Náhodný hřebec, v náhodné situaci.

Šel jsem takhle po lese,
táhlé vytí nocí nese se.
Ze tmy na mne oči civý,
žeby něco na mně vidí?

Zpoza keře na mě skočil,
povalil mě do trávy.
Sebevědomí mi zničil,
zakopu se do jámy.

Černý poník držel mě,
proti vůli mé,
nevím jestli dobré slovo,
bude účinné.

Drápy se mi pomalounku zavírali do kůže,
tady ani Celestie nepomůže.
Ve velké tlamě, zuby ostré a jazyk hadí,
takhle poníci normálně nevypadají.

Naklonil se ke mně.
Zavřel jsem oči očekávajíce ránu.
Pohladil mě po hlavě něžně,
,,Nechám tě zmírat až k ránu......"

Meč jsem ihned vyčaroval,
připraven na boj.
Ihned jsem litoval,
že nemám na zbroj.

Černý se jen smál jako psychopat.
Začal jsem před jeho ranami kličkovat,
pak na mě skočil, již po druhé,
můj výkřik vyrušil spaní lesa klidné.
 
Po chvilce boje, slunce již vychází,
příšera vyděšena do mlází odchází.
Vypadáto že světlo nemá rád.
Už chápu proč je den můj kamarád.

Ghost Candle potkal........prostě někoho 😸