Do soutěže od: wolfie_the_wolfie
Téma: strach
Trochu kratší

   Tma. Jediná věc kterou sem viděl. Tma. Tak neprostupná, děsivá, zžíravá.....
    Vidíme ji často. Stačí zavřít oči, a hned je mezi námi. Vždy když se začíná smrákat, popadá mě panika. Ptáte se proč? Kvůli tmě. A těm bytostem v ní....
   Jsem asi jediný co to vidí. Bojím se že sem jediný.....
Ty bytosti....Nejsou to lidé. Nejsou ani špetkou podobní humanoidů, nebo zvířatům. Nedají se jen tak popsat. Začal sem je vidět asi od patnácti. Šlo to pomalu.....Nejdřív sem měl pocit že se ve tmě něco hýbe. Pak to postupně začalo přibývat na rysech, až sem viděl celé zrůdné figury, hýbající se, peroucí se, otáčejíce svými hlavami ke mně.......Moje psychika......Zhoršuje se. Nedokážu jen tak usnout. Když zavřu oči, jsou tam. I když mrknu, jsou tam. A v noci.....
  Vždy nechávám všechna světla rožnutá. Sousedi si musí myslet že sem blázen, ale oni nic nevidí. Od rodiny sem se odtrhl. Bojím se že kdybych řekl co vidím...zavřeli by mě do blázince. Ale já nejsem blázen!
  Snažím se na ty věci nemyslet. Často piju....přiznávám, ale jak se mám aspoň na chvíli těch zžíravých zjevů zbavit?
  Když sem byl naposledy u lékaře, netvářil se moc nadšeně. Moje pokožka je nezdravě bledá, i když chodím ven, jsem pohublý na kost, a vypadám spíš jak umrlec. Doporučil mi návštěvu psychologa, a víc chodit ven a jíst. Pokusil sem se rady, krom té první, dodržet, ale celkem marně. Stíny, co jsou venku....v nich je to taky. Sice slabší, ale je. Proto sem doma, kde sem rozmístil světelné zdroje tak, aby nikde nebyl stín. Aspoň to jídlo sem mohl splnit.
  Začal sem slyšet hlasy. Nejdříve tiché šeptání, ale teď to přešlo v výkřiky agónie.....Já to už nedávám.....je toho....na mě...moc......
  Skočil sem do cestě vlaku. Ale přežil sem. Bohužel. A jsem slepý......Víte co to znamená?

Ano.........už jen oni a já............

Prosím....

Zabte mě.....