Na les pomalu padal soumrak. Poslední sluneční paprsky mizely za obzorem, ale měsíc ani hvězdy nevycházeli. Les zahalilo až tísnivé ticho.
,,Je tu krásně...." Hlesla Bětka, a přitulila se k Edgarovi. Seděli si tam na proschlém mechu, a sledovali přírodu. Edgar mlčel. Byl šťastný. Po chvilce se medvědice zvedla.
,,Asi už půjdeme. Ať tu nejsme do půlnoci." Řekla s úsměvem. Edgar se taky zvedl, a šel za ní.
,,Co je to za světýlka?" Zastavila se po chvilce Bětka, a ukázala mezi stromy.
S-světlušky!" Řekl nadšeně Edgar, a rozešel se k nim. Bětka ho následovala. Ocitli se na menší mýtince, plné těch malých tvorečků. Bětka obejmula Edgara, a jen je tiše sledovali.