. Nicolas se dost motal, a vzhledem k tomu že je skoro třikrát vyšší než já, bál jsem se že mě zasáhne svou tlapou, ať omylem či schválně, jestliže-li ho naštvu.
,,Tak tady jsi" sykl Brutus, který už stál za mnou. On se jen přiblble zazubil, a došel k nám.
,,Jsem trošku ztratil pojem o čase.... Sorry, Freddy," klekl, tedy, spíše upadl na kolena, a natáhl po mně tlapy. Nestihl jsem se uhnout, obejmul mě. Cítil jsem z něj tak moc alkohol, až mi bylo špatně. Piji jen příležitostně, třeba při přípitku na oslavě, ale nikdy ne nic tvrdého. Brutus ho ode mně naštěstní odtrhl, a odtáhl ho do kuchyně.

Naproti mě seděl ten trpaslík, hehe.....A Brutus byl vedle mě.
,,Ni-nicolasi, tohle je j-již velmi v-vážné," spustil. Asi chtěl vypadat tvrdě, ale s jeho vzhledem přecpaného plyšového medvěda, to nejde. Nemohl jsem se nerozesmát.
,,N-ni-"
,,A co je? Nedosáhneš na nějakou poličku, nebo chceš poradit jak to dělat s Bětkou, či co?" Edgar ztuhl, a kdyby nebyl medvěd, asi by bylo vidět že je bledej jak...ehm...jak....já nevím, sníh?
,,Ne, jde o tvoje pití!" Nevydržel to Brutus.
,,Heh? Co máte všichni proti vodce, kur**?"
,,Nicolasi, jsi závislý!" Hele, Edgárek nám náhle nekoktá? Šikula.
,,Pff....neříkej... Pokud já jsem...závislej na pití...Tak ty jsi totálně závislý na jídle a těch tvejch knihách...A to je horší!"
,,Knihy ti neničí vztahy, a neodvaří ti orgány, chápeš? Jsi mimo skoro každý den!" Brutus už křičel, a začal vrčet. Tak hele, žádnej jinej medvěd na mě svý tesáky cenit nebude.
,,Je to můj život, a mí...vorgány....Tak se do toho nepleťte, vy dva!" Vztal jsem od stolu, a tak trošku do něj bouchl pěstmi. Edgárek nám mlčel, a zaraženě mě sledoval. Co s ním pořád je?
,,P-pokud se nezačneš l-léčit, tak se m-můžeš-"konečně se rozmluvil.
,,Co, Freddy?" Přerušil jsem ho. Je to tak super, vidět jak se hned zarazí a tiše zakňučí. A pak se rozkoktá. Ale tentokrát ne.
,,T-tak táhneš z tohoto domu pryč!" Vykřikl, co mu to jeho maličká tlamička dovolovala. Jak jako pryč?
,,Je to z třetiny i můj dům, debile..."
,,A j-já jsem právník, a-a m-můžu tě u s-soudu z-zbavit s-svéprávnosti..."
Cože?!