Venku pršelo již dvě hodiny a devětadvacet- třicet sekund. Opatrně jsem rovnal po desáté stínítko lampičky, které odporovalo všem mým pokusem o perfektní vzhled této místnosti. Iritovalo mě to, těch pár milimetrů odchylky, které mé vytrénované oko vidělo. Uslyšel jsem prásknutí dveří-předzvěst konce krásného ticha toho podvečera.
     Můj napůl nevlastní bratr je doma... Jeho kroky již mířily ke mne, za ním ale dusal pár dalších nohou. Vrznutí dveří-
,,Čau!" Ano, byl to on...U svaté Galaxie a prokletého Montaguinea.
,,Jé, pistácie!" Slyšel jsem za sebou neznámý, vysoký hlas. Otočil jsem se, nachystán spustit Hugovi kázání o vedení návštěv do mého domu, ale zarazil jsem se.
   Hnědá panda- Ailuropoda melanoleuca qinlingensis. Vzácný podruh, v naší dimenzi víc než třista jedinců není.
,,Zdravím." Zamumlal jsem, a dál si prohlížel usmívajícího se pandu, a Huga, stojícího za ním jsem úspěšně ignoroval.
,,Čau! Tak...Tohle je můj bratr, jak ti o něm říkal-" začal s představováním. Je v tom tak neohrabaný.
,,-Á tohle je Toby," ukázal na hosta, který se usmál snad ještě víc, a rozešel se ke mne, že mi podá ruku. Alespoň v tomto ukázal více znalosti etikety než Hugo. Byl jsem z toho tak mimo, že jsem mu asi i dovolil aby mě obejmul-Ano, až tak mimo jsem byl.

    Kupodivu mi nebyl tak nemilý jak bývá většina bytostí. Má dost symetrický obličej, což je jeden z mála znaků co se mi jistým způsobem na ostatních líbí. Dokonce i prokázal slušnou znalost historie svého národa, o níž jsem se zajímal. Možná...možná že pro jednou cítím k jinému stvoření něco jiného, než jen nesnášenlivost, či neutrální chlad. Možná mě ani nebude iritovat po pár dalších setkání jeho chování, či vzhled, třeba nebudu mít ty nutkavé impulzy něco na něm měnit, nebo ho opravovat!
    Ale po strávení roku společného bydlení s Hugem je možné, že mé standarty klesly...